Domů     Omyl stál našeho tatínka život
Omyl stál našeho tatínka život
3 minuty čtení

Dopis, který byl adresovaný mamince, nevěstil nic dobrého. Byla to vyhrůžka soudem za nezaplacený dluh. Ona ale byla v době půjčky už deset let po smrti.

Nikdy bych nevěřila, že se něco takového může stát. V této zemi se ale možné všechno. Moje maminka byla žena velmi šetrná, dokázala vyjít i s málem a půjček se vždycky bála. Když před patnácti lety zemřela, říkali jsme si, že si při své šetrnosti nic neužila.

Tatínek zůstal sám a žil dál tak skromně, jak byl po celý život zvyklý. Chtěli jsme, aby dožil ve svém bytě, tak jsme ho finančně podporovali. Tatínek se držel. Jeho srdíčko ale už nebylo nejsilnější.

Prodělal dva infarkty a nesměl se rozčilovat To jsme mu vždycky kladli na srdce. Tatínek byl skvělý dědeček a pradědeček, snažil se nahradit svým potomkům lásku i za babičku, která nás tak brzy opustila.

I když je ale člověk ve střehu, okolnosti, náhoda a hlavně lidské zlo ho stejně nakonec dostanou. Tatínkovi jednou totiž přišel dopis, který ho stál život…

Prostě to jen zkoušeli

Když jsem otce v telefonu slyšela, věděla, jsem, že je zle. Hned jsem všeho nechala a vyrazila k němu, Bydlel naštěstí dva bloky od nás. Tatínek ležel na pohovce a těžce dýchal. Okamžitě jsem volala pohotovost, sanita přijela vzápětí.

Skočila jsem do auta a vyrazila za ním. Lékař to neviděl vůbec optimisticky. S těžkým srdcem a neblahým tušením jsem se vrátila do jeho bytu, abych vzala k sobě jeho pejska Šarika. A tam najednou vidím na stole otevřený dopis.

V něm stálo, že si naše dobrá maminka vzala půjčku, kterou nesplácela a hrozí ji soud, pokud okamžitě nezaplatí téměř 80 tisíc. Jméno i adresa na obálce byly správné. Jen datum půjčky, jak jsem vzápětí zjistila, byl datován o deset let poté, co maminka zemřela.

Toho si už tatínek zřejmě nevšiml. Okamžitě jsem volala na číslo, co tam bylo uvedeno. Řvala jsem do telefonu tak, že pes zalezl do koše na prádlo a slyšely mě všechny partaje.

Když jsem se odmlčela, zeptal se mě hlas na druhé straně telefonu na datum narození maminky. Podle něho se hned zjistilo, že se jedná o ženu sice stejného jména a příjmení, ale zato o 43 let mladší.

Půjčku, kterou si vzala, nesplácela a na uvedené adrese už dávno nebydlela. Tak prostě firma vymahačů rozeslala výhružné dopisy na všechny ženy téhož jména, které našli. Hlas na druhé straně se sice omluvil, ale pro našeho tatínka bylo už pozdě.

Ještě tu noc zemřel. Na infarkt. Už nikdy nás nebude bavit svými historkami, nebude si pouštět vláčky s vnuky a dělat jim Mikuláše s dárky. A proč? Kvůli jednomu zlému dopisu, který nám nepatřil.

Jitka (52), Písek

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.