Domů     Pozdní láska mě dostala do kolen

Pozdní láska mě dostala do kolen

5 minut čtení

Vdávala jsem se spíš z rozumu než z lásky. Asi to zní ošklivě, ale ošklivé to rozhodně nebylo.

Měla jsem za sebou pár vztahů plných velké vášně, ale k ničemu dobrému nevedly. Když jsem poznala Vráťu, srdce se mi nijak zvlášť nerozbušilo.

Za dva měsíce jsem už ale věděla, že je tak hodný a spolehlivý, jako nikdo z těch okouzlujících umělců, s kterými jsem byla dřív. Začala jsem ho mít hodně ráda, takže když mě po roce požádal o ruku, kývla jsem. Nijak jsem se k tomu nemusela přemlouvat.

Jasně, nebláznila jsem kvůli němu. Ale copak je pobláznění podmínkou kvalitního vztahu?
Za dva roky se nám narodil Kristián. Byli jsme šťastní a nic nám nechybělo. Tedy, mě po čase začalo něco chybět. Trocha toho vzrušení, romantiky…

Vráťa byl hodný, skvěle se o nás staral, jenže mě bral tak samozřejmě, že mi z toho bylo smutno.
Syn nám dělal samou radost. Už od mala byl hodně samostatný, takže mě příliš dlouho nepotřeboval.

Měl výborné výsledky, takže nás nepřekvapilo, když po maturitě sehnal stipendium na studia do zahraničí. Bylo to nádherné, jenže když takhle vyletěl z hnízda, bylo u nás doma najednou pusto. A já si začala uvědomovat, jak málo toho mám s Vráťou společného.

Pár let jsme se tak nějak potáceli vedle sebe, dva skoro cizí lidé, kteří si ale nechtějí ublížit a tvrdohlavě to odmítají vzdát. Jenže mě bylo jasné, že pokud si chci v životě ještě něco užít, neměla bych otálet.

Podala jsem žádost o rozvod.
Vráťa z toho byl nejdřív v šoku, vůbec nechápal, co mi vadí a co mám za problém. 
„Neblázni, Věro..“, říkal mi „vždyť je nám spolu dobře. Už nejsme nejmladší, tak co bys čekala. Máme prima syna, nic nám nechybí…“.

Snad měl pravdu, jenže já už byla rozhodnutá. Konec konců nejen já, ale i on mohl přece začít nový život. Než samotu ve dvou, to je lepší něco zkusit, i když výsledek je nejistý.
Nezůstalo u jedné změny.

Po rozvodu jsem změnila i práci a vrátila se ke svému koníčku z mládí, keramice. Měla jsem najednou spoustu času,nic mi nechybělo, tedy kromě mužské náruče. Ale nespěchala jsem, věřila jsem že i pár let před padesátkou může člověk najít lásku.

Netrvalo dlouho a jednu starou jsem potkala. S Michalem jsem tak trochu chodila na střední škole. Stejně jako já chtěl studovat keramiku a jemu se to, na rozdíl ode mě, podařilo.

Jenže on byl takový neklidný dobrodruh, takže ještě před koncem studií odešel za hranice. Od spolužáků jsem se vždycky na třídním srazu dozvěděla co a kde zrovna dělá. Byl v Kanadě, v Austrálii, na Novém Zélandu… Docela jsem mu záviděla.

A teď jsme na sebe narazili v obchodě s výtvarnými potřebami.
Slovo dalo slovo a nakonec jsme spolu seděli u vína až dlouho do noci.

Když jsem se s ním před domem loučila, cítila jsem takové zvláštní rozechvění, na které jsem už skoro zapomněla.
Nezůstalo u jednoho setkání. Měli jsme si co říct, navíc Michal měl spoustu zajímavých nápadů, jen se nějak nehnal do jejich realizace.

Tak jsem si vzala do hlavy, že ho přinutím, aby se zase pustil do práce. Cítila jsem se vedle něj jako za mlada. S Vráťou jsme už skoro pořád mlčeli, zato Michala zajímal každý můj nápad. A jiskřilo to mezi námi. Netrvalo dlouho a stalo se to, co se dalo čekat.


Život byl zase báječný. Přesto jsem si nespřádala žádné plány. Nechtěla jsem na Michala tlačit, při jeho svobodomyslnosti by to byla cesta do pekel. Ale doufala jsem, že společná práce ho u mě udrží spíš než vášeň. Tak moc jsem ho milovala…

Dokonce jsem mu přes kamaráda zařídila výstavu jeho prací. A jak se dalo čekat, měla úspěch. 
„Ty jsi ta nejbáječnější ženská na světě“, řekl mi večer po vernisáži „ani nevíš, jak mě mrzí, že jsem tě znovu nenašel dřív.

Mohlo nám spolu být skvěle.“
Byla jsem na vrcholu blaha. Nějak jsem si ale nevšimla, že se nezmínil o budoucnosti, jen minulosti.

Uplynulo pár naprosto dokonalých měsíců. Věřila jsem, že spolu zestárneme. Že jsme dokonalý pár. Jenže najednou začal Michal na všem hledat chyby. Moje nápady byly najednou špatné, když jsem se mu snažila pomoci, tvářil se, že ho omezuji.

A čím smutnější jsem byla, čím víc jsem se mu snažila nějak vyhovět, potěšit ho, tím odtažitěji se ke mně choval.
 „Tohle nemá smysl“ vychrlil na mě jedno sobotní odpoledne v dílně „nedokážu vedle tebe pořádně pracovat. A ty vedle mě taky ne.

Bude lepší, když si dáme nějaký čas pauzu…“ 
Nečekala jsem to. Takhle se mi snad ještě nikdy srdce nesevřelo. Jenže mi už není šestnáct.

„Možná máš pravdu..“, dokázala jsem mu říct a pak jsem utekla. Zbytek dne jsem probrečela. Zavolal až po pár dnech, kdy si může přijít pro věci. Bylo to hrozné. Po rozvodu jsem byla jen smutná, teď jsem ale měla v srdci díru.

Připadala jsem si, a vlastně pořád ještě připadám hloupě využitá. Jenže na druhou stranu to nedokážu mít Michalovi za zlé. Celý život byl takový, bez kořenů a dlouhodobých vztahů.

Navíc to, co mi dal, ten pocit že jsem milovaná a zajímavá, bylo něco, co už se mi asi nikdy nepoštěstí.

Marika (56), Praha


Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.