Manžel byl takový tyran, že jsem od něho utekla i s dítětem. Dluhy se na mě začaly hrnout ze všech stran a já je dlouho nedokázala řešit.

Jednoho dne jsem si sbalila dvě tašky, nasedla s malou dcerkou do auta a odjela od muže, který mě neustále dusil. První dva měsíce jsem žila z úspor, pak si sehnala práci.

Byla dost špatně placená, já zoufalá z toho, že nemám nic kloudného na sebe, že si nemůžu dát v restauraci ani polévku. A tak jsem jednou nezaplatila nájem, a všechno utratila. V tu chvíli mi bylo dobře, jenže pak se z mých dluhů stala noční můra.

Vzala jsem si několik úvěrů, ty pak nezvládla splácet. V momentě, kdy jsem konečně našla slušně placenou práci a těšila se, jak si polepšíme, my účetní oznámila, že mi plat obstavěl exekutor. Byla jsem na dně.

Ukončila jsem zaměstnanecký poměr a začala fakturovat na živnostenský list. Jenže moje dluhy rostly. Když mě chytil revizor, nedokázala jsem zaplatit pokutu. Následně z toho vznikl desetitisícový dluh.

Byla jsem v pasti

Dostala jsem šílený strach, že mi vezmou malou, jelikož nám zbývalo sotva na holé přežití. Pak jsem ale nějakým vyšším řízením osudu poznala Tomáše. Slušně vydělávajícího počítačového experta, kterému nevadilo, že jsem se závazkem.

Byl nejlepším mužem mého života. Když jsme jednou vedli důvěrný rozhovor, všechno jsem mu svěřila. Děsila jsem se, že náš vztah okamžitě ukončí. Ale zachoval se jako chlap.

Navrhl, že se můžu s dcerkou přestěhovat k němu a že mám použít celou svoji výplatu na úhradu svých závazků. Snad poprvé po sedmi letech jsem klidně spala. Bylo to osvobozující. Nemohla jsem svému štěstí uvěřit.

Konečně jsem našla v sobě sílu a sedla nad dopisy od věřitelů a dala dohromady celkovou dlužnou částku. Vyšplhala téměř na milion. Kdyby nebylo Tomáše, tak bych se v tom čísle s šesti nulami utopila.

I takhle mi bylo jasné, že se moje splátky potáhnou minimálně patnáct let. Ale už se mi nechtělo utíkat. Nemohla jsem si Tomáše vzít, protože by pak automaticky zodpovídal za mé minulé dluhy. A to bych se hanbou propadala!

Zpětně nechápu, co všechno jsem si nadrobila a že jsem to nechala zajít tak daleko. A co můj bývalý muž? Když se dozvěděl, že jsem z našeho nešťastného svazku utekla i s dcerou, vyhrožoval mi snad každý den. Jeho jedovaté maily mi ztrpčují život dodnes.

Má neustálou potřebu psát mi, jak jsem nemožná a ošklivá. Jsem ráda, že jsem od něho pryč. I když to bylo opravdu velké drama.

Viola (42), Opava