Domů     Zničila jsem si manželství kvůli románku s dávnou láskou
Zničila jsem si manželství kvůli románku s dávnou láskou
4 minuty čtení

Zdánlivě nevinné dobrodružství se může stát něčím opravdu osudovým.

Myslím, že v každé ženě, ať už je jakkoliv spokojená, se tajně skrývá touha po romantice. Prostě chuť prožít něco krásného, na co se pak dlouho vzpomíná. Ne vždy ale ten zážitek má takovou cenu, jakou očekáváme. Za chvilku vytoužené romantiky se občas tvrdě platí.

Musel se přestěhovat

Než jsem se seznámila s manželem, chodila jsem se třemi jinými kluky. Nejvíc se vždy vzpomíná na první nevinnou lásku a platilo to i v mém případě.

Můj vztah s Jakubem nikdy nepřekročil určitou hranici, přesto jsem ho prožívala jako něco úchvatného, o čem jsem do té doby jen četla v zamilovaných knihách.

Nebylo divu, že i po letech jsem si z těch pár týdnů, které nám byly souzeny, pamatovala skoro každou minutu. Rozdělil nás okolnosti. Jakub byl o pět let starší, už pracoval. Mně bylo sedmnáct a chodila jsem na gymnázium.

Jakubovi rodiče byli rozvedeni, on žil u otce. Jeho matka ale vážně onemocněla a Jakub se k ní přestěhoval do Brna. Chvíli jsme si ještě psali, ale pak mu maminka zemřela a skončilo i naše dopisování.

Po dalších dvou vztazích jsem se provdala za bývalého spolužáka. S Otou jsme si dobře rozuměli. Celkem mi vyhovovala jeho dominantní osobnost, protože na sebe současně dokázal brát i odpovědnost. K jeho největším slabostem patřila žárlivost. Bral mě tak trochu jako své vlastnictví, ale já jsem to uměla přijmout.

Bylo to náhodné setkání

Každý vztah časem zevšední. Naše manželství se poté, co se děti definitivně osamostatnily, stalo už jen formálním svazkem. Rozvádět jsme se nechtěli, nic takového ani jednomu z nás nepřišlo na mysl.

Žili jsme ale v takovém obyčejném stereotypu, kdy už člověk od života nic převratného nečeká, ale ani se mu nechce něco měnit. Myslela jsem si, že to tak už bude napořád. A pak se po letech do mého života vrátil Jakub.

Byl to pro mě šok, nečekala jsem, že bych ho někdy ještě spatřila. Došlo k tomu náhodou, potkali jsme se v Brně, kde jsem byla něco vyřizovat pracovně. Otočili jsme se po sobě na ulici a nejprve si ani jeden z nás nebyl tím druhým jistý.

Potom se ale na Jakubově tváři objevil úsměv. Přistoupil ke mně, oslovil mě a za chvíli jsme už seděli v kavárně a jeden druhého hltali očima. Jakub samozřejmě zestárnul, tak jako já, ale to, co mě na něm přitahovalo, zůstalo.

Dívala jsem se do pronikavých očí své první lásky a srdce mi tlouklo stejně zběsile jako tenkrát. Zároveň jsem si ale uvědomovala, kolik let uplynulo a že jsem vdaná žena.

Tentokrát hrála náhoda proti mně!

Říká se, že dvakrát člověk nevstoupí do stejné řeky. My s Jakubem jsme ani nic takového nezamýšleli, jen jsme si chtěli oživit vzpomínky. Když mi navrhl, že si zopakujeme jeden výlet z dávných dob, souhlasila jsem. Neviděla jsem v tom nic špatného.

Osud a náhoda ale z toho nakonec udělaly zásadní zvrat v mém životě. O tom setkání a plánovaném výletu jsem Otovi doma nic neřekla. Věděla jsem, že by to nepochopil a nesouhlasil by.

Vzala jsem si v práci dovolenou a vydala se s Jakubem na stejný výlet jako zamlada. Jak jsme stáli na náměstí jednoho nedalekého městečka, vzpomínali jsme na náš první polibek. Jakub se zeptal, jestli si ho můžeme zopakovat. Souhlasila jsem.

Když jsem pak po polibku otevřela oči, málem jsem omdlela zděšením. Kousek od nás stál můj manžel a pozoroval nás. V první chvíli mě napadlo, že mě sledoval, ale pak jsem se dozvěděla, že byl v městečku pracovně. Nesnažila jsem se nic vysvětlit. Nešlo to.

Ota tehdy beze slova odjel a stejně tak mlčky, bez hádek, odešel z domova a podal žádost o rozvod. Dodnes si myslí, že jsem ho zradila. Já jsem teď sama. Jakub se po tom setkání znovu odmlčel a vlastně nevím, jestli by mělo smysl ho znovu hledat.

Rozum mi říká, že jsem si zbytečně zničila manželství, srdce je ale vděčné i za tu jeden krásný den, i když špatně skončil.

Iva L. (49), Olomouc

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může