Domů     O manžela jsem se starala až do jeho bolestného konce
O manžela jsem se starala až do jeho bolestného konce
4 minuty čtení

I dlouholetý šťastný vztah může mít bohužel předčasný a dramatický závěr.

Věděla jsem to tenkrát už na první pohled, že Vašek je tím správným mužem pro mě, na celý život. A nedalo mi moc práce přesvědčit ho, že i já jsem pro něho tou pravou a jedinou. Poprvé jsme se setkali na jedné taneční zábavě.

Rande navrhl on a bylo mu předem jasné, že já budu souhlasit. Ukázalo se, že Vašek je skutečně ideálním partnerem a kvůli tomu jsem udělala i jeden kompromis. Někdy v pubertě jsem se zařekla, že bych nikdy nechodila s kuřákem. A závislost na nikotinu byla snad jediná Vaškova slabá stránka.

Začal ho trápit silný kašel

Ke cti svého životního partnera musím uznat, že se snažil bojovat se svým zlozvykem celou tu dobu, co jsme byli spolu. Během těch třiceti dvou let se mu několikrát podařilo delší dobu nekouřit.

Vždycky, když se pak k cigaretám vrátil, dodržoval alespoň to, na čem jsme se v začátcích vztahu dohodli. Chodil kouřit ven, doma by si nikdy nezapálil. Měli jsme spolu dvě děti, dceru a syna.

Když vyrůstali, také se snažili Vaška přesvědčit, aby s nikotinem přestal. Dal si říct jen chvíli, jeho vůle na definitivní konec s cigaretami bohužel nestačila. Nepřesvědčily ho ani argumenty jeho tří nejbližších lidí.

Děti se pak rozletěly do světa, dcera se brzy provdala a žila v Praze, syn šel pracovat do zahraničí a my jsme s Vaškem zůstali sami. Jednoho léta začal mít zdravotní problémy. Trápil ho čím dál silnější kašel, cítil se zesláblý.

Nejprve se vymlouval na nachlazení. Prý se zpotil, jak bylo venku horko a pak přešel do klimatizované kanceláře. Moc jsem mu to nevěřila, tím spíš, že jeho stav se nezlepšoval. K lékaři jít odmítal, nikdy nepatřil k těm mužům, které sklátí „rýmička“. Vždy spíš dělal machra, že jeho se nějaké nemoci netýkají.

Hrála jsem si na silnou

Přišel podzim a toho, jak má Vašek problémy s kašlem a s dýcháním, si všimli už i všichni lidé kolem něho. Jednoho dne mi doma doslova zkolaboval před očima. Odvezla ho záchranka. V nemocnici mu udělali podrobná vyšetření a zjistili tragickou pravdu.

Vašek měl rakovinu plic v pokročilém stádiu. Základní nádor už metastázoval do těla. Manžel se z toho nejprve psychicky zhroutil. I já jsem se stěží držela alespoň v nějaké rovnováze, protože jsem vnímala, že Vašek bude potřebovat moji podporu.

Znala jsem lékařskou zprávu podrobněji než on a s doktory jsem mluvila o možnostech léčby nebo spíš oddálení konce. Diagnóza byla nepříznivá, nádor byl velice agresívní. Upozornili mě, že mám počítat spíše s měsíci než roky.

Já jsem se ale snažila Vaškovi dodávat sílu a optimismus, i když jsem věděla, že ty naděje, které chci probouzet, jsou falešné. Hrála jsem si před ním na silnou a pozitivně naladěnou. O to víc jsem pak proplakala chvíle, ve kterých jsem byla sama.

Nestačili jsme se rozloučit

Manželův stav se rychle zhoršoval. Viděla jsem na Vaškovi, jak i on sám přestává věřit, že by byla nějaká šance na zázrak.

Příjezd obou našich dětí – syna z ciziny a dcery s vnukem – a to, že zůstali v blízkosti rodného domu, jen Vaška utvrdil, že mu mnoho času nezbývá. Jeho bolesti se stupňovaly a léky, které dostával na jejich tišení, už nestačily.

Prozradil mi, že si přál slyšet od lékařů pravdu a že už ví o svém blížícím se konci. Tehdy jsme zůstali jeden druhému v náručí snad několik hodin a po tvářích nám tekly slzy. V dalších dnech už to šlo bohužel rychle. Vašek zeslábl a potřeboval celodenní péči.

Zůstala jsem doma, nechtěla jsem, aby zemřel v nemocnici. Chtěla jsem s ním být do posledního okamžiku. Rozloučit jsme se ale nestačili, zemřel ve spánku. Jsem vděčná za všechny dny, měsíce a roky, které jsem s ním prožila.

Bolí mě jen to, že jsem ho nikdy úplně nepřemluvila, aby přestal s kouřením. Padesát jedna let je opravdu nízký věk na umírání.

Eva S. (52), Znojmo

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která