Zdědila jsem recepty na cukroví po své prababičce. Všude je napsané máslo, ale léta jsem používala rostlinné tuky. Pak se na to ale přišlo a já měla z ostudy kabát.
Moje babička Miládka pracovala před druhou světovou válkou jako pekařka a cukrářka. Byla tím vyhlášená široko daleko a během Vánoc zásobovala cukrovím svoje vlastní zákaznice. Recepty si zapisovala do sešitu, který po ní zdědila moje matka a pak já.
Peču podle nich svoje vlastní cukroví, které jsem prodávala známým a kamarádkám. Před svátky jsem díky tomu měla vždycky docela slušný přivýdělek.
Jenže loni se moje šizení bohužel provalilo, a tak jsem letos musela vzít brigádu v supermarketu na noční počítání zboží.
Noční směny mi vůbec nedělají dobře, druhý den jsem jako praštěná a jen tak tak to vydržím v práci (dělám účetní v malém podniku v Ostravě). Odpoledne si musím lehnout a na žádné pečení cukroví nemám ani pomyšlení.
Asi si letos všechno nakoupím v tom supermarketu, kde donekonečna počítám prášky do pečiva nebo sklenice okurek.
Cukrářka podnikatelka
Já vím, že si za to můžu sama. Ale popravdě řečeno – ať mi nikdo netvrdí, že je na chuť rozdíl mezi máslem a rostlinným tukem poznat.
Podle mě není a celé roky taky skutečně nikdo nic nepoznal, ať už jsem si „upravila“ recept na vanilkové rohlíčky, linecké pečivo nebo pracny. První zákaznice jsem získala mezi kamarádkami, když ochutnávaly moje výtvory z krabiček.
Třeba jsem je nosila do práce nebo na naše vánoční sleziny. Tak dlouho do mě hučely, že bych mohla cukroví prodávat, až jsem si řekla, že to zkusím.
Když jsem si ale propočítala náklady, došla jsem k názoru, že právě máslo je nejdražší ingredience a můžu ho snadno nahradit, aniž by kdokoliv cokoliv odhalil. Jen u krémů jsem si hlídala, aby opravdu byly z pravého másla, u těsta jsem to neřešila.
Postupně se rozkřiklo, že peču, takže jsem se loni dostala se zakázkami až na pětadvacet kilo. Prodávala jsem kilo za čtyři stovky, takže si dovedete představit, jak pěkný přivýdělek to byl.
Plánovala jsem si založit stránku na internetu s nabídkou, možná něco prodat přes syna, který je v Anglii krajánkům. Zkrátka spřádala jsem docela smělé plány.
Jenže všechno krachlo v okamžiku, kdy jsem u nás v krámě potkala jednu hodně všetečnou známou. Nakoukla mi do košíku, ve kterém shodou okolností bylo snad patnáct kostek tuku a rozhodně to nebylo máslo.
Protože patřila mezi moje zákaznice, hned jsem věděla, že bude zle. Sice jsem se snažila vykroutit, ale uhodila na mě, já hned zčervenala a bylo to jasné. Internet, na kterém jsem si plánovala podnikání, jí posloužil k tomu, aby mě naprášila na Facebooku.
Ale stejně si myslím, že mnohem horší bylo, že moje šizení propírala mezi známými. Postupně se rozkřiklo, že nejsem poctivá a letos před Vánocemi žádné objednávky nepřišly. Tak jsem musela na brigádu, abych si přivydělala na dárky pro vnoučata.
Místo, abych byla babička se zástěrou v kuchyni, která nádherně voní cukrovím. Vlastní hloupost mě zkrátka poslala od válu….
Kamila N. (62), Ostrava
