I když jsem se rozešla já, nemohla jsem přenést přes srdce, že bude mít můj bývalý přítel šťastnou rodinu s mou sestrou.

V mládí mi slovo věrnost nic neříkalo. Ale jednou jsem to opravdu přehnala. Na taneční zábavě jsem se seznámila s Albertem. Líbil se mi už dlouho. Když mě vytáhl za hospodu, vůbec jsem se nebránila. Později jsme se scházeli u něj doma.

V sexu mě toho naučil opravdu hodně. Byl takový můj postelový guru. Ale nezamilovala jsem se. Našla jsem si jiného přítele a Berta začal chodit s mou sestrou Monikou a nakonec si ji vzal. Jednou, asi po pěti letech, jsme na sebe kápli v hospodě.

Já tam byla s kamarády , on přišel v povznesené náladě, protože mu sestra právě porodila dceru Ilonku. Začali jsme do sebe klopit jednoho panáka za druhým až do okamžiku, kdy nás hospodský důrazně upozornil, že už je čas k odchodu.

Vybavili jsme se ještě jednou flaškou a pokračovali venku pod hvězdnou oblohou. Dohromady jsme byli čtyři: já, on, kamarádka a nějaký jeho známý. Pili jsme, smáli se, jen tak plkali. Jenže najednou se kamarádka s tím známým vypařila a já zůstala s Bertou sama.

V tu chvíli se na mě podíval tím svým pohledem dobyvatele a zajel mi rukou pod tričko. Začali jsme se líbat. Já pak chtěla vycouvat, odejít domů, ale on mě ukecal, ať jdu s ním.

V sestřině posteli

Byla jsem opilá, úplně mimo. Nechala jsem se zviklat a odešla s ním do domu, který jsem důvěrně znala. Byl to dům mé sestry. Dovlekl mě do ložnice, svlékl a navázali jsme tam, kde jsme před pěti lety skončili. Najednou jsem se začala cítit jako husa.

Sexuální napětí ze mě vyvanulo. Omluvila jsem se, že už musím vypadnout a utekla domů. Ráno jsem se probrala a uvědomila si, co jsem provedla. Bylo mi příšerně. Chtělo se mi ze sebe zvracet.

Vyspat se s manželem ženy, která má jen pár hodin po porodu, a navíc své vlastní sestry pro mě byl velký morální úpadek. Tento poklesek jsem ze svého nitra nikdy zcela nevyklepala.

Nejhorší bylo, když jsme jako rodina vyrazili druhý den do porodnice za sestrou a maličkým. Toužila jsem se propadnout hanbou do pekla. A tak jsem se krátce na to odstěhovala z našeho města. Rodiče i sestra se divili, že se téměř neukážu.

Ale já potřebovala zapomenout. Na takové věci je totiž tím nejlepším lékem jedině čas…

Hana (45), Chomutov