Domů     Nepřála jsem sestře svého expřítele
Nepřála jsem sestře svého expřítele
3 minuty čtení

I když jsem se rozešla já, nemohla jsem přenést přes srdce, že bude mít můj bývalý přítel šťastnou rodinu s mou sestrou.

V mládí mi slovo věrnost nic neříkalo. Ale jednou jsem to opravdu přehnala. Na taneční zábavě jsem se seznámila s Albertem. Líbil se mi už dlouho. Když mě vytáhl za hospodu, vůbec jsem se nebránila. Později jsme se scházeli u něj doma.

V sexu mě toho naučil opravdu hodně. Byl takový můj postelový guru. Ale nezamilovala jsem se. Našla jsem si jiného přítele a Berta začal chodit s mou sestrou Monikou a nakonec si ji vzal. Jednou, asi po pěti letech, jsme na sebe kápli v hospodě.

Já tam byla s kamarády , on přišel v povznesené náladě, protože mu sestra právě porodila dceru Ilonku. Začali jsme do sebe klopit jednoho panáka za druhým až do okamžiku, kdy nás hospodský důrazně upozornil, že už je čas k odchodu.

Vybavili jsme se ještě jednou flaškou a pokračovali venku pod hvězdnou oblohou. Dohromady jsme byli čtyři: já, on, kamarádka a nějaký jeho známý. Pili jsme, smáli se, jen tak plkali. Jenže najednou se kamarádka s tím známým vypařila a já zůstala s Bertou sama.

V tu chvíli se na mě podíval tím svým pohledem dobyvatele a zajel mi rukou pod tričko. Začali jsme se líbat. Já pak chtěla vycouvat, odejít domů, ale on mě ukecal, ať jdu s ním.

V sestřině posteli

Byla jsem opilá, úplně mimo. Nechala jsem se zviklat a odešla s ním do domu, který jsem důvěrně znala. Byl to dům mé sestry. Dovlekl mě do ložnice, svlékl a navázali jsme tam, kde jsme před pěti lety skončili. Najednou jsem se začala cítit jako husa.

Sexuální napětí ze mě vyvanulo. Omluvila jsem se, že už musím vypadnout a utekla domů. Ráno jsem se probrala a uvědomila si, co jsem provedla. Bylo mi příšerně. Chtělo se mi ze sebe zvracet.

Vyspat se s manželem ženy, která má jen pár hodin po porodu, a navíc své vlastní sestry pro mě byl velký morální úpadek. Tento poklesek jsem ze svého nitra nikdy zcela nevyklepala.

Nejhorší bylo, když jsme jako rodina vyrazili druhý den do porodnice za sestrou a maličkým. Toužila jsem se propadnout hanbou do pekla. A tak jsem se krátce na to odstěhovala z našeho města. Rodiče i sestra se divili, že se téměř neukážu.

Ale já potřebovala zapomenout. Na takové věci je totiž tím nejlepším lékem jedině čas…

Hana (45), Chomutov

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud