Domů     Muž, který stál pod oknem
Muž, který stál pod oknem
3 minuty čtení

Osamělá stárnoucí samoživitelka. Taková jsem byla v době, kdy se objevil ten divný chlápek a stával pod mým oknem.

Byl krutý, studený leden, nejdrsnější měsíc. Celá léta trpím depresemi, nejhorší bývají zjara a pak kolem Vánoc a po Vánocích. Cítila jsem se pod psa. Mráz zalézal za nehty, sníh šimral za límcem a do léta bylo daleko.

Dokázala jsem se vždy jen dovléci do práce a z práce. Doma jsem si dělala jedno kafe za druhým a pokuřovala na balkóně. Nebyl to nejlepší příklad pro dospívající dceru, ale nutno říci, že jsem byla ráda, že jakž takž přežívám.

Do hlavy jako by mi bily desítky ledových kladiv. Ale nemohla jsem se tomu poddat, bylo třeba starat se o domácnost a o dítě. „Hele, mami,“ zavolala dcera takhle jednou, když jsem s hlavou v ledničce zoufale přemítala, co udělám k večeři. „Ten bezdomovec je tu zas!“

To nám chybělo

Občas nám ten podivný člověk zíral do okna. Nebyl zrovna luxusně oblečený, vypadal jako někdo, kdo nocuje pod mostem. Objevoval se jednou, dvakrát týdně. Jen stál a díval se. Přemýšlela jsem, zda se mám bát. Bylo to opravdu trochu strašidelné.

Moje šestnáctiletá dcera strach neměla, vždycky se jen smála a volala na mě: „Mami, koukni, zas se na nás přišel podívat ten houmlesák.“

Zahalený do příliš velké, staré bundy, hlavu omotanou šálou, v džínách, které pamatovaly ještě císaře pána, tam stál. Zrovna vyšel měsíc. Kromě obav jsem ucítila i vztek. Ke všem starostem ještě tohle!

Jako by nestačilo, že dlužíme za dva nájmy, dcera propadá z fyziky a já mám deprese jako Brno, ještě nás bude děsit ten příšerně oblečený chlap.

Několikrát za sebou jsem se zhluboka nadechla, oblékla si bundu, která byla doufám o chlup hezčí než ta toho pána bez přístřeší, a odhodlaně vyšla ze dveří.

Žádný Redford

Zalovila jsem v kapse, našla několik mincí. Víc dát nemůžu, sama mám málo. Odvážně jsem zamířila k chlapisku a povídám: „Tady máte pár korun a můžu přinést i čaj a obložené chleby. Ale už nás tady, prosím, neděste.“ Chlap odpověděl:

„Jsi pořád tak krásná jako kdysi, Ivano.“ Vytřeštila jsem oči. Ale ano, byl to on, spolužák ze základní školy přezdívaný Sněžka. Největší ze třídy. A vždycky chodil katastrofálně oblékaný, což mu evidentně zůstalo.

V osmé třídě mě několikrát zval na rande, ale nešla jsem, protože se mi v té době líbil Robert Redford, a do toho měl Sněžka daleko.

Tím náš příběh lásky neskončil, Sněžka na mě prý stále myslel, a když se po dvaceti letech vrátil do rodného města, chodil mi koukat do oken. Dceři jsme vysvětlili, že to není bezdomovec, ale Sněžka. I jejím přičiněním se začal líp oblékat, aby nám nedělal ve společnosti ostudu.

Ivana M. (50), Cheb

Předchozí článek
Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka