Domů     Muž, který stál pod oknem
Muž, který stál pod oknem
3 minuty čtení

Osamělá stárnoucí samoživitelka. Taková jsem byla v době, kdy se objevil ten divný chlápek a stával pod mým oknem.

Byl krutý, studený leden, nejdrsnější měsíc. Celá léta trpím depresemi, nejhorší bývají zjara a pak kolem Vánoc a po Vánocích. Cítila jsem se pod psa. Mráz zalézal za nehty, sníh šimral za límcem a do léta bylo daleko.

Dokázala jsem se vždy jen dovléci do práce a z práce. Doma jsem si dělala jedno kafe za druhým a pokuřovala na balkóně. Nebyl to nejlepší příklad pro dospívající dceru, ale nutno říci, že jsem byla ráda, že jakž takž přežívám.

Do hlavy jako by mi bily desítky ledových kladiv. Ale nemohla jsem se tomu poddat, bylo třeba starat se o domácnost a o dítě. „Hele, mami,“ zavolala dcera takhle jednou, když jsem s hlavou v ledničce zoufale přemítala, co udělám k večeři. „Ten bezdomovec je tu zas!“

To nám chybělo

Občas nám ten podivný člověk zíral do okna. Nebyl zrovna luxusně oblečený, vypadal jako někdo, kdo nocuje pod mostem. Objevoval se jednou, dvakrát týdně. Jen stál a díval se. Přemýšlela jsem, zda se mám bát. Bylo to opravdu trochu strašidelné.

Moje šestnáctiletá dcera strach neměla, vždycky se jen smála a volala na mě: „Mami, koukni, zas se na nás přišel podívat ten houmlesák.“

Zahalený do příliš velké, staré bundy, hlavu omotanou šálou, v džínách, které pamatovaly ještě císaře pána, tam stál. Zrovna vyšel měsíc. Kromě obav jsem ucítila i vztek. Ke všem starostem ještě tohle!

Jako by nestačilo, že dlužíme za dva nájmy, dcera propadá z fyziky a já mám deprese jako Brno, ještě nás bude děsit ten příšerně oblečený chlap.

Několikrát za sebou jsem se zhluboka nadechla, oblékla si bundu, která byla doufám o chlup hezčí než ta toho pána bez přístřeší, a odhodlaně vyšla ze dveří.

Žádný Redford

Zalovila jsem v kapse, našla několik mincí. Víc dát nemůžu, sama mám málo. Odvážně jsem zamířila k chlapisku a povídám: „Tady máte pár korun a můžu přinést i čaj a obložené chleby. Ale už nás tady, prosím, neděste.“ Chlap odpověděl:

„Jsi pořád tak krásná jako kdysi, Ivano.“ Vytřeštila jsem oči. Ale ano, byl to on, spolužák ze základní školy přezdívaný Sněžka. Největší ze třídy. A vždycky chodil katastrofálně oblékaný, což mu evidentně zůstalo.

V osmé třídě mě několikrát zval na rande, ale nešla jsem, protože se mi v té době líbil Robert Redford, a do toho měl Sněžka daleko.

Tím náš příběh lásky neskončil, Sněžka na mě prý stále myslel, a když se po dvaceti letech vrátil do rodného města, chodil mi koukat do oken. Dceři jsme vysvětlili, že to není bezdomovec, ale Sněžka. I jejím přičiněním se začal líp oblékat, aby nám nedělal ve společnosti ostudu.

Ivana M. (50), Cheb

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.