Domů     Dělalo mi dobře, že se bojí
Dělalo mi dobře, že se bojí
3 minuty čtení

Kolegyně trpěla chorobným strachem z pavouků. Nemohla jsem si pomoct, občas jsem nějakého přinesla do práce a vypustila na stůl.

Každý máme nějakou tu svou fobii, moje kolegyně Vendulka se například příšerně bála pavouků. Dokázala předvést hysterický záchvat, ječela jako pominutá a dlouho se třásla. Ten neuvěřitelný výstup mě fascinoval.

Nikdy jsem neviděla někoho tak vyvádět, a musím říct, že se mi to představení líbilo. Když jsem to zažila prvně, byla jsem konsternovaná a říkala si, zda se opravdu tolik bojí, nebo to jen hraje. Musela jsem na to myslet ještě několik dní.

Přišel víkend a já vyrazila na chaloupku. Bylo po zimě a já se pustila do zahrádky a hlavně větrala. Najednou jsem ho uviděla nad postelí – sekáče! Byl to velkolepý sekáč mezi pavouky sekáči. Chytnu ho a vypustím Vendule na pracovní stůl!

S pocitem vnitřního uspokojení, který hraničil s drogový omámením, jsem toho chudáka lapila. V malé krabičce ho pak v pondělí přinesla do práce a čekala na příležitost. Okolnosti mi nahrály a já sekáče vypustila Vendule mezi papíry u počítače.

Pak jsem se rychle vytratila z kanceláře, aby náhodou nikoho nenadalo mě podezírat. Akce na sebe nenechala dlouho čekat. I když měla Vendula stůl na opačné straně kanceláře a já seděla zády, ten řev mě nenechal na pochybách. Sekáč zapůsobil!

Byla to moje droga?

Nemohla jsem odolat. Musela jsem chytnout pavouka dalšího a ještě pro jistotu několik do zásoby. Záchvaty strachu kolegyně mě fascinovaly, bylo to něco tak úžasného, že jsem se nemohla vynadívat a dostatečně nabažit té hrůzy, kterou Vendula prožívala.

Bylo to jako nějaká závislost, které jsem se nemohla zbavit. Její zoufalý strach mi dělal dobře a přinášel mi rozkoš. Musela jsem se hodně ovládat, aby neměla pavouka na stole každý den. Číhali na ní ale všude.

Dávala jsem jí je do kabelky, na kabát, do kuchyňky, na toalety. Marně jsem přesvědčovala sama sebe, že by mohlo někoho napadnout, že to není samo sebou, kolik pavouků se najednou ve firmě objevilo. Nikdo ale nikoho nepodezíral.

Jen ředitel si pozval nějakého odborníka, aby prostory firmy odpavoučil. Bylo to ale marné. Netušili, že je já do firmy importuju ze své chalupy. Nakonec vše skončilo samo. Vendula otěhotněla a odešla na mateřskou, ze které se už nevrátila. A tak se nikdy nikdo o mé podivné sadistické úchylce nedozvěděl.

Eva (45), Rumburk

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud