Kolegyně trpěla chorobným strachem z pavouků. Nemohla jsem si pomoct, občas jsem nějakého přinesla do práce a vypustila na stůl.
Každý máme nějakou tu svou fobii, moje kolegyně Vendulka se například příšerně bála pavouků. Dokázala předvést hysterický záchvat, ječela jako pominutá a dlouho se třásla. Ten neuvěřitelný výstup mě fascinoval.
Nikdy jsem neviděla někoho tak vyvádět, a musím říct, že se mi to představení líbilo. Když jsem to zažila prvně, byla jsem konsternovaná a říkala si, zda se opravdu tolik bojí, nebo to jen hraje. Musela jsem na to myslet ještě několik dní.
Přišel víkend a já vyrazila na chaloupku. Bylo po zimě a já se pustila do zahrádky a hlavně větrala. Najednou jsem ho uviděla nad postelí – sekáče! Byl to velkolepý sekáč mezi pavouky sekáči. Chytnu ho a vypustím Vendule na pracovní stůl!
S pocitem vnitřního uspokojení, který hraničil s drogový omámením, jsem toho chudáka lapila. V malé krabičce ho pak v pondělí přinesla do práce a čekala na příležitost. Okolnosti mi nahrály a já sekáče vypustila Vendule mezi papíry u počítače.
Pak jsem se rychle vytratila z kanceláře, aby náhodou nikoho nenadalo mě podezírat. Akce na sebe nenechala dlouho čekat. I když měla Vendula stůl na opačné straně kanceláře a já seděla zády, ten řev mě nenechal na pochybách. Sekáč zapůsobil!
Byla to moje droga?
Nemohla jsem odolat. Musela jsem chytnout pavouka dalšího a ještě pro jistotu několik do zásoby. Záchvaty strachu kolegyně mě fascinovaly, bylo to něco tak úžasného, že jsem se nemohla vynadívat a dostatečně nabažit té hrůzy, kterou Vendula prožívala.
Bylo to jako nějaká závislost, které jsem se nemohla zbavit. Její zoufalý strach mi dělal dobře a přinášel mi rozkoš. Musela jsem se hodně ovládat, aby neměla pavouka na stole každý den. Číhali na ní ale všude.
Dávala jsem jí je do kabelky, na kabát, do kuchyňky, na toalety. Marně jsem přesvědčovala sama sebe, že by mohlo někoho napadnout, že to není samo sebou, kolik pavouků se najednou ve firmě objevilo. Nikdo ale nikoho nepodezíral.
Jen ředitel si pozval nějakého odborníka, aby prostory firmy odpavoučil. Bylo to ale marné. Netušili, že je já do firmy importuju ze své chalupy. Nakonec vše skončilo samo. Vendula otěhotněla a odešla na mateřskou, ze které se už nevrátila. A tak se nikdy nikdo o mé podivné sadistické úchylce nedozvěděl.
Eva (45), Rumburk
