Domů     Byla jsem nevděčná vnučka
Byla jsem nevděčná vnučka
3 minuty čtení

Moje babička byla kouzelná bytost s velkým srdcem a otevřenou náručí. Jak jsem ji mohla tak zklamat a využívat její dobroty?

Žila na venkově v malém domku. Byla vždycky usměvavá, říkala nám ,,koťátka“, napekla spoustu dobrot a hrála s námi Prší a Člověče nezlob se. Často jsme s ní podnikali výpravy do lesa, kde nás učila znát bylinky a stromy, ptáčky a zvířátka.

Také pro nás vymýšlela dobrodružné výpravy za pokladem. S babičkou zkrátka nikdy nebyla nuda. A nikdy nebyla protivná. Nikdy se nestalo, že by nás za něco kárala. Jenže čas kvapí, my jsme rostli, rozutekli se do světa a začali si žít své vlastní životy.

Návštěvy u babičky s smrskly na její narozeniny, svátek, Vánoce…

A protože byla už naše babička hodně letitá, bylo jí téměř devadesát, jednoho dne přišla zpráva, že na tom není zdravotně dobře a že ji museli převézt sanitkou do nejbližšího okresního města a tam se rozhodlo, že babička zůstane v místní „eldéence“ špatné pověsti.

Když jsem tam za ní přijela a posadila se u její postele, babička mě vzala za ruku a roztřeseným hlasem šeptala: ,,Denisko, vezmi si mě k sobě, já tu nechci umřít…“ Rozpačitě jsem se na ni usmála a odpověděla, ať se nebojí, že to nějak zařídím…

Týden přemýšlení

Doma jsme to s manželem probírali celé dva týdny. Věděli jsme, že to bude velký zásah do naší rodiny, velmi zátěž o omezení. Netušili jsme, jak to zvládnout, když oba máme práci. Ale nakonec jsme se rozhodli, že to zkusíme. Že si to babička zaslouží.

Když jsme za ní jeli a těšili se, jak jí uděláme radost, sestra nás už mezi dveřmi uzemnila. Suše nám řekla, že babička před chvílí zemřela. Bylo mi to nekonečně líto, že jsme babičce její poslední přáni nedokázali splnit, ani u ní v poslední chvilce nebyli.

Nám zkrátka čas běžel jinak rychle, než starému člověku. Manžel mě utěšoval, že je zbytečné mučit se takovými výčitkami svědomí. Ale mě dodnes mrzí, že jsem babičce dostatečně nevrátila všechnu lásku, kterou nás nejen v dětství zahrnovala.

Často k ní tiše promlouvám a prosím ji za odpuštění. A dětem o ní nepřestávám vyprávět, aby i v jejich srdcích žila stále dál. Kdybych s ní mohla ještě jednou jedinkrát promluvit, ráda bych jí řekla: ,,Děkuji ti, babičko, byla jsi ta nejlepší na světě. V našich srdcích budeš žít navždycky!“

Denisa (34), Bruntálsko

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud