Dceřino chování se začalo měnit nenápadně a plíživě. Myslela jsem, že si našla milence, a proto zanedbává děti i manžela. Skutečnost byla ale o mnoho horší.
Vždycky jsem si myslela, že k tomu, aby člověk propadl hazardním hrám, musí jít do herny plné blikajících automatů. Jednu takovou jsme měli přímo u nás na rohu a bylo to peklo. Stále narváno a až do rána hluk. Nepomohly stížnosti nás obyčejných lidí, ani petice, kterou zorganizovala naše akční sousedka.
Měla jsem o dceru strach
„Bude to tutovka! Všichni se podepíšeme a hernu budou muset někam přestěhovat!“ tvrdila přesvědčivě, ale mýlila se. Hernu nikdo nezrušil ani nepřestěhoval, a dokonce přibyla další, téměř u vchodu školy. Prý splňuje předepsané metry, které ji musí dělit od dětí. Že ale ty děti denně chodí kolem a pokukují dveřmi po lákavých hracích strojích, nikdo neřešil. Postěžovala jsme si svojí dospělé dceři a myslela si, že i ona bude hartusit. Jenže, jen pokrčila rameny, že ji to nezajímá. „Tobě je jedno, že tvoji kluci chodí denně kolem?“ ptala jsem se jí vyčítavě, ale ona mi ani neodpověděla. Byla duchem úplně někde jinde. Bála jsem se o ni. Byla taková bledá a jakoby stále nevyspalá. „Není ona snad nemocná? V televizi stále varují před nějakými civilizačními chorobami…“ říkala jsem si s obavami a jednou jsem na tohle téma zavedla hovor s mojí akční sousedkou, co organizovala tu petici.
Myslela jsem, že má milence
Ona se jen zasmála: „Ty hned myslíš na nejhorší. Možná si dcera našla milence a proto je nevyspalá! Tuhle jsem ji potkala a koukala do mobilu jako uhranutá. Určitě si s ním píše zamilované SMS!“ Znělo to celkem logicky, ale to neznamenalo, že se budu radovat. Vždyť byla vdaná a měla hodného muže! Byl trochu ťulpas, taký ten typ: mouchy, snězte si mě, ale na syny byl hodný a dceři udělal, co jí na očích viděl. Do hospody nechodil a slušně vydělával. Co víc si mohla ženská v dnešní době přát! To já takové štěstí neměla. Můj manžel byl do větru a všechny peníze rozházel jen za svoje koníčky. Sbíral známky a vrážel do nich majlant! Když jsme se rozvedli, nezůstalo mi nic. On sebral alba plná těch svých drahých pokladů a byl za vodou…
Dcera byla v průšvihu
Na dceru jsem udeřila hned, co přišla na návštěvu. Opravdu stále koukala do toho svého mobilu a mně vůbec nevnímala. „Posloucháš mě vůbec?“ vyjela jsem na ni. Ale hned, jak zvedla oči a pohlédla do těch mých, jsem věděla, že je něco špatně. „Máš milence? Nebo jsi nemocná?“ zeptala jsme se jí s obavami, protože vztek mě přešel a převážila starost. Co by si ti chudáci kluci počali, bez mámy? Já už nebyla nejmladší a jejich táta by se o ně těžko sám postaral. Vždyť si nebyl schopný uvařit ani čaj! „Mami, prosím tě, nic mi není. Nepruď zase…“ snažila se mě odbýt ta moje nešťastná holka, ale já jí nemínila dát pokoj.
Mluvila jsem jí do duše tak dlouho, až se rozplakala. „Tak to už jsem asi přehnala,“ pomyslela jsem si, ale v tom se Adéla rozpovídala: „Mami, musím ti něco říct. Jsem v hrozném průšvihu…“
Měla obrovské dluhy z hazardních her
Napadlo mě, že má asi opravdu toho milence a manžel jí na to přišel, ale bylo to snad ještě horší: „Víš, jak bych ti to řekla. Začala jsem hrát. Hry za peníze. No a dlužím, kam se podívám. Už nevím jak dál!“ Nemohla jsem uvěřit, natož pochopit, co mi vlastně říká. Vždyť nikam nechodila! Jak by mohla hrát hazardní hry? Dělá si snad legraci? Ale ona mi to vysvětlila: „Víš, dneska už nemusí nikdo vytáhnout ani paty z domu. Dá se hrát na počítači nebo mobilním telefonu. Stačí se zaregistrovat! Párkrát jsem vyhrála, ale potom střídala prohra ještě větší prohru. Manžel o tom neví…“ Dcera brečela a brečela. No, přiznám se, že jsem brečela s ní. Její dluhy dosáhly skoro půl milionu! Brečely jsme společně skoro celý večer a potom jsem dostala nápad: „Půjdu za tvým otcem! Musí nás zachránit!“ Hned ráno jsem se za ním rozjela. Koukal na mě jako na cizí, ale já se nedala odbýt. Dala jsem mu nůž na krk. Buď pomůže, nebo mu udělám scénu, že na to nezapomene!
Přinutila jsem bývalého, aby dceři pomohl
Měl v práci dost vysoké postavení a tak se nějakého skandálu bál. Jeho nadřízenému by se asi nelíbilo, kdybych mu vyprávěla, jak mě kdysi okradl a jak platil vždycky jen minimální výživné! S těžkým srdcem vytáhl z takového honosného starožitného trezoru to svoje album známek. Naposledy si je všechny prohlédnul a potom rezignovaně nastoupil ke mně do auta. Jeli jsme je prodat. Všechny a hned! Vymínil si, že dcera bude část dluhu splácet, postupně a po malých částkách. Souhlasila jsem. Ale také jsem měla podmínku. Adéla nám oběma musela slíbit, že se půjde léčit. Z gamblerství! Trvalo rok, než se cítila zdravá. Manžel jí odpustil a ona se dobrovolně vzdala svého mobilu. Její kluci si doma pro jistotu svoje počítače zamykají. Kdo něco podobného neprožije, nepochopí, že hraní her za peníze může být stejně nebezpečné, jako drogy nebo alkohol!
Hana R. (68), Humpolecko
