Domů     Jak jsem zkrotila švagra
Jak jsem zkrotila švagra
3 minuty čtení

Příbuzné si člověk nevybírá, A to platí i o té, kterou si berete se svým protějškem. Bratr mého manžela se pro mě stal noční můrou.

Svého manžela jsem milovala od první chvíle, a to nejen proto, jak vypadal, ale také pro jeho dobrou duši. Byl vždycky tak ochotný a starostlivý. Jenže s jeho bratrem jsem se nemohla nikdy moc sžít. Jako by to ani nebyli sourozenci.

Už když jsme se s Jiřím poznali, zdálo se mi, že kdykoliv mě jeho bratr Pepík vidí, slintá jako nenasytný pes. Postupně mé podezření sílilo, protože začal mít nemístné narážky. Jednou mi dokonce řekl:

,,Líbo, nechtěla bys raději mě, určitě bych ti to udělal líp než ten pitomec brácha“ Když jsem tu větu uslyšela, málem jsem se na místě pozvracela. Manželovi jsem nic říct nechtěla, ale kdykoliv jsme měli rodinnou sešlost, snažila jsem se z toho vykroutit.

Což se mi celkem dařilo. Jirka mi pak sice vždycky říkal, že rodičům, a hlavně jeho bráchovi, bylo líto, že jsem nedorazila, ale mně tedy rozhodně ne.

Pomohla mi tchyně

Jenže jednou jsem se návštěvě vyhnout nemohla. Jirkova maminka totiž slavila šedesátiny. Tušila jsem, že budu muset zase odrážet zvrácené choutky oplzlého Pepy, ale pak jsem si řekla, že to budu muset nějak zvládnout. Celý večer jsem se švagrovi vyhýbala.

Jenže když jsem po tmě mířila od venkovního grilu do domu na toaletu, v půlce cesty přes zahradu, která je rozhlehlá, mě Pepa chytil za ruku a odtáhl do zahradního domku. Zacpal mi rukou pusu a snažil se ze mě strhnout oblečení. Bránila jsem se vší silou.

Už mi docházely síly, když tu švagr vyskočil a běžel pryč. V panice jsem doběhla do domu, sebrala svoji kabelku, klíče od auta a chtěla pryč. I když jsem vypila nějaký alkohol. Najednou ale přede mnou stála tchyně.

„Nic se neboj, Libuško, já to pochopila, proč k nám nejezdíš. Nemusíš se bát, dnes bude Pepa neškodný. Bude mít starostí víc než dost sám se sebou.“ A významně ukázala lahvičku s projímadlem.

„A až jsem pojedeš příště, dostane zase.“ byla jsem tchyni vděčná, že jsem nemusela riskovat jízdu pod vlivem. I když jsem toho moc nevypila. Nakonec jsem se rozhodla, že toho parchanta krýt nebudu a řekla Jirkovi pravdu. Cítil se strašně, chtěl ho zbít.

Krotila jsem ho, že by to k ničemu nevedlo. Dopadlo to tak, že už k rodičům raději nejezdíme, maminka s tatínkem jezdí k nám.

Libuše (46), Protivín

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.