V dešti jsme se schovali ve zdech starého stavení. Netušili jsme, že tam číhá děsivá minulost. Duše zemřelých nás přivítaly.

Mlýn patří mezi místa, kde se to čerty a duchy jen hemží. Naši předkové opředli vodní mlýny hrůzostrašnými příběhy. Jedním z nich, kde mi naskočila husí kůže, a na rozdíl od otrlých trempíků bych tam nespala ani minutu, jsou ruiny Dolského mlýna u Jetřichovic.

Přesto tomu osud chtěl, aby se tak stalo. Byl to pro mě, dceru a našeho psa nezapomenutelný zážitek. Při letošní dovolené, během níž jsme vyrazily s krosnou na zádech na túru, jsme zabloudily poblíž tohoto místa.

Strhla se bouřka, blesk stíhal blesk a my neviděly na krok. Ani nevíme, jak jsme se ocitly v ruinách mlýna. Nezbylo než chvíli přečkat.

Pes štěkal jako šílený

Náš pes Ax byl neklidný, neustále vrčel a občas začal zoufale štěkat na zeď. S dcerkou jsme se divily, co tam ten pes může vidět. Zkoumaly jsme zdivo kousek po kousku. Nic podezřelého jsme ale nenašly. Jenom po zdi stékala voda proudem.

Po chvíli déšť polevil a stal se z něj deštíček. V tu chvíli se nám zdálo, že to, co po zdi teče, je takový nepatrný, tmavý pramínek. Snad nějaké bahno? Nedalo nám to a šly jsme se podívat zblízka. Byl temně rudý a vytékal z malé praskliny.

Zda to je, nebo není krev, jsme už nezkoumaly. Popadly jsme věci a upalovaly, co nám nohy stačily, abychom byli do setmění od Dolského mlýna co nejdál.

Nenajdou nikdy klid?

Zapátraly jsme s dcerou v knihách. První písemná zmínka o stavení pochází z roku 1515 a jeho počátky zřejmě sahají do období osidlování zdejší krajiny.

Jedna z mnoha pověstí, které se k místu vážou, má svůj původ v tragickém příběhu, jenž se zde odehrál v 16. století. Jediný syn mlynáře tehdy odešel do světa. Po mnoha letech zaklepal jednoho večera na vrata cizinec, jehož tvář byla zarostlá plnovousem.

Požádal mlynáře o nocleh a předem velice štědře zaplatil. Mlynář se ženou v noci bohatého muže zabili, oloupili a mrtvolu zakopali v lese.

Druhý den přijeli sedláci s obilím a vyptávali se, zda už mlynář s mlynářkou viděli svého syna, který se vrátil ze světa jako boháč. Povečeřel prý v hospodě a chtěl rodiče překvapit. Mlynář se po této zprávě oběsil a mlynářka skočila do náhonu.

Duch zavražděného syna i jeho rodičů prý bloudí v okolí mlýna dodnes. Je možné, že ten červený pramínek, co vytékal ze zdi, byla jejich krev?

Petra (49), Česká Lípa