Nikoho nemůžete zachraňovat proti jeho vůli. Nikomu bych ale nepřála tu bezmoc, když se někdo, koho milujete, řítí do neštěstí a nedá se zastavit.


U nás v rodině nebyl nikdo věřící. Já se po třicítce začala hodně zajímat o léčitelství, astrologii a podobné záležitosti, ale rozhodně jsem nebyla žádný fanatik. Mého bratra Samuela takové záležitosti nezajímaly vůbec.

Lhala bych,kdybych tvrdila, že jsme si někdy byli kdovíjak blízcí. Sam je o čtyři roky starší než já, což je mezi bratrem a sestrou dost. Ne, že by mě neměl rád. Jenže tahat sebou malou sestřičku je pro kluka většinou otrava. Navíc jsme i dost rozdílné nátury.

Zatímco on byl vždycky poslušný, dobře se učil a nevyváděl žádná alotria, se mnou byly pořád nějaké problémy. Rozbitá okna, úrazy, vymyšlení kamarádi… Zkrátka jsem rodičům pořádně zpestřovala život.


Sblížily nás spory rodičů


Cestu jsme k sobě s bratrem našli, alespoň o trochu víc, až když byl ve třeťáku na gymnáziu. V té době to mezi našima začalo skřípat. Já z toho byla vyplašená a chovala jsem se ještě hůř, než obvykle.

Překvapilo mě, jak se za mě v té době postavil, jak se mnou všechno rozebíral a jak moc hezky se ke mně choval. O svém soukromí jsme nemluvili, ale najednou jsem cítila, jak je dobré mít sourozence.

Vdávala jsem se ve dvaceti, rozváděla v pětadvaceti a znovu vdávala o tři roky později. Když jsem potřebovala vybrečet se někomu na rameni nebo pomoci při stěhování, měla jsem Sama. O jeho soukromí jsem toho moc nevěděla.

Jen tolik, že to se ženskými nemá úplně jednoduché. Vždycky se strašně moc zamiloval, obvykle ještě do nějaké zadané, a zákonitě mu to nevyšlo. Pomalu to začínalo vypadat, že skončí jako starý mládenec.


Zahráli jsme si na dohazovače


S Miladou jsme ho seznámili my, já a Filip, můj druhý manžel. Pracovala u něj ve firmě. Nebyla to bůhvíjaká krasavice ani svůdnice. Už za sebou taky něco měla, ale byla to taková solidní holka, aspoň nám tak připadala.

Říkali jsme si, že po všech těch zadaných nevypočitatelných potvorách by mu to s ní třeba mohla klapnout. Poprvé se setkali na oslavě Filipových narozenin. Zdálo se, že si mají co říct.

Měla jsem ohromnou radost, když mi Sam pár dní nato řekl, že spolu jdou do kina a že je mu Milka, jak jí začal říkat, moc sympatická. Drželi jsme jim s manželem palce a opravdu, brzo jsme si mohli gratulovat, jací jsme dobří dohazovači. Ti dva spolu skutečně začali chodit a vypadalo to vážně.


Šla jsem za svědka


Na svatbu jsem šla bráchovi za svědka já. Chtěl to tak, říkal, že jsem se ze všech nejvíc zasloužila o jeho štěstí. Jenže štěstí bývá vrtkavé. Sam viděl Milku jako svou ideální ženu pořád. Ale okolí, tedy manžel a já, po pár letech takové růžové brýle nemělo.

To nejmenší bylo, že bratr vydělával o dost víc, než jeho žena, která ovšem rychle přivykla lepšímu. To bylo pořád něco, nové auto, dovolená v co nejdražší exotice, šperky, kabelky… Mnohem horší bylo, že ho ta potvora asi tak po deseti letech začala podvádět.

Manžel o tom věděl, ale neřekl to ani mně. Svěřil mi to až po čase a zapřísahal mě, ať to Samovi neříkám. Mockrát jsem měla cukání něco mu alespoň naznačit, ale vždycky jsem couvla. Zvrat přišel skoro přesně na Samovy padesátiny.

Milka mu oznámila, že už si spolu nerozumí, že jim to nevyšlo s dětmi a že ho tedy opouští. Nikdy nezapomenu, jak mi vzlykal do telefonu jako malé dítě. Snažili jsme se mu s Filipem pomoci, ale byl na tom hodně zle.

Snažil se jí získat zpátky, omlouval jí, tvrdil že to nemyslí vážně, že jsou za tím rozhozené hormony a ta její neplodnost. Zatímco se užíral, Milka nezahálela. Bavila se, flirtovala a rozhodně nijak netrpěla. Hnala se k rozvodu, jak to šlo.


Už se nám nesvěřoval


Zpočátku se nám Sam svěřoval se vším. Jak mu ale docházelo, že ho v jeho bludu o hodné a nešťastné Milce podporovat nebudeme, začal být opatrnější. Proto jsem se až od mámy dozvěděla, že se začal zajímat o horoskopy, věštění a podobné věci.

Sam šperky nenosil ani na gymplu, kde spousta kluků měla nějakou tu náušnici, řetěz nebo prsten. Už proto si nešlo nevšimnout, že najednou začal chodit ověšený krystaly. Pak občas vynechal víkendovou návštěvu u nás. Většinou se vymlouval na práci.

Od kamaráda, který chodil na badminton se Samem i Filipem, jsme se dozvěděli, jak se věci mají. Sam se s odchodem Milky nesmířil. Pořád si maloval, jak se k němu vrátí, když přijde na to, jak ji získat. Poté, co všechno normální selhalo, si našel šamana.

Velmi známého šamana. K tomu, abychom zjistili, co je to za podvodníka, nám stačilo podívat se na internet. Pán k sobě vyloženě lákal zoufalé a zlomené lidi, nabízel jim předražené amulety a nefungující návody, jak přechytračit osud.

Pro ty, kdo na to měli, pořádal semináře za tisíce. 


Zákon nám nepomůže

Pokusili jsme se Samovi promluvit do duše. Strašně se naštval a po poradě se šamanem s námi přerušil kontakt. Sype peníze do té sekty, chová se jak blázen a máma je z něj nešťastná.

Zkoušeli jsme, jestli bychom na podvodníka, který ho lapil, nemohli poslat policii. Nejde to. Mám o bratra strach, bojím se, že až prohlédne, bude se cítit strašně. Nebo, a to je ještě horší, že už neprohlédne nikdy.

Soňa (49), střední Čechy