Došlo k tomu před několika lety na Slovensku. Dodnes mi běhá mráz po zádech, když si na tu noc vzpomenu. Přitom to na první pohled vypadalo jako docela obyčejný omyl.

Tehdy jsem pracovala pro jednu firmu jako obchodní zástupkyně a na Slovensku jsem byla na několikadenní pracovní cestě. Na noc jsem se ubytovala ve starším malém hotelu na kraji města.

Po náročném dni plném schůzek a jednání jsem pociťovala únavu, a tak jsem si šla brzy lehnout. Usnula jsem, sotva jsem položila hlavu na polštář. Uprostřed noci mě však probudilo zazvonění pokojového telefonu…

Nepřestával zvonit

Nejprve jsem byla zmatená, než jsem si uvědomila, kde jsem. Telefon nepřestával zvonit. Pomyslela jsem si, že buď volají z recepce nebo že se jedná o nějaký omyl – o tom, kde jsem ubytovaná, nevěděl přesně ani můj muž.

Celá rozespalá jsem doufala, že zvonění zmlkne, ale když se tak nestalo a telefon neúnavně vyzváněl dál, zvedla jsem sluchátko.

Přemlouvala mě, abych odjela

Na druhém konci se ozval starší ženský hlas. Ptal se mě, jestli jsem Andrea. Podle pravdy jsem odpověděla, že ano. Hlas začal naříkat a přemlouvat mě, abych se okamžitě sbalila a vrátila domů.

Marně jsem se té ženě snažila vysvětlit, že se jedná o omyl, že nejsem ta Andrea, kterou hledá. Nakonec mi došla trpělivost a zavěsila jsem. Nějakou chvíli mi pak ještě trvalo, než jsem znovu usnula.

Nebyla jsem první

Ráno jsem se o telefonu zmínila slečně na recepci. Neušlo mi, jak se zatvářila. Chvíli mi dalo práci, než jsem ji přemluvila, aby mi pověděla, co ví. Nakonec mi řekla, ne příliš ochotně, že nejsem první, komu se to stalo.

Už prý několik lidí si stěžovalo na noční tajemný telefonát. Chtěla jsem vědět víc.

Dávné neštěstí

Na mé naléhání mě recepční odkázala na starého pána, který se v hotelu staral o údržbu. Ten mi pověděl příběh o tom, jak kdysi v hotelu hořelo. Požár si vyžádal několik obětí, mezi nimi i mladou dívku.

Od té doby se občas stává, že hostům v noci volá tajemná žena a po dotyčné dívce se ptá.

Ten hlas mi zní v hlavě dodnes

Zeptala jsem se starého pána, jak se ta dívka jmenovala. Dozvěděla jsem se, že Andrea – a že se to všechno stalo před dvaceti lety zhruba v tom období, kdy jsem v hotelu zrovna byla.

V tu chvíli jsem strnula přimrazená hrůzou, když jsem si vybavila ten hlas v telefonu. To, že se nejspíš jednalo o ducha nešťastné matky té nebohé dívky, mi starý pán nevyvracel.

Dodnes na ten hlas nemůžu zapomenout a kdykoli slyším zazvonění klasického telefonu, škubnu sebou a rozbuší se mi srdce!

Andrea D. (51), Pardubice