Domů     Příběh ztracených fotografií
Příběh ztracených fotografií
3 minuty čtení

Rodinné fotografie pro mě hodně znamenaly. O to více mě bolela jejich ztráta. Pak se ale stalo něco neuvěřitelného. Pomohla mi je najít babička, dokonce až z druhého břehu.

Vzpomínám si, jako by to bylo včera. Seděly jsme s babičkou na pohovce v obýváku, popíjely kakao a prohlížely jsme si rodinné fotografie. „Jsou tam všichni tvoji předci,“ povídala mi pokaždé babička. „Tohle je můj dědeček Luděk.

Jeho velkým koníčkem bylo luštění křížovek a pokuřování dýmek. A tohle je můj prastrýc Rudolf, vášnivý historik.“ Babička si povzdychla. „Brzy se s nimi na druhém břehu potkám.“ „Takhle nemluv,“ hubovala jsem ji. „Verunko, vím, co povídám. Moje dny na tomto světě jsou sečteny.“

Nejmilovanější člověk

Bylo mi smutno, když babička vedla tyto řeči. Měla jsem ji moc ráda. Vždy jsem si s ní skvěle rozuměla, lépe než s vlastními rodiči, a trávila jsem u ní na venkově spoustu času. Babička se mnou hrála všelijaké hry, učila mě vyšívat, vařit.

Její malou chatičku jsem milovala. Zejména podkroví, kde byla stará dřevěná truhla plná nejrůznějších věcí – počínaje starými novinami a časopisy, přes malovaný porcelán, až po vyšívaný ubrus s kopretinami. Trávila jsem tam jako malá holka spoustu času.

„Jednou budou všechny tyto věci tvoje,“ povídala mi pokaždé babička, když mě tam našla.

Odešel dědeček, pak i babička

Když mi bylo patnáct let, tak babičky manžel, můj dědeček, zemřel. To nás ještě více semklo. Roky plynuly nesmírně rychle. Já jsem vyrostla, vdala jsem se, babička zestárla. Když onemocněla, denně jsem ji navštěvovala. Zprvu doma, později v nemocnici, kde i nakonec zemřela.

Fotografie zmizely

Zařídila jsem pohřeb, a pak jsem se ujala i vyklízení domu. Některé věci jsem poslala na charitu, některé rozdala po příbuzných a známých, některé jsem prodala v bazaru, a několik málo jsem odvezla na skládku.

Truhlu se vzácnostmi jsem si pochopitelně ponechala, ale nikde v domě jsem nenašla onu krabici s fotografiemi, které jsme si společně s babičkou častokrát prohlížely. Jako by se po nich zem slehla. Bylo mi to velice líto, protože pro mě moc znamenaly.

Vzkaz ve schránce

Zhruba o rok později na jaře se stala podivná věc. Jela jsem s manželem na výlet do babiččiny rodné vesnice. Chtěla jsem se podívat na místa, která jsme kdysi s babičkou navštěvovaly. Na náměstí se zrovna konala bazarová akce.

Nevím proč, ale něco mi říkalo, abych se tam šla podívat. Bylo tam mnoho věcí – oblečení, nádobí, malé domácí spotřebiče, knihy a podobně. Mimo jiné tam byly i desky se starými fotografiemi. Našimi fotografiemi! Do očí mi vyhrkly slzy.

Můj šok byl ale ještě větší, když jsme přijeli domů a ve schránce jsem našla vzkaz, na kterém stálo: „Vzpomínej s láskou. Babička.“ Bylo to i její místo. Dodnes mi ta záhada vrtá hlavou…

Veronika K. (47), Hradec Králové

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka