S Petrem jsme byli láska ze školky. Já se ale později zamilovala do jiného a toho si vzala. On ale na mě čekal dlouhých deset let…

Vdala jsem se z lásky, můj manžel to ale tak necítil. Po narození dcerky se nám začal vzdalovat a po sedmi letech mě opustil. Zůstaly jsme samy.

Tehdy jsme jely na návštěvu k přátelům do chatové oblasti, kde jsme byly už tolikrát, že se to za ty roky nedá ani spočítat. Vždy jsem se bála, když jsme měly sjet do údolí k chatě po polní cestě jen lehce nad úrovní řeky.

Nikdy jsem nechtěla v těch místech řídit. Po dešti jsem se bála i na místě spolujezdce a sklízela jsem za to vždy posměch celé posádky. Tentokráte jsme jeli já, moje kamarádka Tonča, její manžel Milan a moje dcera Marcelka.

Nálada byla skvělá, Milan řídil dobře, ale já přesto v nebezpečném místě zavřela oči. Kamarádka se mi smála.

Jako v akčním filmu

Během několika vteřin se už ale nesmál nikdo. Sklouzli jsme z úzké nezpevněné silnice a nezadržitelně sjížděli přímo do řeky. V autě začal zmatek. Milan křičel: „Rychle ven!“ Auto se začalo naplňovat vodou, byla strašně ledová.

Ani nevím jak, vyplavala jsem na hladinu. Kde je ale moje dcera? Zůstala v autě! Začala jsem se potápět pro ni, ale nedařilo se mi ji vytáhnout. Milan zachraňoval svou ženu, která taky uvízla. Vynořila jsem se a křičela hrůzou o pomoc.

Jen mlžně jsem zahlédla postavu muže, který skočil do ledové vody a zmizel pod hladinou. Milan se vynořil s Tončou a vlekl ji z vody. Přibíhali lidé. Prosila jsem boha, aby se ten statečný muž už konečně vynořil i s Marcelkou. A to se vzápětí stalo.

Dcera byla v bezvědomí. Ihned se jí ujali hasiči, kteří dorazili a bez odkladu začali s oživováním. Její stav byl kritický. Do nemocnice ji přepravil vrtulník. Musela jsem za ní. „Já tě odvezu!“ slyším zachránce svého dítěte.

Skočila jsem do auta a myšlenkami byla jinde. Až když jsem se v nemocnici dozvěděla, že je dcerka mimo ohrožení života, jsem začala normálně myslet. A najednou mi to došlo. To je přece Petr! Moje dětská láska ze školky! Zachránil život mého dítěte!

Krátce na to jsme se vzali a dnes spolu máme dvě naše děti a všichni jsme šťastná rodina. Celou tu dlouhou dobu, co jsem byla ženou jiného, čekal a věřil, že my dva jsme si souzeni.

Helena (49), Louny