Domů     Jak jsem se utrhla ze řetězu
Jak jsem se utrhla ze řetězu
5 minut čtení

Mladý člověk se má většinou proti něčemu bouřit, aby si vybudoval sebedůvěru a svoji vlastní osobnost. Často to bývají vzpoury proti vlastním rodičům a týkají se lásky. U mě to bylo právě tak!

Moje vzpoura se odehrála, když mi bylo sedmnáct a ta láska, které se to týkalo, byla mojí první. Jako mladší ze dvou sester jsem byla mazlíčkem rodiny, odmalička rozmazlovaným a pečlivě hlídaným.

V šestnácti mi to začalo lézt na nervy a hledala jsem si způsob, jak rodičovskému dozoru čelit. Musela jsem vlastně bojovat hned se třemi lidmi najednou – kromě otce a matky s námi v domě žila i babička z otcovy strany.

A někdy se čtyřmi… to když se k nim přidala i moje o čtyři roky starší sestra Magda.

Byla jsem pod neustálým dozorem

Za tohoto neustálého dohledu bylo jen těžko myslitelné, abych si našla nějakého kluka na chození. Vzala bych zavděk i některým ze spolužáků, jenže na ekonomické škole, kterou jsem studovala, jich zase tak moc nebylo.

Ti zajímaví už někoho měli a o ty „outsidery“ jsem zase nestála já. Pak jsem ale náhodou potkala Jindřicha. Byl studentem vysoké školy a přivydělával si brigádně jako plavčík v městském krytém bazénu. Naše třída tam občas chodila místo odpoledního tělocviku.

Stačil jeden pohled z očí do očí a všechna moje touha mít kluka získala konkrétní podobu.

Místo do školy jsem šla na rande

A k mému štěstí jsem i já byla Jindrovi sympatická. Nenápadně se mnou zavedl rozhovor a snažil se domluvit si rande. Posmutněla jsem a vylíčila mu, že si doma připadám jako ve vězení. Společně jsme přemýšleli, jak to navléknout, abychom se mohli občas vídat.

Naše první rande se odehrálo v době, kdy jsem měla být na hodině matematiky. Šla jsem prostě a normálně za školu.

Výlet do Prahy

Potíže se schůzkami přestaly Jindru brzy bavit a mě také. „Jsi skoro plnoletá holka, Lucko, máš svůj rozum, víš, co děláš,“ přesvědčoval mě. „Nastal čas dokázat rodině, že už tě nemají držet na řetězu.“ Podívala jsem se na něho.

„A co navrhuješ?“ zeptala jsem se. Pousmál se. „Příští týden jsou jarní prázdniny. Jedu za kamarádem do Prahy. Pojeď se mnou.“

V první chvíli jsem mu chtěla odpovědět, že se nejspíš zbláznil, pak se mi ale ten plán zalíbil.

Přípravy na tajnou cestu

Doma jsem si nenápadně začala připravovat věci, které budu potřebovat. Vzala jsem si i nějaké našetřené peníze. Jindřich sice řekl, že všechno platí on, ale přece jen jsem nechtěla zůstat na to odkázaná.

Největší práci mi dal dopis, objasňující, kde a s kým jsem a proč tam jedu. Nemohla jsem dopustit, aby po mě rodiče vyhlásili policejní pátrání.

Všechno šlo podle plánu

V pátek odpoledne jsem přišla domů ze školy. Všechno mi hrálo do karet. Naši se ještě nevrátili z práce, babička byla u nějaké známé a sestra měla hodinu houslí.

Rychle jsem si sbalila připravené věci, dopis jsem umístila tak, aby ho našel ten, kdo první přijde domů, a s pocitem dosud nepoznané svobody jsem se vyřítila z domu.

Málem jsem se přitom potkala s vracející se babičkou, ale stačila jsem se schovat v nedaleké telefonní budce.

Užívala jsem si svobody

Jindra už na mě čekal u nádraží. „Jak ti je? Jak se cítíš?“ vyzvídal a já mu odpověděla, že báječně. Na důkaz toho jsem mu dala velkou pusu. Týden v Praze utekl jako voda a byl úžasný.

Odjížděla jsem jako dívka, zvyklá na to, že si na ni každý dovolí, a vracela jsem se jako sebevědomá mladá dáma, která si nenechá jen tak něco líbit. Když jsem prošla brankou a ocitla se na chodbě našeho domu, cítila jsem srdce až v krku.

No a co, říkala jsem si v duchu, ať mě třeba upálí na hranici. Ten týden s Jindrou za to stál.

Zasypali mě hrozbami a výčitkami

Naši mě viděli oknem, jak přicházím a tak se všichni shromáždili uprostřed obývacího pokoje jako nějaká porota. Byli tam všichni čtyři – otec, matka, babička i Magda. Dívali se na mě jako na největší hříšnici.

„Ahoj, tak jsem tady,“ snažila jsem se o veselý tón, ale odpovědí mi bylo mrazivé ticho. „To jste se o mě vážně všichni tak báli?“ tvářila jsem se dotčeně a nechápavě zároveň. Sledovala jsem přitom zaražené tváře všech svých rodinných příslušníků.

„No víš, Lucko, jednu noc bychom ještě pochopili,“ řekla babička, „ale celý týden…“ A následovalo spoustu výčitek, hrozeb, zákazů i domluv, které jsem si musela vyslechnout.

Získal si rodiče i babičku

Nakonec to babička uzavřela se slovy o nevybouřeném mládí a rozruch pomalu utichl. Od té doby mě kupodivu začali brát jako dospělou. Dokonce jsem si mohla Jindřicha i pozvat domů. Projevil dostatek odvahy a skutečně přišel, i když tušil, že jde do jámy lvové.

Po čtvrthodině si však získal všechny na svou stranu. Po třech letech mu tatínek dokonce požehnal, aby se se mnou oženil. Dnes jsme spolu už skoro třicet let a zanedlouho se dočkáme prvního vnoučete…

Lucie L. (53), Poděbrady

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud