Domů     Jak jsem se utrhla ze řetězu
Jak jsem se utrhla ze řetězu
5 minut čtení

Mladý člověk se má většinou proti něčemu bouřit, aby si vybudoval sebedůvěru a svoji vlastní osobnost. Často to bývají vzpoury proti vlastním rodičům a týkají se lásky. U mě to bylo právě tak!

Moje vzpoura se odehrála, když mi bylo sedmnáct a ta láska, které se to týkalo, byla mojí první. Jako mladší ze dvou sester jsem byla mazlíčkem rodiny, odmalička rozmazlovaným a pečlivě hlídaným.

V šestnácti mi to začalo lézt na nervy a hledala jsem si způsob, jak rodičovskému dozoru čelit. Musela jsem vlastně bojovat hned se třemi lidmi najednou – kromě otce a matky s námi v domě žila i babička z otcovy strany.

A někdy se čtyřmi… to když se k nim přidala i moje o čtyři roky starší sestra Magda.

Byla jsem pod neustálým dozorem

Za tohoto neustálého dohledu bylo jen těžko myslitelné, abych si našla nějakého kluka na chození. Vzala bych zavděk i některým ze spolužáků, jenže na ekonomické škole, kterou jsem studovala, jich zase tak moc nebylo.

Ti zajímaví už někoho měli a o ty „outsidery“ jsem zase nestála já. Pak jsem ale náhodou potkala Jindřicha. Byl studentem vysoké školy a přivydělával si brigádně jako plavčík v městském krytém bazénu. Naše třída tam občas chodila místo odpoledního tělocviku.

Stačil jeden pohled z očí do očí a všechna moje touha mít kluka získala konkrétní podobu.

Místo do školy jsem šla na rande

A k mému štěstí jsem i já byla Jindrovi sympatická. Nenápadně se mnou zavedl rozhovor a snažil se domluvit si rande. Posmutněla jsem a vylíčila mu, že si doma připadám jako ve vězení. Společně jsme přemýšleli, jak to navléknout, abychom se mohli občas vídat.

Naše první rande se odehrálo v době, kdy jsem měla být na hodině matematiky. Šla jsem prostě a normálně za školu.

Výlet do Prahy

Potíže se schůzkami přestaly Jindru brzy bavit a mě také. „Jsi skoro plnoletá holka, Lucko, máš svůj rozum, víš, co děláš,“ přesvědčoval mě. „Nastal čas dokázat rodině, že už tě nemají držet na řetězu.“ Podívala jsem se na něho.

„A co navrhuješ?“ zeptala jsem se. Pousmál se. „Příští týden jsou jarní prázdniny. Jedu za kamarádem do Prahy. Pojeď se mnou.“

V první chvíli jsem mu chtěla odpovědět, že se nejspíš zbláznil, pak se mi ale ten plán zalíbil.

Přípravy na tajnou cestu

Doma jsem si nenápadně začala připravovat věci, které budu potřebovat. Vzala jsem si i nějaké našetřené peníze. Jindřich sice řekl, že všechno platí on, ale přece jen jsem nechtěla zůstat na to odkázaná.

Největší práci mi dal dopis, objasňující, kde a s kým jsem a proč tam jedu. Nemohla jsem dopustit, aby po mě rodiče vyhlásili policejní pátrání.

Všechno šlo podle plánu

V pátek odpoledne jsem přišla domů ze školy. Všechno mi hrálo do karet. Naši se ještě nevrátili z práce, babička byla u nějaké známé a sestra měla hodinu houslí.

Rychle jsem si sbalila připravené věci, dopis jsem umístila tak, aby ho našel ten, kdo první přijde domů, a s pocitem dosud nepoznané svobody jsem se vyřítila z domu.

Málem jsem se přitom potkala s vracející se babičkou, ale stačila jsem se schovat v nedaleké telefonní budce.

Užívala jsem si svobody

Jindra už na mě čekal u nádraží. „Jak ti je? Jak se cítíš?“ vyzvídal a já mu odpověděla, že báječně. Na důkaz toho jsem mu dala velkou pusu. Týden v Praze utekl jako voda a byl úžasný.

Odjížděla jsem jako dívka, zvyklá na to, že si na ni každý dovolí, a vracela jsem se jako sebevědomá mladá dáma, která si nenechá jen tak něco líbit. Když jsem prošla brankou a ocitla se na chodbě našeho domu, cítila jsem srdce až v krku.

No a co, říkala jsem si v duchu, ať mě třeba upálí na hranici. Ten týden s Jindrou za to stál.

Zasypali mě hrozbami a výčitkami

Naši mě viděli oknem, jak přicházím a tak se všichni shromáždili uprostřed obývacího pokoje jako nějaká porota. Byli tam všichni čtyři – otec, matka, babička i Magda. Dívali se na mě jako na největší hříšnici.

„Ahoj, tak jsem tady,“ snažila jsem se o veselý tón, ale odpovědí mi bylo mrazivé ticho. „To jste se o mě vážně všichni tak báli?“ tvářila jsem se dotčeně a nechápavě zároveň. Sledovala jsem přitom zaražené tváře všech svých rodinných příslušníků.

„No víš, Lucko, jednu noc bychom ještě pochopili,“ řekla babička, „ale celý týden…“ A následovalo spoustu výčitek, hrozeb, zákazů i domluv, které jsem si musela vyslechnout.

Získal si rodiče i babičku

Nakonec to babička uzavřela se slovy o nevybouřeném mládí a rozruch pomalu utichl. Od té doby mě kupodivu začali brát jako dospělou. Dokonce jsem si mohla Jindřicha i pozvat domů. Projevil dostatek odvahy a skutečně přišel, i když tušil, že jde do jámy lvové.

Po čtvrthodině si však získal všechny na svou stranu. Po třech letech mu tatínek dokonce požehnal, aby se se mnou oženil. Dnes jsme spolu už skoro třicet let a zanedlouho se dočkáme prvního vnoučete…

Lucie L. (53), Poděbrady

Související články
3 minuty čtení
Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více