Domů     I po tolika letech mě žere špatné svědomí
I po tolika letech mě žere špatné svědomí
3 minuty čtení

Dnes si říkám, jak jsem mohla něco takového udělat? Jak jsem mohla s lehkou myslí opustit člověka, který umíral a miloval mě?

Bývala jsem veselá bezstarostná dívka. Hned po střední škole jsem se seznámila s chlapcem, který byl o něco starší. Jak těžko se mi o tom píše. Láska to byla na první pohled. Seděla jsem v kině a cítila na sobě upřený pohled. Otočila jsem se.

Naše oči se střetly. Viděla jsem v tou šeru jen siluetu, ale poznala jsem, že ten mladý muž je přitažlivý. Když skončil film, čekal na mě před kinem. Nechala jsem se doprovodit domů.

Mluvili jsme samozřejmě o filmech, i když bychom ve skutečnosti nejraději hovořili o lásce. Jmenoval se Lukáš, studoval speciální pedagogiku. Já jsem se na vysokou školu nedostala, pracovala jsem v knihovně, protože jsem byla odmala velký knihomol.

Jak se to mohlo stát?

Máma na mně poznala, že jsem zamilovaná. Vyzvídala, jenomže já jsem velká tajnůstkářka. Soukromí jsem vždy považovala za nedotknutelné. Jakmile se ptala na mého chlapce, tvrdila jsem, že s nikým nechodím.

Ale bylo mi jasné, že se těší, až záhadného nápadníka přivedu domů na nedělní oběd. K tomu ale nikdy nedošlo. Přitom jsem s Lukášem chodila dlouho. Nakonec se z toho vyklubala vážná známost. Začali jsme uvažovat o společné budoucnosti.

Ale pak, jako mávnutím proutku, přestal Lukáš cokoli plánovat. Byl zamlklý, nešťastný. Zřetelně pohubl. Nechtěl o tom mluvit. Když jsem naléhala, přiznal, že onemocněl. Přestože nekouřil, nějakou nepochopitelnou ironií osudu trpěl rakovinou plic. Tak mladý! Žil napůl doma, napůl v nemocnici.

Dnes bych jednala jinak

Tehdy jsem selhala. Už jsem ho nedokázala v nemocnici navštěvovat. Bylo to tak deprimující, tak vyčerpávající! Kdo může chtít na dvacetileté dívce, aby na svých ramenou nesla tak těžké břemeno?

Chtěla jsem se bavit, chodit na diskotéky, na koupaliště, do vináren, ne plakat nad lůžkem nemocného. Byla jsem tak zbabělá, že jsem mu ani neřekla, že se s ním rozcházím. Nechala jsem ho být. Beze slova vysvětlení. Za tři měsíce nato zemřel.

Nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsem s ním nebyla do konce. Když jsem se dověděla, že už ho neuvidím, běžela jsem za mámou a všechno jí řekla. Poradila mi, ať si odpustím. Říkala, že život je těžký a někdy se to nedá unést.

Ale teprve až po mnoha letech vzpomínám na Lukáše bez pláče a bez sebeobviňování. Myslím na to hezké, co jsme prožili. Jen o tom nedokážu s nikým mluvit. Ani s manželem. Ten si asi myslí, že o mně ví všechno. Neví.

Šárka (50), Praha

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud