Život se závislým člověkem je peklo. A já to peklo opravdu vydržela hodně dlouho. Teď už to ale dál snášet prostě nebudu.

Dívám se na svého stále ještě muže a uvědomuji si, že už s ve mně neozývají vůbec žádné city. Ani pozitivní, ani negativní. Naprosté prázdno a lhostejnost. Chlap, kterému jsem kdysi něžně říkávala Peťulko, je dneska výjimečně klidný a střízlivý.

Ale mě už tím nepotěší. Za chvíli nás rozvedou a definitivně tak skončí jedna dlouhá kapitola mého života. Jedna příliš dlouhá a zničující fáze života. Bohudíky.

Byl to veselý parťák

Když jsme spolu s Petrem začali před maturitou chodit, byl okouzlující. Věčně dobře naladěný, stále v centru pozornosti přátel, vtipný, zábavný. Že tyto jeho super nálady dost často pramenily z nadměrného popíjení alkoholu, mi tenkrát vážně nevadilo.

Byli jsme mladí a pili jsme všichni. A všichni přes míru. Nakonec se tehdy razilo také humorné heslo „střízlivé nás nedostanou“. Jenže někteří to brali doslova.

Svatba přišla brzy

Chodili jsme spolu necelé dva roky, když jsem otěhotněla. Bylo to brzy po maturitě. Svatba bla dost narychlo. V zaměstnání jsem byla teprve několik měsíců a šla jsem na mateřskou. Narodila se nám Petra. Manžel se tehdy naložil do lihu na několik dní.

Oslavoval tak mohutně, že mě s Petruškou nestihl ani vyzvednou v porodnici. Bylo to poprvé, kdy se tak zřídil a nepřišel několik dní domů. Byla jsem v šoku, ale nic jsem neudělala. Už tehdy jsem se měla sbalit a i s dcerou od něj odejít.

Situace se zhoršovala

Bohužel jsem nic neudělala. Měla jsem dost starostí s věčně uplakanou dcerkou. Bohužel jsem byla tké dost nezodpovědná matka a během těhotenství jsem klidně popíjela. Jak jsem se až mnohem později dozvěděla.

Moje dcerka kvůli tomu trpěla dost těžkou hyperaktivitou, měla poruchy chování, učení, paměti . A obtížně se orientovala v sociální sféře. V té době jsem jen trpěla celé noci. Manžel to však nebyl ochoten snášet.

A proto raději trávil celé noci po hospodách a po barech. Ještě po letech byl schopen se vymlouvat na to, že je to vlastně vina naší rozeřvané holky, to že se z něj stal alkoholik.

Druhé dítě, první facka

Brzy jsem zjistila, že jsem opět těhotná. Petr nadšený nebyl, ale také nijak neprotestoval. V té době už začínal Petr propadat alkoholu opravdu hodně. Někdy se řadu dní ani nenapil a dokonce dokázal být vtipný a milý, jako dřív. Pak to do něj ale znovu vjelo.

A k jeho opileckému blábolení se ještě přidala agresivita. Když se jednou vrátil domů a Péťa neměla svůj den, hrozně se rozčílil. Seděla jsem v křesle a kojila našeho syna Adama. V tom mi přilítla facka. „Ať už je ticho!

Ty krávo jedna, co seš to za matku, že je tady takový bordel?“ Bolestí jsem div neomdlela. Ale ustála jsem to.

Jena rána za druhou

Jakoby se tou první fackou v manželovi něco zlomilo. Od té chvíle e už nijak nerozpakoval a facky u nás lítaly každou chvíli. A nejenom to. Začal mě i tlouct a kopat. Zejména, když jsem chránila děti, na které se často a rád utrhoval. To ho rozlítilo ze všeho nejvíc.

Poslední vzepětí

Tehdy jsem se mu ještě dokázala postavit a jasně říct, že odejdu, jestli okamžitě nepřestane. Lekl se a dokonce po našich společných konzultacích i psychologa, nastoupil do protialkoholní léčebny. Byla jsem náhle tak šťastná.

Uvědomila jsem si, že Petra stále ještě miluji, i přes to přese všechno. Byl to táta mých dvou skvělých dětí. A teď, až se uzdraví, bude vše zase v pořádku.

Návrat do minula

Jenže nic v pořádku nebylo. Zpočátku, první dva, tři měsíce, to sice tak vypadalo. Pak se ovšem vrátil ke svému kvartálnímu pití. Děti postupně rostly a já si pořád říkala, že to musím vydržet, než dospějí. Nechtěla jsem jim vzít tátu.

Ať byl jakýkoli, byl to jejich otec, kterého potřebovaly. Jenže nakonec to byly právě děti, které mi řekli, že takhle už to dál nejde. Raději odešli z domova zbytečně brzy. A mně radily, ať se s tátou rozvedu.

Nechtěl o tom ani slyšet

Když jsem ale Petrovi o rozvodu řekla, sesypal se. Teatrálně přede mnou lezl po kolenou, prosil, žadonil, plakal. A nakonec zase odešel do alkoholické léčebny. Žádost o rozvod jsem tehdy stáhla.

Jenže, jakmile se muž vrátil domů, situace se opakovala jako přes kopírák. Chvíli vydržel a pak znovu. Před půl rokem přišel domů namol, vysklil v bytě dvoje dveře a mně zlomil ruku. To byl konec, který definitivně skončil až dnešním soudem. Jsem rozvedená, jsem volná.

Kamila N. (54), Znojemsko