Domů     Alkohol zabil naši lásku
Alkohol zabil naši lásku
5 minut čtení

Život se závislým člověkem je peklo. A já to peklo opravdu vydržela hodně dlouho. Teď už to ale dál snášet prostě nebudu.

Dívám se na svého stále ještě muže a uvědomuji si, že už s ve mně neozývají vůbec žádné city. Ani pozitivní, ani negativní. Naprosté prázdno a lhostejnost. Chlap, kterému jsem kdysi něžně říkávala Peťulko, je dneska výjimečně klidný a střízlivý.

Ale mě už tím nepotěší. Za chvíli nás rozvedou a definitivně tak skončí jedna dlouhá kapitola mého života. Jedna příliš dlouhá a zničující fáze života. Bohudíky.

Byl to veselý parťák

Když jsme spolu s Petrem začali před maturitou chodit, byl okouzlující. Věčně dobře naladěný, stále v centru pozornosti přátel, vtipný, zábavný. Že tyto jeho super nálady dost často pramenily z nadměrného popíjení alkoholu, mi tenkrát vážně nevadilo.

Byli jsme mladí a pili jsme všichni. A všichni přes míru. Nakonec se tehdy razilo také humorné heslo „střízlivé nás nedostanou“. Jenže někteří to brali doslova.

Svatba přišla brzy

Chodili jsme spolu necelé dva roky, když jsem otěhotněla. Bylo to brzy po maturitě. Svatba bla dost narychlo. V zaměstnání jsem byla teprve několik měsíců a šla jsem na mateřskou. Narodila se nám Petra. Manžel se tehdy naložil do lihu na několik dní.

Oslavoval tak mohutně, že mě s Petruškou nestihl ani vyzvednou v porodnici. Bylo to poprvé, kdy se tak zřídil a nepřišel několik dní domů. Byla jsem v šoku, ale nic jsem neudělala. Už tehdy jsem se měla sbalit a i s dcerou od něj odejít.

Situace se zhoršovala

Bohužel jsem nic neudělala. Měla jsem dost starostí s věčně uplakanou dcerkou. Bohužel jsem byla tké dost nezodpovědná matka a během těhotenství jsem klidně popíjela. Jak jsem se až mnohem později dozvěděla.

Moje dcerka kvůli tomu trpěla dost těžkou hyperaktivitou, měla poruchy chování, učení, paměti . A obtížně se orientovala v sociální sféře. V té době jsem jen trpěla celé noci. Manžel to však nebyl ochoten snášet.

A proto raději trávil celé noci po hospodách a po barech. Ještě po letech byl schopen se vymlouvat na to, že je to vlastně vina naší rozeřvané holky, to že se z něj stal alkoholik.

Druhé dítě, první facka

Brzy jsem zjistila, že jsem opět těhotná. Petr nadšený nebyl, ale také nijak neprotestoval. V té době už začínal Petr propadat alkoholu opravdu hodně. Někdy se řadu dní ani nenapil a dokonce dokázal být vtipný a milý, jako dřív. Pak to do něj ale znovu vjelo.

A k jeho opileckému blábolení se ještě přidala agresivita. Když se jednou vrátil domů a Péťa neměla svůj den, hrozně se rozčílil. Seděla jsem v křesle a kojila našeho syna Adama. V tom mi přilítla facka. „Ať už je ticho!

Ty krávo jedna, co seš to za matku, že je tady takový bordel?“ Bolestí jsem div neomdlela. Ale ustála jsem to.

Jena rána za druhou

Jakoby se tou první fackou v manželovi něco zlomilo. Od té chvíle e už nijak nerozpakoval a facky u nás lítaly každou chvíli. A nejenom to. Začal mě i tlouct a kopat. Zejména, když jsem chránila děti, na které se často a rád utrhoval. To ho rozlítilo ze všeho nejvíc.

Poslední vzepětí

Tehdy jsem se mu ještě dokázala postavit a jasně říct, že odejdu, jestli okamžitě nepřestane. Lekl se a dokonce po našich společných konzultacích i psychologa, nastoupil do protialkoholní léčebny. Byla jsem náhle tak šťastná.

Uvědomila jsem si, že Petra stále ještě miluji, i přes to přese všechno. Byl to táta mých dvou skvělých dětí. A teď, až se uzdraví, bude vše zase v pořádku.

Návrat do minula

Jenže nic v pořádku nebylo. Zpočátku, první dva, tři měsíce, to sice tak vypadalo. Pak se ovšem vrátil ke svému kvartálnímu pití. Děti postupně rostly a já si pořád říkala, že to musím vydržet, než dospějí. Nechtěla jsem jim vzít tátu.

Ať byl jakýkoli, byl to jejich otec, kterého potřebovaly. Jenže nakonec to byly právě děti, které mi řekli, že takhle už to dál nejde. Raději odešli z domova zbytečně brzy. A mně radily, ať se s tátou rozvedu.

Nechtěl o tom ani slyšet

Když jsem ale Petrovi o rozvodu řekla, sesypal se. Teatrálně přede mnou lezl po kolenou, prosil, žadonil, plakal. A nakonec zase odešel do alkoholické léčebny. Žádost o rozvod jsem tehdy stáhla.

Jenže, jakmile se muž vrátil domů, situace se opakovala jako přes kopírák. Chvíli vydržel a pak znovu. Před půl rokem přišel domů namol, vysklil v bytě dvoje dveře a mně zlomil ruku. To byl konec, který definitivně skončil až dnešním soudem. Jsem rozvedená, jsem volná.

Kamila N. (54), Znojemsko

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.