I rozumově založení lidé občas dělají ze zoufalství neuvěřitelné věci. Já jsem vyzkoušela magii. Seance odhalila můj nový život.

Bylo mi čtyřicet, když mi manžel oznámil, že podává žádost o rozvod. Když se za ním definitivně zabouchly dveře, uvědomila jsem si, že jsem sama. Že nemám nikoho. Do práce jsem samozřejmě chodila, ale mezi kolegyněmi jsem žádnou kamarádku neměla.

Veškerý svůj čas a energii jsem věnovala domovu a manželovi. Nikdy jsme neměli ani žádné zvíře. Manžel si je nepřál. Když mě náhle opustil, hned druhým dnem nastalo v mém životě ticho. Nikoho jsem nezajímala, neměla jsem komu zavolat.

Dámský kruh

Po pár týdnech mě ta samota začala užírat. Přála jsem si najít někoho, komu bych se mohla svěřit, s kým by mi bylo dobře, prostě nějakou spřízněnou duši. Tak jsem se jednoho dne oblékla a vyrazila jsem do kavárny. Posadila jsem se ke stolku v rohu místnosti.

Zrak mi spočinul na skupince žen. Náramně se bavily, smály se a listovaly v knize, která je zajímala. Špicovala jsem uši, abych zjistila, o čem je řeč. Bavily se o bylinkách.

K těm jsem i já měla velice blízko, jelikož má prateta Jiřina bývala bylinkářka, a tak mě toho o léčivých rostlinkách mnoho naučila. Ani nevím, co mě to popadlo, ale vstala jsem od stolu, přešla k nim a zeptala se, zda si smím přisednout.

Usmály se na mě a vřele mě přijaly do svého kruhu. Za hodinku jsem se už smála s nimi. Než jsme se zvedly k odchodu, pozvaly mě dámy na večerní posezení k jejich dobré známé.

Čas na seanci

Když jsem dorazila na místo, všechny dámy už tam byly. Usadily jsme se kolem velkého kulatého stolu, všude byly rozsvícené svíce.„Dáme karty?“ zeptala se ona dobrá známá, jmenovala se Kateřina. „Proč ne,“ pokrčila jsem rameny a Kateřina začala rozdávat.

Zabrala jsem se do hry, až jsem zapomněla na čas. Najednou byla bez minuty půlnoc. „Dámy, je načase!“ zvolala Kateřina. Karty zmizely ze stolu a než jsem se nadála, byla jsem s ostatními spojena pevným stiskem rukou. Seance, proletělo mi hlavou. Na útěk bylo pozdě.

Vše se vyplnilo

„Musíš udělat něco se životem,“ řekla mi Kateřina. „Zeptáme se duchů.“ Byla jsem jako omámená, nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem se dozvídala. Do týdne změním práci, v létě si najdu partnera, v říjnu otěhotním. Odcházela jsem zmatená.

Druhý den jsem dostala v práci výpověď. Za týden jsem šla na pohovor a tu práci jsem dostala. S novou kolegyní jsme v létě vyrazili na dovolenou, kde jsem se seznámila s Karlem. A o tři měsíce později jsem skutečně otěhotněla. Dnes máme rodinu a jsme šťastní.

Markéta L. (50), Sušice