Domů     Jak jsem se musela vzdát svého snu
Jak jsem se musela vzdát svého snu
3 minuty čtení

Celé dětství jsem toužila být pilotem a letět do vesmíru. Osud mě ale velmi důkladně přibil k zemi.

Můj dědeček byl automobilový závodník a já, vnučka, jeho lásku k rychlým, silným autům podědila. Geny se mnou zmítaly v dětství tolik, že jsem toužila studovat vojenskou školu a pilotovat stíhačku.

Nepropásla jsem žádnou, která se řítila vzduchem přes naše údolí, kde jsem vyrůstala, směrem k vojenskému prostoru na Doupově.

Ve chvíli, kdy jsem u zápisu do první třídy řekla paní učitelce, že chci být první československá kosmonautka, matka pochopila, že nejsem normální.

S hrůzou, že svůj sen splním, žila celé mé dětství, a bylo pro ni velkou úlevou, když jsem začala směřovat koncem povinné školní docházky své aktivity jinam. Dědečkovy dispozice se ale i tak prosadily.

Když jsem si udělala řidičský průkaz, nemohla jsem si pomoct. I když mi všichni doporučovali škodovku, já uviděla klenot jménem Ford Probe a musela ho mít. A bylo mi jedno, že mě to silné sportovní auta sežere i s botama…

Přistřihli mi křídla

Dnes už jezdím pětadvacet let bez nehody, a jezdím hodně. Po Čechách se samozřejmě po dálnici plížím, zatímco v sousedním Německu to „valím“ rychlostí 210 km v hodině s nádherným pocitem štěstí a volnosti.

Nikdo tam nepokukuje nevěřícně, jak to, že žena, a navíc blondýna, jede v tak divokém autě.

Opravdu dlouho, mnoho let, jsem snášela různé úšklebky, proč nesedím ve škodovce, i to, že mi občas u auta někdo vypustil gumy nebo nechal posměšný lísteček za stěračem…Jak ale čas šel a léta přibývala, i takový bouřlivák v ženském podání, jako jsem já, se zklidnil.

Nebo ho spíše umořilo okolí. Jednou jsem to prostě nevydržela, když mě policie kontrolovala ten den už po čtvrté. Projela jsem kolem hlídky, a aniž bych udělala jediný přestupek, naskákali příslušníci do vozu a vyrazili. Majáček blikal, siréna houkala.

Akčně se hnali ke mně a z obličeje jim vyzařoval vzrušený výraz… Konečně ho máme! Desperáta českých silnic!

Bylo mi jich až líto, jaké zklamání v očích měli, když uviděli za volantem podezřelého vozu ženu a na zadním sedadle v autosedačkách děti… A tak jsem se nakonec svého vysněného miláčka s těžkým srdcem vzdala.

Ve škodovce sice nejezdím, ale své americké vozy volím opatrněji. Stala se ze mě konečně, k velké radosti celé rodiny, jedna z miliónů.

Dominika (44), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.