Domů     Nikdy ho neopustí
Nikdy ho neopustí
4 minuty čtení

Procházela jsem se mezi stánky na farmářských trzích, když vtom jsem si všimla ženy, která stála opodál a smutně někoho hledala v davu. Když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že tu tvář znám.

Lépe řečeno, tu ženu jsem znala velmi dobře, jen zoufalství v jejích očích pro mě bylo cizí. Kamilu jsem neviděla už pár let, ale od našich společných známých jsem dostávala průběžné informace, že by se jí mělo dařit dobře.

Mluvila o svém manželství

Kamila byla moc ráda, že mě vidí. Prohodily jsme spolu pár slov, a pak jsme si šly sednout do nedaleké kavárny. Nedalo mi to a zeptala jsem se, zda je vše v pořádku. Vrátila se v myšlenkách k osobě, kterou čekala na trzích a na tváři se jí opět objevil stín.

„S Ludvíkem je to špatné,“ začala bez okolků povídat o svém manželovi. „Já vím, že v očích druhých lidí někdy vypadám jako nevděčná potvora. Mám pohádkový život a hodného i věrného muže. Problém je však ten, že on by neměl ani čas být mi nevěrný. Nemá čas vlastně na nic, práce ho úplně pohltila.“

Žije svou prací

S Kamilou jsem chodila na vysokou a právě tam se kamarádka s Ludvíkem seznámila. Oba byli velmi ambiciózní, záliba ve studiu a později v práci je osudově spojila.

„Kdyby mě nebral jako motivaci a jako soupeře, kterého musí překonat, kdo ví, jestli by si mě Ludvík vůbec všiml,“ říkala tehdy Kamila. A jak se zdálo, tak tento problém měli doteď. „Téměř všechen čas tráví prací.

Vyřizuje zakázky, připravuje projekty, vymýšlí nové věci. Když přijde řeč na rodinu, vždy to přejde. Někdy si říkám, že mu jsem dobrá jen v tom, abych ho táhla dopředu. Na rozdíl od něj jsem se od dob studií dost změnila. Soutěživost mě už dávno přešla.

Nechala jsem Ludvíkovi volný prostor, ale jak se ukázalo on si bohatě vystačí sám. Naučil se překonávat sám sebe. Kdybych bývala tehdy nesouhlasila s tím, že si ho vezmu, tak by možná nikdy žádnou ženu nepoznal…“

Podlomené zdraví

Kamila si objednala dvojku vína a dál mi vyprávěla o svém životě. Povídala, že i ona má ráda svoji práci a výzvy, které přináší, ale brzy si prý uvědomila, že práce není to samé jako život.

„To Ludvík před sebou vidí jen nové cíle a ty dávají smysl jeho existenci. Zvykla jsem si, že náš vztah pro něj není prioritou. To jsem věděla už na škole, věděla jsem tedy, do čeho jdu, ale myslela jsem si, že se to časem a s přibývajícími lety změní.

Když přišel jeho první infarkt, uvědomila jsem si, že překročil všechny limity.“ Vyděšeně jsem se na kamarádku podívala. Vždyť Ludvíkovi nebylo ani padesát let!

„Už předtím jsem mu říkala, aby zvolnil a trochu relaxoval, ale neposlouchal mě,“ povzdechla si kamarádka. „Po roce přišel další infarkt a jedno selhání orgánů,“ dodala slabým hlasem.

Stará se o něj

Měla jsem na jazyku hodně otázek, ale neodvážila jsem se je zformulovat. Kamila se nadechla a všechny je zodpověděla sama. „Já ho nemůžu opustit. Má na krku tři firmy, z práce chodí o půlnoci.

I dneska jsem na těch trzích čekala na něj, ale asi ho něco důležitého zdrželo. Nerespektuje vlastní tělo, musí si pořád něco dokazovat. Já jsem jeho jediný kontakt s realitou. Když vidím, že je zle, brzdím ho. On mě potřebuje, i když mi to nikdy přímo neřekl. Možná mu to dojde samo, že takhle se dlouho žít nedá…“

Štěstí jí uteklo

Kamila se napila vína. „Ať se bude dít dál cokoli, vždy při něm budu stát. Cítím velkou odpovědnost. Musím dohlížet na jeho zdraví, jinak nebude mít žádnou budoucnost. Žije pro úspěch.

Tenhle jeho pohled na svět nezměním, tak se o něj starám, jak nejlépe umím, aby se sám úplně nezničil. Můj muž musí mít budoucnost i mimo své firmy, ale sám si ji nevytvoří. Jsem jeho žena, nemůžu ho opustit…“ Nevěděla jsem, co na to mám Kamile říct. Jediné, co jsem cítila, byl velký smutek…

Nikola U. (49), Praha

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.