Byla jsem až po uši zamilovaná do svého učitele. Na fotce z maturitního plesu jsem napíchala do očí jeho manželce špendlíky. Následky byly strašné.
Na střední škole jsem se zamilovala do učitele fyziky. Před každou jeho hodinou jsem se nalíčila, oblékla se odvážně a když mě zkoušel, nevypravila jsem ze sebe slovo. Musím přiznat, že trojka z fyziky na vysvědčení byla z milosti.
Pan učitel po roce nevydržel psychicky a odmítl naši třídu učit. Dostali jsme učitelku. Dál jsem ale chodila do kabinetu fyziky s těmi nejšílenějšími záminkami, a nikdy si nezapomněla vzít minisukni a velký výstřih. Na maturitním plese jsem ji uviděla.
Jeho ženu. Oči jsem jí toužila vyškrábat nebo ji srazit ze schodů. Ti dva se na sebe lepili jako holoubci, drželi se za ruce a při tanci se na sebe láskyplně usmívali. Ten večer jsem trpěla a celou noc přemýšlela, co bych své sokyni provedla.
Celý týden se mnou nebyla řeč. Dusila jsem v sobě strašlivou nenávist. Až přišla má chvíle. Na školní nástěnce se objevily fotografie z plesu a mezi nimi jedna, na které byla ona!
Vybila jsem nenávist
Ten den jsem domů po škole nespěchala. Naopak. Čekala jsem, až se škola vylidní. A se mnou tam zůstaly mé dvě nejlepší kamarádky. Musely hlídat. Obešla jsem všechny nástěnky v budově a pečlivě si vybrala barevné špendlíčky. A pak se pustila do práce.
Obě oči jsem sokyni vyšperkovala. S pocitem velké radosti a zadostiučinění jsem se ještě na své dílo podívala – z blízka i z dálky, a nechala si své umění schválit kamarádkami. Pak jsme vyrazily nenápadně k domovu.
Měla jsem radost, dokonce jsem si cestou poskakovala. Spala jsem jako mimino a zdály se mi barevné sny.
Skončila v nemocnici
Už dva dny po mé pomstě si můj milovaný učitel vzal volno. Jeho manželku odvezli do nemocnice s ukrutnými bolestmi hlavy a on se musel postarat o jejich malé děti. S napětím jsme s kamarádkami čekaly, jak se situace vyvine.
Bolesti hlavy ji po dvou týdnech přešly, lékaři však žádný důvod problému nenašly. Skutečnost, kdo tehdy manželce našeho fyzikáře napíchal do očí barevné špendlíky, nevyšla nikdy najevo, jen mé dvě kamarádky mi od té doby neřekly jinak, než Čarodějnice.
Darina (54), Ostrava
