Byla jsem pěkná, milá a měla dítě. Když jsme se s jeho otcem rozešli, potřebovala jsem rychle někoho, kdo by se o nás postaral…
Rodiče mě vyhodili, když zjistili, že jsem těhotná a hlavně s kým dítě čekám. Pomohl mi vzdálený strýc, ke kterému jsem se nastěhovala. Měl malý domek a v podkroví dva volné pokoje. Otec mého dítěte tam se mnou chvíli žil, ale neklapalo to. Měl totiž problémy s alkoholem, až strýci došla trpělivost a dal mi nůž na krk, buď odejde on, nebo jdeme pryč oba. Zůstala jsem… Za dva roky strýc zemřel. Jeho dcera se okamžitě vrhnula na domek a já musela pryč. Rodiče mě sice už vzali na milost, občas pohlídali, ale finančně mě nepodporovali. Žila jsem z dávek a občasného přivýdělku. Seznámení s Jakubem bylo kuriózní. Šla jsem se synem po ulici, on náhle upadl, natloukl si a začal plakat.
Kuba stál nejblíž
Matyáše zvedl a začal ho utěšovat. Byla jsem mu vděčná a nechala se pozvat se synem do cukrárny. Nemohlo to dopadnout jinak, než že se z nás stala rodina. Kuba byl o osm let starší než já, měl za sebou dva nepovedené vztahy, a tak se toužil zakotvit. Byl slepý, zamilovaný a měl extrémně ochranitelské pudy. Když viděl, v čem s klukem žiju, rozhodl se, že to dá do pořádku. Vrhl se do rekonstrukce a nákupů. Měl něco našetřeno a nakonec pomohli i jeho rodiče. Líbila jsem se jim a malého si okamžitě zamilovali. Až mě překvapilo, že jim nevadí, že není jejich. Plánovali, že k Matyášovi časem přibude další prcek…
Nevděčná mrcha
Jeho rodiče přišli s nápadem, že jejich byt je pro ně velký, tak ho prodají, koupí si menší a nějakými penězi nám přispějí. Během krátké doby (když jsou peníze, jde všechno rychle) se můj byt naprosto proměnil. Přišla chvíle, kdy jsem nastoupila do práce. Jednoho dne se otevřeli v restauraci, kde jsem obsluhovala, dveře a vešel otec mého dítěte. Ten večer jsem přijela domů pozdě, Kubovi volali ze školky a musel syna vyzvednout. Vymluvila jsem se, že se v práci vyskytly problémy. Kuba mi uvěřil. Už jsem ale nedokázala být na něho tak milá, jako dřív. A když začal mluvil o dítěti, odbyla jsem ho, že teď rozhodně ne, když chodím konečně do práce.
Osud zamíchal kartami
Začala jsem se s bejvalým scházet. Kuba se to dozvěděl jako poslední. Postavila jsem ho před hotovou věc. Už ho nemiluju a chci, aby se odstěhoval. Nastěhuje se k nám Matyášův otec. Jakub odešel beze slova. Jenže otec mého syna se nezměnil. Rozešli jsme se opět kvůli jeho pití. Dodnes si nesmírně vážím toho, že mě vzal můj současný manžel zpátky na milost. Řekl mi, že to dělá hlavně kvůli klukovi, který mu přirostl k srdci. Dnes už jsme oba v důchodu, naše vášně vyprchaly a já jsem ráda, že to tak dopadlo. Kdo ví, jak bych bývala s tím ochlastou skončila – a co by vyrostlo ze syna? Pro něho je a navždy bude skutečným tátou můj dobrý muž Jakub.
Iveta (68), Jeseníky
