S mužem jsme už před svatbou mluvili o tom, jak naše společná domácnost bude fungovat. Podcenila jsem tehdy signály, které vysílal, kdykoli přišla řeč na peníze.

Vždycky to nějak zaonačil a odvedl pozornost jinam. Dřív mi to nevadilo, ale od doby, co jsem byla na mateřské, mne to čím dál víc užíralo. Já totiž vůbec nevěděla, kolik bere měsíčně výplatu.

Když jsem se ho přímo zeptala, řekl mi, že mě to nemusí zajímat a jestli mi snad něco chybí?

Tajil své příjmy

Dával mi každý měsíc peníze na jídlo pro nás všechny, poplatky na byt za sebe a půlku za dceru, platil benzín do auta a dovolené hradil celé. Já ze svého rodičáku zajišťovala oblečení pro sebe a dcerku, platila bydlení za sebe a druhou půlku za malou.

Nijak jsme si nevyskakovali, ale zároveň ani nestrádali. Problém nastal jen tehdy, když jsem s penězi na jídlo nevystačila. Jakmile jsem přišla za manželem, aby mi dal nějaké další peníze, vynadal mi, že neumím hospodařit.

Čím dál víc mi docházelo, že jsem v dost nedůstojné pozici. Podle tabulek jsem zjišťovala, kolik by asi tak mohl na své pracovní pozici brát a vyšlo mi, že mu zůstává nejméně třikrát tolik, co do domácnosti investuje.

Už se nehádám

Řekla jsem mu, že jsme manželé a že bych měla mít o financích přehled. On s tím nesouhlasil, prý mi do jeho výplaty nic není. Má mi stačit, že nás zabezpečí. Zmiňoval dovolené, které hradí komplet a když si občas vyjdeme někam na večeři nebo do kina.

Styděla jsem se o tom s někým mluvit, ale vnitřně jsem byla přesvědčená, že tento model není úplně v pořádku. Ale jak se říká, vše špatné je k něčemu dobré. I stalo se, že jsem po své pratetě podědila políčko s cestou v jižních Čechách.

Říkala jsem si, co s tím budu dělat? Osud mi ale dal nabídku hned. Majitel domu, který s polem sousedil, měl o pozemek zájem. Nebylo to mnoho peněz, ale zbavilo mě to starostí. Nejprve jsem se chtěla se svým štěstím s manželem podělit. Ale pak jsem si to rozmyslela…

Prostě oko za oko!

Proč bych mu o té prodeji říkala? To má za to! Ospravedlnila jsem svůj čin a obnos uložila na tajný účet. Bude to moje pojistka, abych se nemusela doprošovat. Brzy nato jsem získala dobrou pracovní nabídku a dcerka nastoupila do školky.

Manželovi jsem striktně oznámila, že si zakládám svůj účet a budeme vše financovat půl na půl. Neodvážil se oponovat.

Tušila jsem, že bude slídit a hledat příležitost, jak do mých příjmů nahlédnout, tak jsem si nechávala všechny odměny a další různé výdělky posílat na svůj tajný účet, který za léta utěšeně narůstal.

Za třicet let manželství jsem si slušně našetřila, což se o mém manželovi říct nedá. Všechno, co mi utajil, propil, projedl a prožil. Teď je už dva roky v důchodu, má směšnou penzi a já navrch.

Když mi ho začne být líto, vždycky si vzpomenu, jak mě s dcerou kdysi držel finančně v hrsti a přeju mu to. Zkrátka Boží mlýny jsou sice pomalé, ale melou!

Dana (56), Stará Boleslav