Domů     V sedmnácti jsem přišla do „jináče“
V sedmnácti jsem přišla do „jináče“
3 minuty čtení

Chodila jsem do čtvrtého ročníku střední ekonomické školy. Ještě mi nebylo osmnáct.

Do smíchu mi nebylo. Spíš mi připadalo, že když člověk prožije něco krásného, dojde pak na placení účtu. A když se sečetl a podtrhl ten můj, pod čarou stálo psáno: těhotenství. Jakmile to doktor vyslovil, zatmělo se mi před očima.

Táta snil o tom, že půjdu na vysokou školu. Na zahraniční obchod. „Naše Markétka to někam dotáhne,“ oznamoval příbuzným i kolegům v práci. Máma, ta mě vnitřním zrakem viděla na ministerstvu.

„Hlavně se dobře uč, Markétko, ať je z tebe něco pořádného.“ Chodili kolem mě po špičkách a k učení mi nosili kakao a jablečné koláče. Hezky jsem se jim odvděčila. V sedmnácti v tom. Takhle nezačíná cesta na ministerstvo, ale na sociálku. Vánoce mi zhořkly.

Zvedal se mi žaludek i z vůně milovaných vanilkových rohlíčků. Často jsem zvracela. Mámě jsem namluvila, že jsem si zkazila žaludek otřesnou frankfurtskou polévkou s párkem, kterou často podávali ve školní jídelně.

Maturant Aleš

Dítě mělo i otce, jak už to bývá. Byl jím osmnáctiletý maturant Aleš z blízkého gymnázia. Stále mám v paměti obrázek, jak na něho čekám v parku před školou. Stojím pod kaštanem na zmrzlé trávě, od pusy mi jde pára, brečím jak želva.

Spatřím ho a rozšmudlávám si slzy po tváři. Otec s aktovkou na zádech! Když jsem mu sladké tajemství koktavě sdělila, málem spadl do jezírka, na zimu vypuštěného. Ukázalo se, že i s ním měli rodiče velké plány.

Naštěstí se choval mile a nevadilo mu, že jsem mu slzami promáčela zimní bundu. Aleš byl moje první láska. Řekl mi, že nemá cenu domlouvat se o budoucnosti, protože ho doma zabijou. To mě neuklidnilo.

Abych výbušnou situaci zmírnila, řekla jsem Alešovi, že odmaturovat asi stihnu. A že bychom se měli vzít co nejrychleji, abych se nevdávala tlustá. Celý roztřásl a zašeptal: „Ježíš? Ona bude nějaká svatba?“ Byli jsme ještě děti.

To není vtip

O Štědrý den přišel žádat o moji ruku. Prý že naši budou kvůli svátkům naměkko. Když vkráčel s kyticí do obýváku, máma si myslela, že přišel jen tak na návštěvu a ze slušnosti nese růže. Táta koukal na pohádku a ani si nevšiml, že někdo vešel.

Rudý Aleš ze sebe vysoukal žádost o ruku a táta pobaveně zvolal: „To si nech na Silvestra, mladej.“ Máma zešedla v obličeji, pochopila, že to není vtip. Táta, když zjistil, co se děje, řval a honil Aleše po bytě. Házel po něm jablka a cukroví z křišťálové mísy.

I ozdoby. Na ministerstvo jsem to nedotáhla a Aleš se nestal lékařem, jak si jeho rodina přála. Ale že bych si zkazila život, jak nám kdekdo prorokoval, to tedy opravdu ne.

Markéta J. (56), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.