Domů     Byla věrná až za hrob
Byla věrná až za hrob
3 minuty čtení

Věděla jsem, že psí láska může být věrná až za hrob. Ale, že existuje tak silné pouto mezi člověkem a zvířetem, jsem přece jen nevěřila. Tedy do doby, než jsem to poznala na vlastní kůži.

Roníček mi spokojeně líže ruku a hoví si na mém klíně. Je to ještě takové velké telátko. Jsou mu teprve dva měsíce a o světě a o životě v něm ještě neví vůbec nic. Stálo mě to velkou odvahu, pořídit si znovu psa. Ale rodina mě přemluvila. Vždyť jsem na ty čtyřnohé kamarády zvyklá celý život.

Ťapka byla už šestá

Před osmi lety nám zemřel krásný kokršpaněl Alex. Manžel dlouho neváhal a jednou večer přinesl domů Astu. Krásné štěně, fenečku. Mívala jsem do té doby vždy psy s fenkama jsem neměla zkušenosti. A ona si také za svého páníčka automaticky vybrala manžela.

Mě samozřejmě poslouchala a respektovala, ale manžel se pro ni stal polobohem. Nehnula se od něj na krok. Byli pořád spolu.

V dobrém i ve zlém

Muž před dvěma roky onemocněl. Dostal rakovinu hrtanu. Bojoval statečně a Asta s ním. Podporovala ho svým neustálým zájmem. Tulila se k němu, jakoby od něj chtěla tu nemoc vzít na sebe. Dělala všelijaké „psí“ kusy, jen aby ho rozveselila.

A opravdu mu do života vnášela hodně energie a dobré nálady. Jenže postupem času manželovi začalo ubývat sil a bylo jasné, že boj prohrává.

Bojovala za něj

Asta se o to víc snažila. Vím, že mu to moc pomáhalo, když si na něj důvěřivě položila hlavu nebo když ji mohl hladit. Zmírňovalo to jeho bolesti a stres. Asta u něj byla až do poslední chvíle, spolu se mnou. Do té doby se držela neuvěřitelně statečně.

Teprve pak se sesypala. Přestala žrát, nechtěla nikoho vidět, nezajímal ji míček ani jiné hračky. Dokonce i na procházku šla jen před dům udělat to nenutnější a hned sezase vracela na své stanoviště.

Bez něj žít nemohla

Asta ležela v posteli mého zemřelého muže a nechtěla se odtamtud hnout. Nežrala. Dostávala umělou výživu. Ale její stav se neustále zhoršoval. Pak přestala i pít. Celá zesláblá se ke mně přišourala, olízla mi ruku a podívala se na mě dlouze smutným pohledem.

Ten výraz nikdy nezapomenu. Asta se vyškrábala zpátky na postel, složila packy pod hlavu a tiše zemřela. Pochopila jsem, že bez mého muže prostě nemohla žít. Naštěstí mám teď Roníčka, ale na naši fenečku nikdy nezapomenu.

Veronika K. (58), Teplice

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika