Potřebovala jsem zjistit, zda mi manžel není nevěrný. Podezírala jsem ho dlouho a tak jsem si najala atraktivní slečnu, která to měla zjistit. Skutečnost ale byla horší, než jsem čekala!
Dvacet let manželství nebyla zrovna procházka růžovým sadem. Stále nemocné děti, nedostatek peněz a rodiče, kteří pořád něco potřebovali. Zrýt zahradu, zařídit to či ono.
Ale všechno jsme společnými silami zvládli a já se těšila, že si s manželem konečně užijeme trochu klidu. Ani v práci to nebylo nejhorší a tak jsem si vlastně nemohla na nic stěžovat. Jenže, jedna věc mě nepřestávala trápit. Můj manžel byl poslední dobou divný.
Všechno jsem naplánovala podle detektivky
Jinak jsem to nedokázala vyjádřit. Ne, že by na mě byl zlý nebo protivný. Cítila jsem z něho takovou zvláštní odtažitost. Odcizení. Jakoby byl duchem nepřítomný. Přemýšlela jsem, na co asi myslí a o čem přemýšlí. Jediné, co mě napadlo, byla nějaká ženská.
„Určitě myslí na ženské. Možná mi zahýbá a možná se k tomu chystá!“ svěřovala jsem se kamarádce se svými obavami a ona mi je vehementně vymlouvala. Tvrdila stále dokola, že to není možné. Že můj Vráťa by mi nikdy nic takového neudělal. Já jí nevěřila.
Můj manžel byl jen chlap a určitě by si dal říct! Nakonec jsem se rozhodla, že ho podrobím testu. Testu věrnosti! Inspirací mi byla detektivka, kterou jsem před nedávnem dočetla. Paní si najala atraktivní slečnu, která měla svést jejího muže.
A přesně to jsem udělala i já. Najít ochotnou brigádnici nebylo vůbec těžké. Vždyť jejím úkolem bylo jen mého manžela oslovit, seznámit se s ním a trochu si s ním zaflirtovat.
Pokud by po ní vyjel a chtěl ji políbit, nebo ji pozval na další schůzku, mohla zmizet. Její práce byla hotová!
O slečny neměl zájem
První brigádnice skončila dřív, než začala. Když manžela oslovila v jeho oblíbené hospůdce, kam chodil na obědy, vysmál se jí. Mně to ale spokojenost nepřineslo. Možná prostě nebyla jen jeho typ, říkala jsem si a najala další brigádnici.
Tahle slečna byla starší a úplně jiný typ. Takový slovanský. Vypadala trochu já jako já před lety. Před mnoha lety, bohužel. Ale ani ta nepochodila. Svěřila jsem se kamarádce a ta jen zakroutila hlavou:
„Vidíš, jen jsi zbytečně vyhodila peníze!“ Měla pravdu, stálo mě to celý majlant, ta moje žárlivost! Večer jsem musela na svůj rozhovor s kamarádkou pořád myslet. Měla jsem to tak od mládí. Vždycky mi všechno došlo až potom, když bylo pozdě.
I teď jsem si v duchu opakovala slovo od slova stále dokola a potom mi to došlo. Tón jejího hlasu mi neseděl. Byl takový divný, skřípavý!
Hned druhého dne v poledne jsem se rozhodla manžela sledovat. Z druhé strany ulice jsem čekala, až usedne do předzahrádky a objedná si oběd. K mému překvapení k němu po chvilce přihopkala moje kamarádka!
Políbila ho na tvář a on jí popleskal po jejím obřím zadku! Zatmělo se mi před očima. Tak to je ta, na koho myslí! Kvůli které mě nevnímá. A já se jí ještě svěřuji! Počkala jsem, až číšník přinese těm dvěma falešným hrdličkám oběd. Gulášovka! Ta se hodí.
Přistoupila jsem k jejich stolu. Než se vzpamatovali, měli tu voňavou polévku vylitou na hlavě! Nezmohli se na slovo, jen si mlčky otírali tvář. Nakvašeně jsem odkráčela a zaslechla za sebou potlesk.
Několik přítomných si scénu dokonce natáčelo na mobilní telefon. Doma jsem sbalila manželovi kufr a postavila ho za dveře. Byla jsem volná a těšila se na svobodu, kterou jsem se chystala pořádně užít!
Hana N. (59), Trutnovsko
