Domů     Opuštěné štěně mi přineslo zajímavou zkušenost
Opuštěné štěně mi přineslo zajímavou zkušenost
2 minuty čtení

To, co nejprve vypadalo jako něčí bezohlednost, mělo jiný důvod.

Bydlíme na kraji města, nedaleko lesa. Nedaleko našeho domu vede cesta, po které lidé chodívají na procházky. Mám tam výhled přímo z okna obýváku. Loni v zimě jsem se tam jednou za deštivého počasí podívala a zarazila jsem se. U stromu na začátku lesa byl přivázán nějaký malý pes.

Nejprve jsem měla zlost

Vzala jsem si deštník a hned jsem se tam vydala. Bylo to opravdu štěňátko, celé promoklé a prochladlé. Vedle něho ležel zmáčený papír, na kterém se ale dosud dal přečíst nápis velkými písmeny: Prosím, vezměte si ho někdo.

Štěně jsem odnesla domů a v duchu jsem se zlobila na jeho majitele, který se ho takto zbavil. Ještě jsem si nebyla jistá, jestli si psíčka necháme, ale věděla jsem, že nikdo z rodiny proti tomu nebude případně mít připomínky. Druhý den u nás někdo zazvonil.

Spatřila jsem, že u branky stojí nějaký malý kluk. Když jsem přišla blíž, viděla jsem, že vypadá hodně smutně. Slušně pozdravil a zeptal se mě, jestli jsem neviděla, že by si včera někdo vzal jeho psa.

Pochopila jsem, že právě tenhle chlapec svého psího kamaráda včera nechal u stromu.

Chodil k nám na návštěvu

V první řadě jsem mu vynadala. Bránil se, že štěně dostal od kamaráda a že ho s ním doma vyhodili. Kamarád už ho zpátky nechtěl, tak nevěděl, co s ním. Uklidnila jsem ho, že psa máme doma. Chtěl ho samozřejmě vidět. Dovolila jsem mu to.

Jakmile štěně spatřil, rozbrečel se. To už jsem se na něho nezlobila, spíš na jeho rodiče. S Vojtou, jak se chlapec jmenoval, jsme se domluvili tak, že si jeho pejska nechám u sebe a že on se na něho může kdykoliv přijít podívat.

Takhle jsme to opravdu dodržovali dva měsíce. Pak jednoho dne přišel Vojta s rozzářenou tváří, že rodiče konečně změnili názor a že mu dovolí mít psa doma. Loučila jsem se se štěnětem s těžkým srdcem, ale byla jsem ráda, že je Vojta šťastný.

O psíčka, na kterého jsem si zvykla, jsem ale tak úplně nepřišla – Vojta se s ním na procházkách dodnes u nás pravidelně zastavuje!

Monika H. (52), Vysočina

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud