Domů     Opuštěné štěně mi přineslo zajímavou zkušenost
Opuštěné štěně mi přineslo zajímavou zkušenost
2 minuty čtení

To, co nejprve vypadalo jako něčí bezohlednost, mělo jiný důvod.

Bydlíme na kraji města, nedaleko lesa. Nedaleko našeho domu vede cesta, po které lidé chodívají na procházky. Mám tam výhled přímo z okna obýváku. Loni v zimě jsem se tam jednou za deštivého počasí podívala a zarazila jsem se. U stromu na začátku lesa byl přivázán nějaký malý pes.

Nejprve jsem měla zlost

Vzala jsem si deštník a hned jsem se tam vydala. Bylo to opravdu štěňátko, celé promoklé a prochladlé. Vedle něho ležel zmáčený papír, na kterém se ale dosud dal přečíst nápis velkými písmeny: Prosím, vezměte si ho někdo.

Štěně jsem odnesla domů a v duchu jsem se zlobila na jeho majitele, který se ho takto zbavil. Ještě jsem si nebyla jistá, jestli si psíčka necháme, ale věděla jsem, že nikdo z rodiny proti tomu nebude případně mít připomínky. Druhý den u nás někdo zazvonil.

Spatřila jsem, že u branky stojí nějaký malý kluk. Když jsem přišla blíž, viděla jsem, že vypadá hodně smutně. Slušně pozdravil a zeptal se mě, jestli jsem neviděla, že by si včera někdo vzal jeho psa.

Pochopila jsem, že právě tenhle chlapec svého psího kamaráda včera nechal u stromu.

Chodil k nám na návštěvu

V první řadě jsem mu vynadala. Bránil se, že štěně dostal od kamaráda a že ho s ním doma vyhodili. Kamarád už ho zpátky nechtěl, tak nevěděl, co s ním. Uklidnila jsem ho, že psa máme doma. Chtěl ho samozřejmě vidět. Dovolila jsem mu to.

Jakmile štěně spatřil, rozbrečel se. To už jsem se na něho nezlobila, spíš na jeho rodiče. S Vojtou, jak se chlapec jmenoval, jsme se domluvili tak, že si jeho pejska nechám u sebe a že on se na něho může kdykoliv přijít podívat.

Takhle jsme to opravdu dodržovali dva měsíce. Pak jednoho dne přišel Vojta s rozzářenou tváří, že rodiče konečně změnili názor a že mu dovolí mít psa doma. Loučila jsem se se štěnětem s těžkým srdcem, ale byla jsem ráda, že je Vojta šťastný.

O psíčka, na kterého jsem si zvykla, jsem ale tak úplně nepřišla – Vojta se s ním na procházkách dodnes u nás pravidelně zastavuje!

Monika H. (52), Vysočina

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.