Nejvíc ze všeho bolí zrádná slova od člověka, se kterým jsme s nadějí kdysi spojili svůj život.

Na první pohled jsme se s Richardem vždy druhým jevili jako šťastný a spokojený pár. Byli jsme finančně zabezpečení, s dětmi jsme neměli žádné problémy a před druhými jsme se nikdy nehádali (doma to ale občas bylo dost dramatické).

Většina našich známých s námi prožila i naši svatbu, která byla velkolepá a nákladná, ale krásná. Nikdo ale netušil, že po pár letech manželství jsem se ve vztahu začala cítit nešťastná a zůstávala jsem v něm nakonec už vlastně jen kvůli dětem.

Brala jsem to jako velké štěstí

Jako mladá dívka jsem neměla moc sebevědomí a bála jsem se, že si mě nikdy nenajde ten pravý. Neměla jsem žádné velké sny o princi na bílém koni, stačil by mi normální slušný kluk, který by mě měl rád. S Richardem mě seznámila moje kamarádka Monika.

Ta ho znala už z dřívějška, přes další známé. Líbil se mi, byl mi hodně sympatický a tajně jsem snila o tom, jaké by to bylo žít s ním napořád. Myslela jsem si ale, že je pro mě nedosažitelný.

Proto jsem začala považovat za velké štěstí, když si mě najednou Richard všímal víc a když mě dokonce pozval do kina. Říkala jsem si, že z toho bude stejně nanejvýš jen kamarádství a snažila jsem se nebrat to pozvání jako rande.

Po kině jsme se šli ještě projít večerním jarním městem. V jednu chvíli mě Richard vzal za ruku a už nepustil. A když mě doprovodil před dům, kde jsem dosud bydlela s rodiči, letmo mě políbil. Brala jsem ten den jako nejšťastnější ve svém dosavadním životě.

Myslela jsem, že mě má rád

Vídali jsme se víc a víc. Často u toho byl i někdo z našich společných známých, nejvíce pak Monika. Ta našemu vztahu očividně přála. Za půl roku jsme s Richardem dospěli k rozhodnutí, že bychom se měli vzít.

Na tom, že jedním ze svědků na svatbě bude právě Monika, jsme se shodli – a také se tak stalo! Jak už jsem se zmínila, svatba byla opravdu honosná a já se celou tu dobu vznášela v sedmém nebi.

Občas jsem se v noci probouzela, teď už vedle svého manžela, a nemohla jsem skoro uvěřit tomu, jaké štěstí mě potkalo. To, že Richard byl chytrý, milý a hezký, byla jedna věc, mnohem důležitější pro mě ale zůstávala skutečnost, že mě má opravdu rád.

Po roce manželství jsem otěhotněla, i když jsme to ještě neplánovali. Připadalo mi pak trochu, že Richard na spoustu věcí rezignoval a stal se apatičtějším, ale říkala jsem si, že otcovství muže mění.

Jeho projevy lásky už nebyly tak časté, ale zatím jsme nedospěli k žádné partnerské krizi. Ve své naivitě jsem ani nepočítala s tím, že by nějaká přišla. Dál jsem si užívala roli šťastné manželky a matky – zanedlouho i s druhým dítětem.

Zlá slova všechno zničila!

Stalo se to po jedné hádce, která nejprve vypadala nenápadně. Jako obvykle v podobných případech se jednalo o nějakou hloupost, ale tentokrát jsme nechtěli ani jeden z nás ustoupit. A právě tehdy mi Richard řekl hroznou věc a odhalil kruté tajemství.

Prozradil mi, že vždy miloval a bude milovat Moniku. Se mnou začal prý chodit jen proto, aby v ní vzbudil zájem a žárlivost a vzal si mě pak jen z trucu. Chtěl se se mnou brzy rozvést, ale moje těhotenství všechno zhatilo.

Krátce potom se vdala i Monika a Richard rezignoval. Ta slova, která mi manžel řekl, byla strašná. Odmítala jsem jim věřit, ale v srdci jsem cítila, že je to pravda. Nikdy už jsme se k té hádce nevrátili, ale náš vztah byl od té doby předstíraný:

před dětmi, před známými a vlastně i před sebou navzájem. Teprve před pěti lety jsem se rozvedla. Vím, že jsem žila v iluzi, ale nelituji toho.

Prožila jsem alespoň krátký kousek štěstí jako žena, která si myslí, že je milována – a celoživotní radost z toho, že jsem dobrou matkou.

Lenka G. (49), Most