Martina znám od základní školy. Byl to můj dobrý kamarád a taky moje tajná láska. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna my dva skončíme spolu.

Martin se mi vždycky líbil. A hodně. Vlastně jsem do něj byla tajně zamilovaná už asi od šesté třídy. Jenže jsem byla hodně stydlivá, takže jsem mu tehdy o svých citech nic neřekla.

Jen jsem po něm po očku pokukovala a doufala, že si mě třeba všimne a začne mě vnímat jinak než jen jako svou dobrou kamarádku.

Zakřiknutá Popelka

Problém byl však v tom, že Martin byl úplně jiný než já. Zatímco já jsem byla tichá a zakřiknutá, on byl extrovert, který měl spoustu kamarádů a holky na něj letěly. Byl to nejhezčí kluk ze třídy, prostě takový třídní frajer.

Moc dobře věděl, že ho holky obdivují, a líbilo se mu to. Věčně ho sledovaly nadšené oči spolužaček, před kterými se neustále předváděl. Jak roky plynuly, bylo mi jasné, že Martin zůstane jen mým snem, mou tajnou školní láskou, která se nikdy neuskuteční.

Zahleděný do sebe

Když jsme končili základku a rozhodovali jsme se, na jakou střední školu půjdeme, moje volba padla na gympl. Když se ukázalo, že Martin se tam chystá také, byla jsem šťastná. Jak byl starší, tím byl hezčí.

Byl vysoký, štíhlý, ale přitom sportovní typ, se světle hnědými vlasy. Všechny holky, včetně mě, z něj byly úplně vedle. Byla jsem ráda, že se i nadále budeme vídat ve škole, ale už jsem neměla na očích růžové brýle.

Musela jsem si přiznat, že ho jako holka nezajímám. Tak jsem se rozloučila se všemi iluzemi a brala jsem to tak, jak to je. Navíc to i vypadalo, že se z něj stává stále větší a větší frajírek, okouzlený jen sám sebou.

Karty nelžou

V prvním ročníku na gymplu se na něj přilepila jedna blonďatá spolužačka. Byla opravdu moc hezká, takže se nebylo moc čemu divit, že spolu začali po pár týdnech chodit. Mlčky jsem tomu přihlížela a trpěla jsem tak, že to neumím slovy popsat.

Když jsme byli ve druháku, přišla k nám do třídy nová holka Johana. Brzy se z ní stala moje nejlepší kamarádka. Její teta byla kartářka a tak mi Johana jednou navrhla, abych k ní zašla a nechala si vyložit karty.

Pověděla mi, že na mě v životě čeká jedna velká láska, ale že musím být trpělivá. Jen řeči, myslela jsem si…

Pozval mě na rande

Ve čtvrťáku se ale všechno změnilo. Zrovna jsme psali důležitou čtvrtletku z matiky. Koukala jsem na ty příklady a v hlavě měla prázdno. Byla jsem v koncích.

Všechno nasvědčovalo tomu, že dostanu kouli a budu zralá na propadnutí, když mi u nohou přistál papírek. Byly na něm výsledky i postup. Okamžitě jsem poznala, že je to Martinovo písmo. Nemohla jsem uvěřit tomu, že právě on mi pomohl.

O přestávce jsem mu šla poděkovat. Čekalo mě další překvapení. Řekl, že to udělal moc rád a navíc mě pozval na zmrzlinu. Bylo to naše první rande, po kterém následovala ještě stovka dalších. Ve dvaadvaceti jsme se vzali a letos jsme oslavili třicetileté výročí.

Alena (52), Nepolisy