Domů     V penzionu mě za bouřky navštívil duch malé holčičky
V penzionu mě za bouřky navštívil duch malé holčičky
2 minuty čtení

Říká se, že duše lidí bývají připoutané k místům, kde opustily svět.

Z matčiny strany jsem měla příbuzné na východním Slovensku. Komunikovala jsem s nimi spíše na dálku. Jednoho dne mi zavolali, že zemřela moje vzdálená teta a přáli si, abych přijela na pohřeb. Jela jsem autem tam i zpátky.

Na zpáteční cestě jsem si udělala plánovanou přestávku a přespala v jednom penzionu poblíž hranic.

Nejprve jsem to považovala za sen

Byla jsem z dlouhé cesty i ze setkání s příbuznými celkem unavená a tak jsem v penzionu rychle usnula. Probudila jsem se uprostřed noci s pocitem, že něco není v pořádku. Vzápětí jsem pochopila co – venku byla bouřka a na zvenku se ozývalo klepání na okno.

Jak jsem byla rozespalá, nebála jsem se a reagovala automaticky: šla jsem se podívat, kdo se to do mého pokoje dobývá. Zděšením jsem vykřikla, když jsem za oknem spatřila bledý dětský obličej. Patřil nějaké malé dívce.

Pomyslela jsem si, že jí musím pomoci, ale když jsem otevřela okno, nikdo tam nebyl – jen hromy, blesky a déšť. Řekla jsem si, že se mi to asi jen zdálo a znovu jsem se uložila ke spánku. Asi za hodinu jsem se probudila znovu. Strnula jsem hrůzou.

Pokoj zalévalo mdlé světlo a dívka, kterou jsem předtím viděla, stála před mou postelí. Cítila jsem, jak ze mě stahuje peřinu!

Vysvětlil mi to jeden rozhovor

Chvíli jsem se třásla strachem, pak jsem rozsvítila lampičku. Přízrak zmizel. To už mi bylo jasné, že se jedná o nějakého ducha, nejspíš spojeného s tímto penzionem. Byly dvě hodiny v noci a když jsem sešla na recepci, nikdo tam nebyl.

Vrátila jsem se tedy do pokoje. Únava mě přece jen přinutila po nějaké době usnout. Ráno už mi bylo hloupé o tom děsivém zážitku vyprávět. Od vedlejšího stolu jsem ale zaslechla rozhovor, který mi ledacos napověděl.

V době, kdy byl penzion ještě normálním rodinným domem, zemřela tu prý matce malá dcerka. Zabil jí blesk. Za bouřek se prý občas vrací její duch. Ta noc mě v paměti děsí dál, ale aspoň si ji už dokážu vysvětlit!

Helena S. (49), Most

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.