Domů     Proč mi najednou tolik chybí?
Proč mi najednou tolik chybí?
3 minuty čtení

Život na vesnici jsem nesnášela. Proto jsem nebyla ani na jednom třídním srazu. Pozdě mi je líto, že některé spolužáky už nikdy neuvidím. Čas zpátky nevrátím.

Hlavu jsem měla plnou snů a plánů, co všechno v životě dokážu. To byl pro mě největší motor k tomu se dobře učit a utéct do  Prahy. Vdala jsem se až kolem pětatřiceti a pořídila si jediné dítě se svým o patnáct let starším kolegou.

Svou rodnou vesničku a život v ní jsem vytěsnila z hlavy. Na třídní srazy jsem nereagovala. Osudy a životy spolužáků mě nezajímaly. Tak tomu bylo až do doby, kdy jsem nastoupila do důchodu.

Manžel už byl po smrti, jediný syn se odstěhoval do Kanady, a já měla najednou hrozně moc času. Měla jsem jedinou kamarádku, bezdětnou bývalou ředitelku knihovny. Spolu jsme vyrážely v Praze za kulturou. Jenže ona mi najednou vážně onemocněla.

Pendlovala jsem mezi ní a svou chaloupkou, večery seděla na internetu a čekala zprávy od syna, chodila jsem na procházky podél řeky a našla si své místečko na skále nad údolím. Tam jsem sedávala a dívala se do kraje…

Vzpomínky jako nůž

Bylo to uprostřed léta a dole u řeky stavěly děti stany. Jejich křik doléhal až ke mně. Se zájmem jsem je sledovala. A najednou, mi bleskl hlavou obraz našeho školního výletu na konci osmé třídy. Takhle jsme si postavili stany u řeky v podobném údolí.

Byl tam s námi náš třídní, učitel Jedlička, měl mě rád. Už bude dávno po smrti. Poznávám v té dálce Zdenu, hubenou blondýnu, jak piští a honí se s kluky kolem stromu. Neuvěřitelná náhoda! Přesně tak to tehdy bylo. To byla legrace!

Zdena ale zemřela před lety při autonehodě. Psala mi to naše spolužačka Blanka, ale já na ten mail ani neodpověděla. Zdenu už nikdy neuvidím… Na tu dálku se mi před očima odehrával příběh, který jsem zažila ve svém dětství.

Jako by to někdo natočil na film a teď mi to pustil. Najednou mi přišlo líto, že jsem si nechala ujít tři setkání po letech s lidmi, s nimiž jsem prožila devět let svého dětství. Vybavovalo se mi jen to hezké…

Když jsem se zvedala ze svého místa na skále, bylo už šero. Jako omámená jsem došla domů a nastartovala počítač. Srdce mi zaplesalo, když jsem našla Blančinu mailovou adresu. Napsala jsem jí a brečela u toho. Každý den jsem pak čekala celá dychtivá odpověd.

Ta ale nepřicházela. Nakonec jsem sedla do auta a vyrazila – po padesáti pěti letech – do rodné vísky. Jen stěží jsem to tam poznávala. K Blance domů jsem ale trefila. Dům už dávno nebyl ten z mých vzpomínek.

K vrátkům přišla dívčina jako by Blance z oka vypadla. „Babička už zemřela,“ řekla mi. Zamířila jsem tedy na hřbitov. A tam jsem našla vedle Blanky ležet dalších devět svých spolužáků. Už je nikdy neuvidím. Propásla jsem tři třídní srazy, během kterých jsem si jich ještě mohla užít.

Daniela (72), Praha

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.