Myslím si, že dokážu vyjít s každým. Před časem jsem ale díky nové kolegyni zjistila, že to vždycky nejde. Musela jsem na ni použít pořádnou podpásovku.

Když nastoupila Aneta k nám do kanceláře, vypadalo to, že perfektně zapadne. Už po měsíci jsem si ale všimla, že se za jejím kamarádským chováním skrývá plán, jak přehodit co nejvíc práce na ostatní.

Když jí došlo, že jsem jí prokoukla, její přátelský úsměv zmizel.

Nakráčela za šéfem a začala do něj vandrovat, že někteří lidé, místo aby pracovali v kanceláři, tráví spoustu času na zbytečných schůzkách s klienty a poflakují se tak v pracovní době po kavárnách. A dala pár příkladů, které jasně ukazovaly na mě.

Dosáhla svého.
 Byla jsem zavolaná na kobereček. Upozornila jsem šéfa, že se s ním Aneta pokouší orat, a to byla taktická chyba. Šéf se na mě naštval. Bylo třeba přehodnotit strategii.
 Věděla jsem, že svou práci nedělá dobře, ale umí se dokonale vymlouvat. Tak jsem si počkala, až si vezme dovolenou.

Nebyla naštěstí chytrá

Bylo nutné odevzdat nějaké podklady, které připravovala ona. Barevně jsem zvýraznila všechny nedostatky a šla za šéfem. S nešťastným výrazem jsem mu vysvětlila, že musím poslat Anetiny materiály, ale nejsem si úplně jistá jejich správností.

Byla bych moc ráda, kdyby se na to podíval. Když si šéf podklady prošel, nechal mě je předělat a Adélu čekal po dovolené nepříjemný pohovor. 
Bylo mi jasné, že ví, odkud vítr fouká. Stěžovala si na mě kudy chodila. Já ale jen mlčela.

To, že se s ní nechci hádat, jí vytáčelo. Zatímco se věnovala pomlouvání, já makala jako šroub. Dávala jsem si záležet, aby mé zásluhy každý viděl. Aneta konečně udělala chybu a začala si moje nedostatky vymýšlet. 
Což kolegům neušlo.

Poté, co mi šéf přidělil nového klienta, jsem dostala nápad. Požádala jsem ho, zda by mi nepřidělil někoho šikovného k ruce, že jde o náročný úkol. Onou osobou by mohla být třeba Aneta. A ta se nechala chytit na udičku.

Začala hystericky vykřikovat, že to tedy ne, ona pod takovou nulou pracovat nebude, nebude nikomu posluhovat a může jít klidně pracovat jinam. S tím se rozběhla k šéfovi.

Myslela si, že to u něj má stále dobré a když mu pohrozí výpovědí, přikloní se na její stranu. 
Jenomže po tom, co předváděla v poslední době, šéf její výpověď přijal. Tak jsem se nenáviděné kolegyně navždy zbavila.

Veronika (41), Klatovy