Jedno malé životní pochybení může mít dlouhodobé nedozírné následky. Setkání v křivolakých uličkách s podivnou starší ženou mi přivodilo mnoho problémů.

S dcerou jsme se loni vydaly na dovolenou do Itálie. Chtěly jsme si odpočinout od manželů a užít si pár dní zase jen jedna druhou. Jely jsme bez cestovní kanceláře, autem, na vlastní pěst. Zajímaly nás hlavně historické památky.

Každý den jsme se přesouvaly na jiné místo, kde jsme si narychlo našly nocleh v nějakém hostelu.

Vynořila se z uličky

Jednoho dne jsme si udělaly zastávku ve Florencii. Chtěly jsme navštívit tamní katedrálu. Moc jsem se těšila, až její mohutnou kopuli uvidím na vlastní oči. Do té doby jsem ji znala jen z obrázků.

A pohled to byl vskutku úžasný, tím spíš, že se pomalu stmívalo a přicházela bouřka. Když jsme se vracely zpět k autu, začalo pršet. Z jedné uličky náhle vystoupila stará žena. Měla na sobě dlouhé, potrhané šaty. Považovala jsem ji za žebračku, což vzápětí potvrdila tím, že natáhla ruku.

Ukázala na mě prstem

Sípavým hlasem mi začala něco italsky vykládat. Dcera jí už chtěla dát nějaké drobné, ale já jsem ji vzala za ruku a od ženy jsem ji odtáhla. V tu chvíli se to stalo. Stařeně vyšlehly z očí blesky, namířila na mě prst a něco nesrozumitelného zvolala.

Leknutím jsem málem upadla. Skoro jsme odtamtud s dcerou utíkaly, přičemž ona tiše podotkla, že mě ta žena nejspíš proklela. Ten zážitek mnou velice otřásl a ještě několikrát jsme se k němu s dcerou během dovolené vrátily. Teprve po návratu domů jsem na něj začala postupně zapomínat.

Zlomený kotník

Uběhlo několik měsíců a nic se nestalo. Pak přišla zima a napadl sníh. Jedno ráno jsem spěchala do práce, když mě v pravé noze najednou chytla křeč. Noha mi sklouzla po namrzlém chodníku a upadla jsem.

Před očima se mi objevily hvězdičky a tvář staré Italky se škodolibým úsměškem. Kotník jsem si zlomila a musela jsem na nemocenskou.

I když jsem zranění sváděla na svoji nešikovnost, v duchu jsem si říkala, jestli to opravdu nebyla nějaká opožděná pomsta staré čarodějnice.

Promeškala jsem šanci

Zlomený kotník však nebyl zdaleka jedinou nešťastnou věcí, která se mi stala. Další rána přišla za několik měsíců. V práci se rozhodovalo o tom, kdo obsadí vedoucí místo po kolegyni odcházející do důchodu. Na pozici jsem byla vybraná já a kolegyně Hana.

Měly jsme za úkol vypracovat podrobný plán budoucího vývoje oddělení. Pečlivě jsem ho zpracovala, ale v den, kdy jsem ho měla předložit vedení, mi na ulici jeden floutek ukradl kabelku, kde jsem měla i flash disk s prezentací. Místo získala kolegyně, zatímco já jsem vyplňovala formuláře na policii.

Skončí to někdy?

A pak přišly další útrapy. Třeba vybitá baterie v autu, hádky s bytnou, nebo opakující se noční můry. Pokaždé, když se to odehrává, tak se mi před očima objeví tvář staré ženy, nebo slyším její hlas.

Nevím, jak se té kletby zbavit a bojím se, že mě bude pronásledovat až do konce života…

Vlasta B. (50), Jičín