Oko za oko, zub za zub! Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo, pomlouvala mě a intrikovala, dnes ji to vracím vrchovatou měrou.

Můj muž se se svojí exmanželkou nerozešel v dobrém, třebaže s ní má syna. Když jsme se znali sotva pár týdnu, byla jsem svědkem jejich první scény před partnerovým bytem. Ona totiž z ničeho nic přivedla kluka, že chce vidět tátu.

Já si dodnes myslím, že si spíš chtěla očíhnout mě. A když pak Karlík nechtěl za žádnou cenu od táty pryč, pohádali se na chodbě jako koně. Jeho exmanželka mi byla na první pohled nesympatická, neměla jsem z ní dobrý pocit. A moc mi neseděl ani partnerův syn.

I když Karel z něj je celý na větvi. Byl to rozmazlený kluk, který se bez přestání předváděl a v pěti letech ani nedokázal správně mluvit. Vnitřně jsem se okřikovala, že nesmím být tak kritická, že dítě za nic nemůže, šlo mi to ale čím dál hůř.

Po dvou letech společného soužití, se nám narodily dvě holčičky dvojčátka, a začalo to být nesnesitelně. Karlík k nám neustále přinášel nějaká moudra od své matky, která nás evidentně prostřednictvím svého chlapečka velice ráda poučovala.

A asi mě i doma dost pomlouvala. Z toho, co občas kluk utrousil, mi bylo jasné, že mě považovala za tlustou a neschopnou ženskou.

Karta se obrátila

Jak čas šel a moje holky rostly, proměnil se náš domov ve chvílích, kdy u nás Karlík byl, v soukromou válku. Řev se nesl naším bytem od rána do večera. Rval se s holkami o hračky, i jen tak.

Tehdy mě čekala týdenní dovolená na chalupě našich známých, kam měl jet ten zloduch s námi. Už druhý den mi tak hrál na nervy, že jsem se neudržela. Stála jsem uprostřed zahrady a řvala na všechny, když jsem uviděla v trávě ležet hadici s vodní pistolí.

Jen otočit kohoutkem a toho holomka sejmout jako vodním dělem. Nemohla jsem odolat. Než se nadál, válel se na zemi pod drtivou palbou vodního proudu. Holky nadšeně pištěly a hrnuly se ke mně, abych jim tu věc taky půjčila.

Karlík se těžce zvedl a začal kličkovat přes záhonky, kde se nakonec vyválel v kopřivách a mraveništi. Najednou mi ho bylo líto. Byl popálený a poštípaný od hlavy až k patě.

Když mi usnul celý obrečený v náručí, říkala jsem si, že je to vlastně chudák kluk, který je obětí matčiny nenávisti. Od té doby se všechno zlepšilo. Karlík je u nás raději než doma a naše dvojčata si s ním rozumí.

Já si ale neodpustím, abych občas nevymyslela nějakou tu intriku a pořádně nechutnou pomluvu, abych to bývalé manželce mého muže vrátila. Dnes je Karlík v pubertě, tak jí rozhodně svými bonmoty a ironií taky nešetří. Inu, kdo jinému jámu kope, často do ní sám spadne…

Romana (43), Choceň