Domů     Náš poslední výlet
Náš poslední výlet
2 minuty čtení

Můj manžel o tom snil už mnoho let. Proletět se balonem nad krajinou. Nebylo proto nic snazšího, než mu takové přání ke kulatinám splnit.

Ten náraz byl obrovský. Zatmělo se mi před očima. Koš vzdušného balonu se celý zapotácel. Hmátla jsem instinktivně vedle sebe. Manžel tam ale nebyl. Potom se koš s námi ještě na chvíli zvedla opět dopadl tvrdě na zem.

Nevím, jak se mi podařilo vyškrábat se ven. Když jsem se ale ocitla na pevné zemi uviděla jsem něco děsivého. Svého manžela celého od krve, jak leží polovinou těla pod košem balonu.

Byl to můj nápad

Ten let balónem dostal muž před dvěma měsíci. Tehdy jsme slavili jeho šedesátiny. On byl vždy velký romantik a let balonem považoval za něco nesmírně krásného.

Pohled z letadla mu nepřipadal zdaleka tak krásný, jako když může letět volnou krajinou, nad korunami stromů a nechat se přitom ovívat větříkem

Otázka několika minut

Záchranáři u nás byli bleskově. Pro manžela přiletěl vrtulník. Nebyl na tom vůbec dobře. Měl poraněnou páteř, nohu, která mu uvízla pod košem, pořádně pohmožděnou. Byl v bezvědomí. Já vyvázla prakticky bez zranění.

Seděla jsem vedle zříceného balonu a usedavě plakala. Tohle přece není možné. Takhle to nemělo nikdy skončit. Proč jsem ten blbej voucher kupovala. Napadalo mě ještě mnoho dalších otázek, ale už se to nedalo vzít zpět. Co se stalo, stalo se.

Lety balonem bývají bezpečné. Nás potkala nešťastná náhoda.

Nikdy si to neodpustím

Můj milovaný manžel druhý den na následky těžkých zranění zemřel v nemocnici. Byla to tak strašná zpráva, že jsem myslela, že ji nemůžu přežít. Bylo mu přece teprve šedesát, těšili jsme se, jak si budeme užívat jednou v důchodu.

Co všechno jsme ještě chtěli podnikat. Proč jen jsem mu chtěla splnit jeho bláhové přání. Kdybychom místo toho jeli někam na víkendový pobyt. Jenže v životě se na žádné kdyby nehraje. Možná, že by se něco přihodilo i někde jinde. Osudu člověk neujde. Přesto si to nikdy nepřestanu vyčítat.

Eva L. (60), Prostějov

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.