Vzpomínky po letech pobaví, i když tenkrát nejprve do smíchu moc nebylo.

Některé příběhy jsou zábavné i po letech, zejména když na ně máte s kým vzpomínat. Možná někoho může pohoršit to, jak k tomu všemu došlo, ale v mládí člověk udělá spoustu ztřeštěností a hloupostí.

Nevěděli jsme, jak to skončit

Vdávala jsem se z trochu naivní lásky ještě před dvaceti lety. Brzy jsme s Mirkem, mým manželem poznali, že jsme spíš dobří kamarádi než partneři na celý život. Ani jeden z nás ale nechtěl udělat první krok k nějaké změně. A pak to přišlo.

Zamilovala jsem se do jiného. Tentokrát jsem si byla stoprocentně jistá, že Aleš je ten pravý, se kterým chci být do konce života. On si to myslel také. Na rozdíl ode mě byl svobodný. Začali jsme se tajně scházet. Z první nevěry jsem měla výčitky.

Bála jsem se, že Mirek na mě něco pozná. Pak jsem si uvědomila, že chci stejně naše manželství ukončit a že si to nejspíš přeje i on. Trávili jsme spolu stále méně času. Dál jsme zůstávali kamarádi a nehádali jsme se, ale ta naivní studentská láska byla pryč.

Dívali jsme se na sebe v šoku!

Jednoho dne jsme se s Alešem domluvili, že spolu strávíme víkend. Vybrali jsme si hotel ve městě vzdáleném asi padesát kilometrů. Mirkovi jsem řekla, že jedu za kamarádkou. Nic nenamítal, jen mi sdělil, že on toho využije k večírku s kamarády.

V hotelu jsem Alešovi definitivně slíbila, že se rozvedu. Vyšli jsme na balkón. Koutkem oka jsem zpozorovala, že na vedlejší balkón vešla také nějaké dvojice. Jaké bylo moje zděšení, když jsem zjistila, že je to Mirek s nějakou dívkou!

Byl stejně v šoku jako já. Ten večer jsme definitivně oba pochopili, že je mezi námi konec, vzali jsme to ale s úlevou a sportovně. Dnes jsem už přes čtvrt století šťastně provdaná za Aleše a Mirek za onu dívku. Dokonce se pravidelně navštěvujeme.

Možná jsme měli mít víc odvahy říct si tenkrát některé věci přímo, ale máme alespoň zážitek, který do smrti nezapomeneme!

Martina D. (48), Praha