Domů     Jak jsme si zvykly na našeho ducha?
Jak jsme si zvykly na našeho ducha?
3 minuty čtení

Po rozvodu jsme se s maminkou odstěhovaly do jiného domu ve starém městě. Děly se v něm divné věci, které se pravidelně opakovaly a vždy ve stejném pořadí.

Je tomu dvacet let zpátky, rozváděli se nám rodiče, a já se sestrou jsme zůstaly u maminky. Odstěhovaly jsme se do jiného bytu na druhém konci města. Ze začátku se nám v bytě líbilo, dokud se nezačaly dít divné věci.

Jednou, bylo to před Vánoci, vyrazila maminka na vánoční nákupy a v našem novém domově se najednou probudily podivné síly. Nikdy na to já ani sestra nezapomeneme. Bydlely jsme v panelovém domě v 8. patře a když na nás někdo zvonil, vykoukly jsme z okna.

Předtím jsme ale musely odtáhnout záclonu na jeden konec okna, abychom mohly okno otevřít.

Záclona se odhrnula

Bylo kolem 18. hodiny, když někdo zazvonil. Seděly jsme se sestrou v obýváku a dívaly se na televizi. Vstala jsem, šla do našeho pokoje, odhrnula záclonu a vykoukla z okna. Dole ale nikdo nebyl.

Vracela jsem do obýváku s tím, že chtěl asi někdo otevřít a zvonil na kohokoliv, kdo mu zabzučí. Už jsem byla u dveří, když jsem zaslechla za zády šramot, otočila jsem se a koukám – záclona se sama od sebe sunula zpět. Pomalu.

Vyrazila jsem z pokoje do obýváku, ale ségře jsem nic neřekla. Byla ještě malá a já nechtěla, aby se bála. Měli jsme u sebe našeho psa, a ten začal najednou hlasitě štěkat. Dveře do obýváku, které jsem za sebou přivřela, se najednou otevřely dokořán. Astor vyskočil a úplně se rozběsnil.

Schoval se pod křeslo

Na obývací stěně, kde stály květiny, se listy zachvěly, jakoby někdo kolem prošel. A vypnula se televize. Astor se snažil schovat pod křeslo.

Dostala jsem šílený strach a běžela zavolat z pevné linky mámě na mobil, ať přijede okamžitě domů, že máme hrozný strach a popsala jí, co se děje. Máma byla do deseti minut doma.

Ty minuty byly k nepřečkání, protože ještě spadl obraz ze stěny a v kuchyni se sama zapnula samovarná konvice. Naše máma na nadpřirozeno naštěstí věří, takže si to vysvětlila tím, že v bytě straší.

Bydlely jsme v něm dalších šest let a nakonec jsme si zvykly, že se nám večer kolem půl sedmé vypne televize a chvíli na to se zapne konev. Zachvěje se obraz na zdi a listy květin na stěně.

Moje sestra dokonce tvrdila, že v pokojíčku v noci viděla u postele stát nějakou starou paní. Když jsme se odstěhovaly a s odstupem času na tyhle věci vzpomínaly, tak nám máma řekla, že byt nám pronajal syn paní, která tam zemřela.

Jitka (37), Olomouc

Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.