Být věrná nebylo nic pro mě. Toužila jsem svést každého chlapa, kterého jsem viděla. Jen tak – ze cviku!
Tyhle časy jsou už bohužel pryč. Ráda na ně ale vzpomínám a za nic se nestydím. Jsem už zkrátka taková. Chlapy jsem střídala jako spodní kalhotky, klidně jsem udržovala známost s několika najednou.
Lépe řečeno jsem s nimi spala, protože na nějakou velkou lásku nezbýval čas. Byla jsem docela hezká, nedalo žádnou práci sbalit kluka na noc, dvě, na týden. Pak se do mě jeden strašně zamiloval.
Byl nezkušený, s holkama to neuměl, ale o to víc dával průchod svým citům. Uháněl mě jako jelen v říji, a i když jsem ho dlouho odmítala, nedal se zahnat. A tak byla svatba.
Karel se živil jako hasič, já byla vyučená švadlena, takže žádnými velkými příjmy jsme nedisponovali. Když se narodila dcera, bylo ještě hůř. A tak začal Karel podnikat. Pronajal si prostory a investoval do ní veškeré peníze, dokonce si i dost půjčil.
Ale nesměl by to být ňouma Karel, aby ho majitel nemovitosti nevypekl. Ukázalo se, že žádným skutečným majitelem není, a tak jsme o všechno přišli.
Hodný, ale ňouma!
A tak jsem vyrazila do společnosti. Karel, který poctivě hlídá naši malou Gábinu, ani nemukal, protože si byl vědom toho, jak mě zklamal. A zase jsem si vytvořila arzenál milenců. V pondělí Petr, ve středu Dušan a pátky patřily Slávkovi.
Víkendy jsem trávila doma, přece jenom mě dcera potřebovala, a tu jsem šidit nechtěla. I s Karlem jsme se nějak usmířili. Ano, byl hodný, oddaný, ale tak strašně nudný! Stále si namlouval nějaké milosrdné lži. Klamal sám sebe, jen aby se tolik netrápil.
Mě však mezi tím zrál v hlavě plán. K jeho realizaci jsem však potřebovala Karlovu spolupráci. „Hele, Karle, dám ti na výběr. Buď ti budu zahýbat a ty z toho nebudeš nic mít, nebo ti budu taky zahýbat, ale mohli bychom na tom vydělat.
Co si vybereš?“ Karel na mě zíral a do očí se mu draly slzy. Pak jsem mu vyložila svůj nápad. Dvakrát třikrát týdně odvezeme dcerku večer k babičce, zajde si na pivo a já si domů přivedu amanta. Ale ne zadarmo, na dřevo musí položit tři tisíce.
A tak nám nastaly časy hojnosti. Některý muž byl se mnou tak spokojený, že i nějakou tisícovku přihodil. Moje služby se mezi klienty rozkřikly, takže mi posílali i svoje kamarády a známé. Koupili jsme si nové auto a můj šatník by mi mohla závidět i žena premiéra.
Jako věrný psíček
Tak to trvalo deset let. Náš vztah s Karlem se ale změnil. Byl tak nudný a takový slaboch! Jiný chlap by mi dal pár facek, ale on? Jenom fňukal a byl mi oddaný jako římský otrok. Dnes už tenhle přivýdělek neprovozuji.
Zestárla jsem a klienti začali dávat přednost mladší konkurenci. Mám milence, nezapírám, ale jen jednoho a nic mi za to neplatí. Gábinka je skoro dospělá a o ničem neví. Prostě jsme navenek taková normální vyčpělá rodinka.
Karel je ale stále věrný jako ten starý opelichaný pes. Chodí do práce a z práce, nikoho nemá, jen tu hospodu. Ale to mu nemůžu vyčítat, vždyť jsem ho to sama naučila!
Věra (41), Ostrava
