Nemohla jsem v noci spát. Zírala jsem z okna a najednou se to objevilo. Když jsem si ale nasadila brýle, bylo to pryč. Nerada čtu články o záhadách a tajemných jevech, protože se těchto věcí bojím. Jednou jsem ale viděla na vlastní oči úkaz, který se mi zdál neuvěřitelný. Nikdy jsem pro něj nenašla uspokojivé vysvětlení. Dívala jsem se na Měsíc Bylo to před několika lety v noci ze soboty

Ve starém domě mě ničila tísnivá atmosféra. Cítila jsem přítomnost zla a nedokázala jsem kvůli tomu usnout. Některé příhody z dávné minulosti nás dokážou zneklidňovat i po letech, kdy už žádné nebezpečí nehrozí. Mně se jedna taková příhoda před několika lety stala a dodnes jsem na ni nezapomněla. Děsivé vzpomínky Patřím už ke starší generaci, ale pořád si ji v sobě nosím jako živé vzpomín

Jsem asi vážně moc důvěřivý a naivní člověk. Jenže ta paní vypadala tak mile a sympaticky. Policisté právě dokončili svou práci. Prohlédli celý náš byt, odebrali otisky a sepsali, co všechno nám chybí. Chybí toho dost. Ale ze všeho nejvíc mě mrzí několik zlatých šperků, které jsem měla po mamince. Jejich hodnota není ve skutečnosti velká, ale čert vzal peníze. Pro mě je to ztráta nenahraditelná

Nikdy jsem proti Zuzaně nic neměla. Pak ale na mě udělala dost ošklivý podraz. Rozhodla jsem se jí to vrátit. Bylo to hodně špatné rozhodnutí. Manžel zabouchl vrátka a nasedl do auta. Odjíždí, definitivně. Ani vlastně nevím, kam. Kde bude žít? Jak bude žít? Už mi prostě do jeho dalšího života nesmí nic být. Zavinila jsem si to sama, přesto cítím velkou hořkost a nespravedlnost. Vždyť to celé pe

Je to už mnoho let, ale já na to nemůžu pořád zapomenout. Nezapomenu asi nikdy. A hlavně nedokážu odpustit. Bylo mi devatenáct, když nám bratr Josef přivedl ukázat svou dívku Milenu. Byla jen o tři roky starší a hned jsme se dost skamarádili. To ona mě naučila dobře se oblékat, líčit se, nebát se lidí a věřit si. Než jsem Milenu poznala, byla jsem dost plachá, taková šedá myška bez sebedůvěry a

Teprve až v té podhorské vesničce se mi osud rozhodl ukázat laskavější tvář. Předtím jsem znala jen ústrky a trápení. Táta byl politický vězeň, zemřel po tříletém pobytu v kriminále, maminka se utrápila, odešla krátce po něm. Mladší sestřičku adoptovali bezdětní manželé, já však byla v pubertě a nikdo mě nechtěl. Skončila jsem v dětském domově, na nějž mám ty nejhorší vzpomínky, ponižovali m

Podivný africký šperk z bazaru a staré fotky ve mně vzbudily vzpomínky na mého černošského bratra a kmen, kde jsem žila. Jako vesnické dítě jsem byla úplně posedlá tím, když dědeček shrabal seno do vysoké hromady. Neskákala jsem na ni jako jiné děti, já jsem se podhrabala dovnitř jako by to byl nějaký příbytek. Když mě nemo­hla maminka najít, bylo jasné, že jsem zahrabaná na seníku. Nikdo ne

Byla sváteční večeře a mně se náhle zatočila hlava. Musela jsem se projít, abych ten divný stav rozchodila. Od té chvíle nemohu spát a zdají se mi podivné sny. Vše začalo u nedělní večeře. Naše rodina má pevně zakotveno, že v tuto dobu musejí být všichni u stolu. Jí se společně a debatuje se nad dalším týdnem. S narůstajícím věkem dceři připadal tento rituál směšný, ale já lpěla na rodinných tr

Opakoval se mi několikrát. Sen, v němž se rvali dva kohouti. Snář nabízel dva zcela různé výklady a já jsem se nervózně připravovala na nejhorší. Když se mi zdál ten bláznivý sen poprvé, myslela jsem si, že na mě tak mocně zapůsobil pobyt na venkově, na malém statku, kde byla malá zoo domácích zvířat. Ubytovali jsme se tam kvůli dětem, aby se potěšily se zvířátky. Já na tyhle vesnické radová

Moje babička byla kouzelná bytost s velkým srdcem a otevřenou náručí. Zklamala jsem ji ve chvíli, kdy mě nejvíc potřebovala... Celý život bydlela na venkově v malém domku. Byla vždy usměvavá, říkala nám ,,koťátka“, napekla spoustu dobrot a hrála si s námi. Také pro nás vymýšlela výpravy za pokladem. S babičkou zkrátka nebyla nuda. Ale jak jsme dospívali, návštěvy u ní se časem smrskly jen na je