Kamarádka a její muž se chystali do kulturního centra na přednášku o pěstování hmyzu a jeho konzumaci. Přemluvili mě, abych šla s nimi. Vyplatilo se mi to. Ke všemu hmyzovitému co leze, mám odpor, tedy kromě berušek, včel a motýlů. Když jsem viděla všelijaké bedýnky, ve kterých lezli červi, jak malí, tak pořádně velcí a tuční, cvrčci a kobylky, včetně švábů, oklepávala jsem se odporem, ještě př

Moc jsem takové schopnosti nevěřila – číst minulost i budoucnost z kávové sedliny! Co to je za výmysl? Přesto mi ta žena řekla pravdu. Na věštbu z kávové sedliny jsem se nechala nalákat od kolegyň z práce. Tvrdily, že ta žena prý vidí do budoucnosti i minulosti. Souhlasila jsem, že k ní společně vyrazíme. Byla jsem ale připravena brát s rezervou všechno, co se mi bude snažit napovídat. Znejisti

Žena s dítětem si mezi muži nemůže příliš vybírat. Byla jsem ráda, když se objevil Petr. Ale nebyl romantik a neměl rád kočky. Dozvěděla jsem se to úplnou náhodou, jaksi mimoděk, a abych pravdu řekla, trochu mě to zasáhlo. Správný chlap by přece měl mít rád zvířata, no že ano? Petr nesnášel kočky. Časem jsem nad tím mávla rukou. Ženská s dítětem si nemůže příliš vybírat. Na prince jsem čekal

Ten stín se na mě přilepil v noci a byl neodbytný. Propadala jsem panice, zatímco hlas za mými zády se zlomyslně smál, nečekaně mě zachránila křižovatka. Kolem zámeckého parku jsem chodila často. Pravdou ovšem je, že to bylo vždy za světla nebo jen krátce po setmění. Také jsem většinou nešla sama. Duchů a strašidel jsem se nikdy nebála, nevěřila jsem na ně. To se ale změnilo té noci, když mi by

Po generace pronásleduje muže v našem rodě tragický osud. Chtěla bych tomu řádění temných sil udělat už konečně přítrž. Je to už více než padesát let, co jsem poznala svého manžela Josefa. Byla to moje první a opravdu velká láska. Vždycky mi byl oporou, stál při mně a nikdy mě neopustil. Máme tři děti, dvě dcery jsou šťastně vdané, jen syn Jindra mi dělá starosti. Nad mým rodem totiž visí hr

V horečkách jsem se odpoutala od rea­lity a putovala neznámým prostorem. Až jsem se ocitla v pyramidě, která vysílala zázračnou energií. Pracovala jsem tehdy od nevidím do nevidím. Měla jsem dobrou práci a doma jsme se dvěma malými dětmi potřebovali každou korunu. Neměla jsem čas trápit se tím, jestli mě někde něco bolí, nebo jestli jsem třeba nastydlá, všechny nemoci jsem přecházela. Nebylo

Říká se, že příklady táhnou. Je to pravda. U mě to tak bylo. Nejprve mě svým rozhodnutím Vojta zaskočil, a pak se mi ten nápad zalíbil taky. Od svého syna jsem se dočkala dvou vnoučat, které jsem z celého srdce milovala. O starší Vilmu jsem strach neměla, měla pusu prořízlou, vdala se do ciziny a byla spokojená, i když bezdětná. Ale její mladší bratr Vojta mi dělal starosti. Neměl dost sebevědo

Ta představa, že budu bába, byla pro mě strašlivá, přímo nepřijatelná. Začala jsem bojovat s časem, ale nakonec jsem to vzdala. Když nám syn oznamoval, že bude otcem, lekla jsem se. „Já budu babička?“ zhrozila jsem se. Ten večer jsem seděla na posteli a přemýšlela nad životem. „Chápeš to? Z tebe bude děda,“ stěžovala jsem si manželovi. „A já budu bába s šátkem!“ Ta představa mě strašila i ve

Děti se v parku skamarádily s pejskem. Když zůstal sám, vzali jsme si ho, byť jsem jako samoživitelka neměla peněz nazbyt. Jeho paní na něj ale myslela i po své smrti... Osud matek, které zůstanou s dětmi samy, je hodně těžký. Manžel nás opustil poté, co se u mladšího Hynka projevily zdravotní problémy. Se starší dcerou Markétkou se rád pyšnil. Byla krásná, šikovná a milá. Jakmile se ale ukázal

V životě hrají dost často důležitou roli náhody. Nejsou vždy šťastné. Ale mě přece jen jedna šťastná potkala, i když to tak zprvu vůbec nevypadalo. Dnes poprvé vycházím z domu bez berlí. K čemu bych je taky měla? Mám přece vedle sebe velkého, silného muže, o kterého se mohu opřít. Je krásný jarní den, sluníčko už pěkně hřeje a všechno kolem kvete. Jsem šťastná, usmívám se na svět a vše vidím ta