Staré legendy a pověsti říkají, že každé obydlí má svého ochránce. Já jsem kdysi takovou bytost viděla na vlastní oči. Vzpomínám moc ráda na svoje dětství na venkově. Než jsme se s rodiči v mých patnácti letech přestěhovali do Prahy, bydleli jsme v malé vesnici na Šumavě. Bylo tam krásně. A také tam byla spousta zvláštních a magických míst. Nejvíce mě a mého bratra Jirku přitahoval osamělý dům

Loni na podzim jsme si chtěli s manželem v noci zkrátit cestu přes hřbitov. Měli jsme čest s něčím, s čím si není radno zahrávat. Nevím, jak to máte vy, ale já mám hřbitovy ráda. Ráda se jimi jen tak procházím a přemýšlím nad životem. Je to místo, které je třeba uctívat a chovat se na něm se vší pokorou. A i když jsem to svému manželovi několikrát zdůrazňovala, nedal na mě. Zkratka přes hřbi

Jeho nevěra mě hluboce zasáhla. Rozhodla jsem se pro pomstu a našla si milence. Ani on nebyl jiný a podvedl mě také. Navíc se stejnou ženou jako manžel! Voněl nějakým sladkým parfémem, když se vrátil z pracovní schůzky. Zapátrala jsem v jeho mobilu a bylo mi to jasné. Můj manžel mi zahýbá! Nemusela jsem být žádný Sherlock Holmes, abych na to přišla. Textové zprávy byly víc než výmluvné! Neum

Myslela jsem si, že mi ten zpožděný vlak vše jen zkomplikuje. On mi ale přivezl nečekanou dávku štěstí. Podívala jsem se na hodinky. Bylo pět hodin ráno a já jsem nervózně přešlapovala po peróně. Byla jsem jediný blázen, který chtěl v tuto hodinu cestovat. A vzhledem k tomu, že můj vlak měl už skoro půl hodiny zpoždění, jsem si začínala myslet, že si dneska přispal i pan strojvedoucí. Zrovna dn

Nebylo pochyb o tom, že toho nejlepšího partnera už jsem našla. Jaké bylo mé překvapení, když se v mém životě objevil další. A ještě lepší. Když mě kamarádka Blanka, zapálená učitelka, požádala, abych s ní a její třídou jela na školu v přírodě jako zdravotnický dozor, zdálo se mi to jako skvělý nápad. Jenže během několika měsíců se v mém životě všechno změnilo. Zamilovala jsem se do svého souse

Nějak jsem musela řešit ty věčné spory s naší sousedkou. Pořád jí něco vadilo. Že si pouštím hlasitě hudbu, že vařím příliš ostrá jídla a jí to proniká až do bytu. Pořád do mě ryla. A přitom neměla pravdu ani v jediném. Dobře jsem věděla, že se to hlučné rádio ozývá z bytu o patro výš, že si mladí patro pod námi rádi vaří speciality z Asie a ještě si k tomu navoňují byt těmi tyčinkami s těžkou

Naše manželství šlo po třiceti letech od deseti k pěti. Byli jsme už sami, dcera i syn se osamostatnili a my jsme najednou nevěděli, co dál. Vztah s mým mužem vzal po třiceti společných letech zasvé. Byla to jen rutina, nuda a šeď. Když jsme se sešli po práci doma, on si pustil televizi s nějakým sportovním pořadem, já si četla, vařila, nebo uklízela. Neexistovalo, abychom s Pavlem sledovali ně

Po letech jsem se náhodně setkala se svou, kdysi studentskou láskou. Z nespokojeného manželství jsem se odstěhovala k Jindrovi a nelitovala jsem. Dnes jsem opět šťastná. Bylo mi sedmnáct, když jsem začala chodit s Jindrou, byl to nejhezčí kluk z našeho ročníku na ekonomce. Mé kamarádce Kláře se samozřejmě líbil taky. V té době jsem prodělala operaci slepého střeva a strávila tři týdny doma. Kdy

Zásadně nevyprávím jedovaté vtipy o tchyních. Mnohé z nich si to chudinky vůbec nezaslouží, ta moje tedy určitě ne. O tchyních se vyprávějí jízlivé vtipy a hrůzostrašné příběhy. Mnohé z nich se cítí ukřivděné. Právem. Vím o tom své. S budoucím manželem jsem se seznámila, když byl na dva roky na vojně daleko od domova. Vojáci chodili tancovat do kulturáku. Z vojny domů si kromě kufru přivezl

Nudila jsem se za pultem svého obchodu, když do dveří vešel podivný muž. Chtěl lepší oblečení, než na sobě měl. Odkráčel pak bez placení a zalezl do rakve pohřebního vozu. Pohřební auto zastavilo před výlohou mého obchůdku s textilem. Na lesklé smuteční metalíze byl vepsán text, ověnčený zlatými květinami: „Věčný spánek v kolébce smrti.“ Nebyla jsem z toho právě nadšená, jsem pověrčivá a takové