Zavolal a dramaticky mi sdělil, že se mnou musí okamžitě mluvit. Nějakou dobu jsem na telefonní sluchátko nechápavě zírala. Ničemu jsem v tu chvíli nerozuměla. Po skončení hovoru jsem si telefon nechápavě prohlížela. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Neviděli jsme se osmnáct let. A on mi najednou zavolá a řekne: „Musím s tebou okamžitě mluvit.“ Z toho jsem byla celá vyjevená. Po osmnácti letech? A pr

Svátky zesnulých jsme vždycky slavili rádi. Bavilo mě vydlabávat s vnoučaty dýně. Před několika lety se nám ale stalo něco nepochopitelného. Celý rok jsme se s vnoučaty těšili, jak budeme vytvářet z dýní, které jsem vypěstovala na zahradě, obličeje, a ty pak budou kralovat kolem našeho domečku a po zahradě. Vypadá jako ona Dělávali jsme to tak každý rok o víkendu před Halloweenem. Dlabání

Díky své povaze jsem přišla nejen o nejlepšího chlapa svého života, ale také o kamarádku a sestru. Bylo to ale tenkrát silnější než já. Dnes už mi zbývají jen oči pro pláč. Mládí uteklo jako ta voda. Byla jsem zlá, sobecká a nevděčná. Vím to a ráda bych vrátila čas. Kvůli své povaze jsem přišla o lidi, které bych dnes tolik potřebovala. Nemám rodinu, nemám děti, a i když je moje sestra obklo

Elišku jsme nadevše milovali. Její smrt byla pro nás těžkou ranou. Poté jsme ale začali věřit na zázraky, její duše se do naší rodiny vrátila, hned dvakrát. Byli jsme typičtí obyvatelé průmyslového severu Čech. Vychováni racionálně, žili jsme tady a teď. Franta byl knihovník, já kuchařka ve školní jídelně. Každou korunku jsme třikrát obrátili, než jsme ji za něco vydali. Naše dcerka Eliška se n

Byl pochmurný podzim a přesně taková byla i má nálada. Měla jsem za sebou čerstvý rozchod a jedinou mou radostí zůstal můj pes. Potom jsem ale v parku potkala toho pána... Nezbývalo mi nic jiného než jít s Andym ven sama, mermomocí vyžadoval venčení. Vydala jsem se na obvyklou venčící trasu, kterou jsme vždy absolvovali i s Honzou, tím pro mě byl náš nedávný rozchod ještě bolestnější. Bylo poch

Jako dítě jsem vždy před Vánoci s mojí mamkou navštěvovala její kamarádku v horském městečku v Německu. Vždy tam s námi jel i můj kamarád Zdeněk. Svátky začínaly jako pohádka. Se Zdeňkem nám bylo tak sedm osm let, když nás moje máma vzala na výlet do Německa. Moc jsme se vždy těšili. Dospělí si povídali, my dostali drobné a běželi si koupit něco dobrého do místního obchůdku. Zatímco jsme venku

Zoufalý člověk dělá zoufalé věci, a žena zřejmě dvojnásobně. Ve strachu, že mi ujíždí vlak, jsem se chovala jako malá holka. Blížila se padesátka a já jsem propadla panice. Všechny vztahy se mi zhroutily. Jako mladá jsem čekala na svého prince z pohádky, a ten stále nepřicházel. Pak jsem si našla rozvedeného kolegu. S ním jsem strávila dlouhých osm let slibů, že si mě vezme. Nakonec se vrátil k

Přestěhovali jsme se před lety z Prahy na vesnici. Ve městě se už nedalo dýchat, všude hluk a plno aut. Tak, ještě polevu, dozdobit a pak s dortem pěkně šup do lednice. Už se tam chladí šampaňské. Nemá u nás doma nikdo narozeniny, přesto nás čeká velká oslava. Dnes je to totiž přesně šedesát let, co se známe s Líbou! Všechno bylo jinak Na její první cestě do školy ji nedoprovodil ani jede

Každý člověk, se kterým prožijeme kus života, se nám nějak zapíše do duše, ať už dobrým, nebo špatným způsobem. Pamatuji si přesně na chvíli, kdy u nás zazvonil telefon a já zvedla sluchátko. Čekala jsem, že uslyším některou z kamarádek. Na druhém konci ale promluvila starší žena. Představila se mi a vzápětí vyplynulo z její řeči, že je současnou přítelkyní mého bývalého manžela Zdeňka. Hlas

Některým ženám se stává, že se do nich zamiluje muž, který odmítá odhalit svoji identitu. Tajného ctitele se pak podaří vypátrat až po letech. Kterou dívku nebo ženu by nepotěšilo, kdyby dostala nějaké milostné vyznání? Mě vždycky hřál zájem mužů u srdce. S jedním vyznáním lásky jsem si ale nevěděla rady. Myslela jsem si, že už nikdy nezjistím, kdo mi na gymnáziu začal psát krásné romantické do