Udělala bych pro ni cokoliv. Finančně jsem ji podporovala, hlídala jí dvojčata, a dokonce na ni přepsala i svůj domek a chalupu. Nic jí nestačilo. Pomlouvala mě, kudy chodila! Dozvěděla jsem se to úplnou náhodou. Od maminky jedné z kamarádek svojí dcery. Koukala na mě tak nějak divně a potom si dodala odvahy. Prý málo hlídám! „Že se nestydíš! Tvoje dcera je tak udřená. Ospalá. Vyčerpaná! A t

Některá zvířata dokážou vnímat svět úplně jinak než my. Měli jsme velmi citlivého psa, který jednou svojí vlastností probouzel v lidech strach. V naší rodině bylo tradicí, že k nám patřil vždy i nějaký pes. Bydlíme na vesnici v domku se zahradou a kam až mi paměť sahá, vždycky jsme měli psa. Domácí hlídač Nejčastěji to byl vlčák nebo jiné podobné větší plemeno. Kromě toho, že to byl náš č

V momentě, kdy jsem si myslela, že všechno zvládneme, přišla od mého nejbližšího člověka pořádná „ťafka“ za ucho. I když jsem na lopatkách, ještě to nevzdávám. Už poněkolikáté si prohlížím ty staré fotky. Filípek byl rozkošné mimino a později malý šikovný školáček. Byl hodný, poslušný a citlivý chlapec. Co se to s námi jen stalo. Už zase pláču při vzpomínce na ty krásné dávné časy. Všechno to f

Neuplynul týden, kdy by se s ní nešel poradit. Řešil s ní všechno. Finance, investice, vztahy, a dokonce i koupi nového obleku. Jako by měla patent na rozum jeho bývalá manželka. Poznala jsem ho až poté, co se rozvedl. Byl single asi rok, když mě oslovil. Nebyla to láska na první pohled, ale cítili jsme vzájemné sympatie, což nám v tu chvíli stačilo. Já vdaná nikdy nebyla, i když mi už táhlo na

Světlem mého života se ve stáří stala moje vnučka Karolínka. Rády jsme spolu chodily na procházky a sbíraly kamínky. Dětství jsem měla těžké, manželství se mi nevyvedlo a peníze se mě nedržely. Po odchodu manžela jsem žila s dětmi sama a poté, co odešly z domova, jsem zůstala jako kůl v plotě. Děti za mnou moc nechodily. Až když se dcera znovu provdala a s novým mužem si pořídila druhé dítě,

Mám manžela, děti i vnoučata. Přesto jsem úplně sama a zmáhá mě pocit naprostého zoufalství a strachu z budoucnosti. Už se mi zase chce strašně plakat. Ale nemůžu. Asi jsem už všechny slzy dávno vyplakala. Vždyť je to už celých pět let, co jsem malého Toníčka, svého krásného vnoučka, viděla naposledy. Tehdy mu byly čtyři roky. Dnes slaví deváté narozeniny. Už je to školák a já o něm vůbec ni

Byl to kamarád mého bratra. A na tanec stejné nemehlo, jako já, ale společného jsme toho měli daleko víc. Dvakrát jsme se rozloučili, ale osud nás dohromady svedl znovu. Rodiče odjeli na dva dny ke známým a mě, coby šestnáctileté děvče, nechali doma se starším bratrem, který měl na mě dohlédnout. Neměl z toho radost, nechtěl kvůli mě trčet doma. A tak mi v sobotu oznámil, že večer vyráží s kama

O takovém kamenu jsem nikdy neslyšela, znala jsem jen tygří oko. Pak mi ale spadl vysloveně do klína. Když našemu tělu něco chybí, umí si často samo říct, co by mu pomohlo. S jídlem to asi zná každý. I malé děti, když mívaly nedostatek vápníku, tak kdysi, za dávných dob, olizovaly omítku. Jejich maminky okamžitě věděly, co jejich ratolestem schází. A snažily se to napravit. Někdy roztloukaly

Chtěla jsem všem dokázat, že mě podceňovali a že dokážu být dokonalá ve všech ohledech. Nedošlo mi ale, že dokonalost spočívá v něčem jiném a že štěstí si za peníze nekoupím. Pocházím ze skromných poměrů. Maminka byla uklízečka, táta, který s odřenými lokty dokončil základní školu, pracoval jako zednický přidavač. Máma byla laskavá ženská, ale udřená a se smutnýma očima. Život ji semlel. Občas

Když manželství skončí rozvodem, proč se do toho zatahují babičky a dědečkové? Synova bývalá žena mi škodí všude, kde to je možné. Nebyla jsem z toho vztahu nadšená, ale akceptovala jsem, koho si Hynek vybral. Myslím, že jsem byla ohleduplnou tchyní, na kterou si nemohla snacha Vendula stěžovat. Vdávala se už v osmnácti, protože se se synem brát museli. Už z toho důvodu jsem moc ráda nebyla,