V životě hrají dost často důležitou roli náhody. Nejsou vždy šťastné. Ale mě přece jen jedna šťastná potkala, i když to tak zprvu vůbec nevypadalo. Dnes poprvé vycházím z domu bez berlí. K čemu bych je taky měla? Mám přece vedle sebe velkého, silného muže, o kterého se mohu opřít. Je krásný jarní den, sluníčko už pěkně hřeje a všechno kolem kvete. Jsem šťastná, usmívám se na svět a vše vidím ta

Najednou mě každý kluk chtěl a zamiloval se do mě až po uši. Moje duše ale měla k čisté bytosti daleko. Nemohla jsem na své dětství a utrpení ošklivého káčátka zapomenout. S vnitřním sebeuspokojením jsem přebírala kluky kamarádkám, ničila dlouhodobé vztahy, s muži si pohrávala a škodila. Svých předností, kterými mě příroda náhle obdařila, jsem neváhala využívat ani u své sestry Aničky. Stalo se

Domnívala jsem se, že láska je taková, jak ji líčí pohádky. Dva lidé o sebe usilují, překonají překážky, z čehož je nakonec patrné, že jsou si souzeni. Uspořádají si velikou svatbu a žijí spolu šťastně až do smrti. Opravdu jsem byla přesvědčena o tom, že je to všechno takhle jednoduché. A také jsem si předsevzala, že mé srdce nezíská nikdo jiný než ten pravý. Nikde žádní romantici Na stře

Byla na mě vždycky hodná a vlídná. Mnohokrát mi pomohla. Přesto jsem nemohla jednat jinak. Podvedla jsem ji! Byly jsme stejně staré, a někteří lidé dokonce tvrdili, že si jsme podobné. Já na to měla jiný názor. Švagrová Alena byla o hodně hezčí než já. Také drobná a hezky rostlá. Ale měla takový ten šmrnc, charisma, které jsem postrádala. Vídaly jsme se docela často, ale povídaly si jen o dětec

Vždycky jsem tíhla ke starším. Už na střední škole se mi líbili kluci o pět let starší, a s vrstevníkem žádný vztah netrval dlouho. Jirku jsem potkala, když mi bylo pětatřicet let a šla jsem s kámoškou na kávu. Měly jsme oblíbenou kavárnu, ale bylo narváno, a tak jsme si přisedly ke staršímu muži. Záhy jsme se dali do řeči. Ten chlap byl živel a sršel optimismem a mládím, i když mu prý táhlo na

Cesta do Thajska byla pro mě i manžela velkým překvapením. Zjistila jsem tam, že jsem byla v minulém životě orientální tanečnicí. Když jsem poprvé četla o minulých životech, ta myšlenka se mi zalíbila. Komu taky ne, že? Nic zvláštního jsem nepociťovala Když jsem pak cestovala po naší zemi a po Evropě, dobře jsem se rozhlížela kolem sebe a nastavovala svou duši, aby mi prozradila, jestli j

Před několika lety jsem prožila těžké fyzické utrpení. V době, kdy jsem jásala, že ho mám za sebou, přišla ovšem další hrozba. Nejspíš každý, kdo prodělal vážnou nemoc jako před několika roky já, ví, jak se v takové situaci změní pohled člověka na život a na svět. Několik měsíců nebylo jisté, jestli budu žít, z toho jsem část času strávila v bezvědomí, mimo tento svět. A kdo ví, možná jsem tím

Nikdo nevěděl, kde se tam ten dárek vzal. Najednou ležel mezi ostatními a patřil mně a mamince. Přinesl nám štěstí a radost. Za dveřmi byl Štědrý večer. Pod stromečkem se už tetelily dárky. Pro děti jich bylo dost, jen já a manžel spolu s mou starou maminkou jsme se uskromnili jako vždy. Nejstarší Terezka začala rozdávat. Přede mnou přistály tři dárky, bylo jasné, že jeden z nich je od manžela,

Jsou nějaké hranice přátelství a sebeobětování? Pořád hledám odpověď. Protože ať se snažím, jak chci, výsledek je katastrofální. Manžel už zase vztekle mlátí do nočního stolku. Když k němu ale přiběhnu, nedokáže mi říct, co se mu děje, co potřebuje. Jen mi zase sprostě nadává. Hrníček s džusem, který jsem mu přinesla, vztekle hodí na zem. Kupodivu se nerozbil. Já ale už opravdu dál nemůžu. I  k

Vím, že jsou věci, které se nedají odpustit a zapomenout. Ale moc bych si to přála. Moc by se mi ulevilo. Je mi tak strašně smutno, že se to vůbec ani nedá vypovědět. Sedím tu celé hodiny úplně sama. Povídat si můžu jedině s rádiem a televizí. Sama v bytě, kde jsme kdysi, celá naše rodina, byli šťastní. Vidím tu své rodiče, jak přicházejí z práce domů, svou věčně se hihňající mladší sestru. A p