Nějak jsem musela řešit ty věčné spory s naší sousedkou. Pořád jí něco vadilo. Že si pouštím hlasitě hudbu, že vařím příliš ostrá jídla a jí to proniká až do bytu. Pořád do mě ryla. A přitom neměla pravdu ani v jediném. Dobře jsem věděla, že se to hlučné rádio ozývá z bytu o patro výš, že si mladí patro pod námi rádi vaří speciality z Asie a ještě si k tomu navoňují byt těmi tyčinkami s těžkou

Naše manželství šlo po třiceti letech od deseti k pěti. Byli jsme už sami, dcera i syn se osamostatnili a my jsme najednou nevěděli, co dál. Vztah s mým mužem vzal po třiceti společných letech zasvé. Byla to jen rutina, nuda a šeď. Když jsme se sešli po práci doma, on si pustil televizi s nějakým sportovním pořadem, já si četla, vařila, nebo uklízela. Neexistovalo, abychom s Pavlem sledovali ně

Po letech jsem se náhodně setkala se svou, kdysi studentskou láskou. Z nespokojeného manželství jsem se odstěhovala k Jindrovi a nelitovala jsem. Dnes jsem opět šťastná. Bylo mi sedmnáct, když jsem začala chodit s Jindrou, byl to nejhezčí kluk z našeho ročníku na ekonomce. Mé kamarádce Kláře se samozřejmě líbil taky. V té době jsem prodělala operaci slepého střeva a strávila tři týdny doma. Kdy

Zásadně nevyprávím jedovaté vtipy o tchyních. Mnohé z nich si to chudinky vůbec nezaslouží, ta moje tedy určitě ne. O tchyních se vyprávějí jízlivé vtipy a hrůzostrašné příběhy. Mnohé z nich se cítí ukřivděné. Právem. Vím o tom své. S budoucím manželem jsem se seznámila, když byl na dva roky na vojně daleko od domova. Vojáci chodili tancovat do kulturáku. Z vojny domů si kromě kufru přivezl

Nudila jsem se za pultem svého obchodu, když do dveří vešel podivný muž. Chtěl lepší oblečení, než na sobě měl. Odkráčel pak bez placení a zalezl do rakve pohřebního vozu. Pohřební auto zastavilo před výlohou mého obchůdku s textilem. Na lesklé smuteční metalíze byl vepsán text, ověnčený zlatými květinami: „Věčný spánek v kolébce smrti.“ Nebyla jsem z toho právě nadšená, jsem pověrčivá a takové

Nikdy jsem nevěřila, že by mohla být černá magie tak mocná, aby nás všechny doma poštvala proti sobě. S manželem a dvěma dětmi jsme se před pětadvaceti lety nastěhovali do domku na vsi, kde se všichni mezi sebou znají. Já jsem se snažila rychle začlenit a postupně se se sousedy poznávat. Dozvěděla jsem se mnoho užitečných věcí, ale také samozřejmě spoustu drbů a pomluv. Brala jsem je s rezer

Starožitné zrcadlo mi dala maminka před svou smrtí. Pochopila jsem, proč před ním tak ráda po smrti otce sedávala. Byla s ním v neustálém spojení! Je to už sedm let, co nám zemřela maminka. Byla už stará a nemocná a věděla, že se její chvíle blíží. Často říkala, že brzy odejde za tatínkem. Nesnášela jsem tyhle její pohřební řeči. Než zemřela, řekla mně i sestře, abychom si každá vzala z jejího

Nechtělo se mu pracovat a věděl, že naši rodiče mají dobré srdce. O všechno je připravil, o peníze, o byt i o klidné stáří. Když jsme přišli na to, jaký je, bylo už zoufale pozdě. Když jsem si jednoho dne telefonovala s mámou, oznámila mi, že můj bratr Radek má za sebou další rozchod. Přítelkyně ho prý vyhodila a on se vrátil zase zpátky k rodičům. „Dokud vydělával pěkné peníze, to jí byl dobrý

Nakonec jsem svému tátovi musela dát za pravdu. Jeho sestra moc fištrónu nepobrala. Svou průzračnou naivitou způsobila, že jsme vlastně přišli o polovinu rodových pozemků. Měla jsem ji ráda. Tetičku, kterou jsem kvůli politickým poměrům v předrevoluční době nemohla vídat. Emigrovala totiž do Dánska. Když pověstná železná opona konečně padla, nebo spíš by se mělo říkat, že vystoupala nahoru, neb

Všechno zlé je k něčemu dobré. To říká lidová moudrost. Mou sestru donutily zdravotní problémy a drsná dieta k tomu, aby se nad sebou konečně zamyslela. Myslela si, že už nikdy nebude mít dítě. Mé sestře bylo třicet čtyři let, když se ukázalo, že je její těhotenství mimoděložní. Musela podstoupit operaci, kde jí odebrali pravý vaječník. Všichni jsme ji utěšovali, že není nic ztraceno. Ještě tu