Po prázdninách přišla Jitka do školy vyhublá na kost. Dělo se s ní něco zlého. Přemýšlela jsem, jak ji z toho průšvihu dostat. Byly jsme nejlepší kamarádky, znaly jsme se odmalička z činžáku a chodily jsme spolu na základku i na gympl. Bylo to takové přátelství, že jsem byla přesvědčena, že nás nic nerozdělí, ani smrt. A dokonce ani žádný chlap ne. Jak se člověk mýlí… Hned na začátku školního r

Ke spánku jsme se s přítelem uložili pod zříceninou. V noci se objevila žena, která mě chtěla probodnout jehlicí. Zachránil mě velký, černý pes. S manželem jsme vždycky rádi vyhledávali málo známá místa, která byla zajímavá historicky a opředená pověstmi. Jedním z těch, které na nás zanechaly nezapomenutelný dojem, je zřícenina hradu Pořešín nedaleko Českého Krumlova. Hrad nepamatuje pouze r

Rád jsem se procházel kolem řeky a fotografoval. Jednoho dne se mi ale na snímku objevil most, který ne­existoval. Na něm jsem stál já. A ne sám... Nadechl jsem se a ukončil přednášku slovy: „Za minulost se stydíme a budoucnosti se bojíme. Žijme proto přítomným okamžikem!“ Aulou to zašumělo a ozval se potlesk. Žil jsem jako vysokoškolský pedagog tehdy víceméně jen svou prací, docela sám. Můj

S mojí mámou jsem musela každé Velikonoce jet k její sestře na Uherskohradišťsko. Nenechala si ten zvyk nikdy rozmluvit. Z návštěvy u tety jsem jako mladá holka tenkrát zrovna nadšená nebyla. Na jižní Moravě se svátky jara a s nimi spojené tradice dodržují více než v Čechách, věděla jsem tedy, že několikanásobný výprask pomlázkou mě nemine.Tetin domek byl třetí od konce vesnice, takže místní ko

Do Podkrkonoší jsme se tehdy přestěhovali s velkým nadšením. To městečko bylo hezké, lidé vesměs milí a ta krásná, čistá příroda... Jenomže jeden člověk zničil úplně všechno. Hezké náměstí, čerstvě zrekonstruovaná radnice, poblíž stará kašna, v podloubí domů obchůdky, samozřejmě hospoda... Zamiloval jsem si to místo hned, Jarka vzápětí. Mám zaměstnání, které mi dovolí pracovat z domova a do Pra

Jsem z toho nesvá, protože jsem už slyšela o různých nehodách. Se svým přítelem jezdí vnučka po silnici jako dva zamilovaní blázni! Doufala jsem, že můj syn a snacha vnučce nic takového nekoupí a že jí rozmluví, aby si to ďábelské prkýnko neosedlala. Když ale před několika měsíci na takové koloběžce přijela ke mně, srdce se mi zastavilo hrůzou. Když jsem se jí snažila domluvit, smála se mi.

Uviděla jsem je vyhozené v popelnici a řekla jsem si, že je někomu věnuji. Mezi stránkami se ale skrýval hotový poklad. Jsem z knihovnické rodiny, knihovník byl můj dědeček a maminka taky. Bylo to sice platově podhodnocené povolání, zato ale nádherné. Ráda jsem jako dítě trávila volný čas u dědečka v malé knihovně. Není tedy divu, že jsem si ke knihám vybudovala krásný vztah. Je to láska

Jarda většinu života pracoval v kanceláři, pak chtěl odejít do předčasného důchodu. Syn ho přesvědčil, že není tak starý, aby nemohl řídit tramvaj. Můj muž vystudoval střední průmyslovou školu dopravní. Jeho největším životním přáním bylo jezdit na mašině. To se mu ale nikdy nesplnilo, na vláčky se mohl akorát tak dívat ze své kanceláře. Syn jej povzbuzoval Ne, že by na to neměl, ale okol

Když je člověk mladý, bere všechno moc srdcem. Cesty osudu jsou ale složité. Naše Kačka věděla, že se k sobě s Milanem hodí, ale nemohli mít dítě. Dnes je s ním zase šťastná i díky jeho dceři. Brali se moc brzy. Dcera byla plná romantiky a spolu s Milanem si malovali budoucnost pestrými barvami jako v pohádce. Svatbu měli krásnou a první roky plynuly v duchu lásky a pohody. Já už byla připraven

Je jen těžko k pochopení, jak se někteří lidé dovedou chovat ke zvířatům. K tvorům, kteří se nedokážou účinně bránit a hrozně trpí. Bobeš si přináší svůj pelíšek k mému křeslu. Je to náš každodenní rituál, jakmile pustím televizi a začnu sledovat program. Můj pes se vždy přidá. Když program skončí, odnese pelíšek zpět na místo. A pak samozřejmě čeká, až jdu spát, aby se ke mně přitulil v postel