Byl to kamarád mého bratra. A na tanec stejné nemehlo, jako já, ale společného jsme toho měli daleko víc. Dvakrát jsme se rozloučili, ale osud nás dohromady svedl znovu. Rodiče odjeli na dva dny ke známým a mě, coby šestnáctileté děvče, nechali doma se starším bratrem, který měl na mě dohlédnout. Neměl z toho radost, nechtěl kvůli mě trčet doma. A tak mi v sobotu oznámil, že večer vyráží s kama

O takovém kamenu jsem nikdy neslyšela, znala jsem jen tygří oko. Pak mi ale spadl vysloveně do klína. Když našemu tělu něco chybí, umí si často samo říct, co by mu pomohlo. S jídlem to asi zná každý. I malé děti, když mívaly nedostatek vápníku, tak kdysi, za dávných dob, olizovaly omítku. Jejich maminky okamžitě věděly, co jejich ratolestem schází. A snažily se to napravit. Někdy roztloukaly

Chtěla jsem všem dokázat, že mě podceňovali a že dokážu být dokonalá ve všech ohledech. Nedošlo mi ale, že dokonalost spočívá v něčem jiném a že štěstí si za peníze nekoupím. Pocházím ze skromných poměrů. Maminka byla uklízečka, táta, který s odřenými lokty dokončil základní školu, pracoval jako zednický přidavač. Máma byla laskavá ženská, ale udřená a se smutnýma očima. Život ji semlel. Občas

Když manželství skončí rozvodem, proč se do toho zatahují babičky a dědečkové? Synova bývalá žena mi škodí všude, kde to je možné. Nebyla jsem z toho vztahu nadšená, ale akceptovala jsem, koho si Hynek vybral. Myslím, že jsem byla ohleduplnou tchyní, na kterou si nemohla snacha Vendula stěžovat. Vdávala se už v osmnácti, protože se se synem brát museli. Už z toho důvodu jsem moc ráda nebyla,

Už od mládí mám zvláštní vazbu k tomuto hradu. V jeho blízkosti se cítím jako omámená a zdají se mi záhadné sny. Nejenže jsem moc ráda zpívala jako dítě známou trampskou písničku „Na Okoř je cesta“, ale pak jsme na tom místě jednou byli s kamarády na vandru. Bylo to na střední škole, s krosnou na zádech jsme procházeli českou krajinou a přespávali pod širákem. Když jsme tak dorazili jednu kr

Celý život jsem se zdráhala řídit auto, až mě rodinné problémy donutily postavit se svému strachu. Patřím mezi ty ženy, které se nechávají autem vozit. Řidičský průkaz ale mám už od svých devatenácti let. Po maturitě jsem totiž nastoupila do zaměstnání k policii na oddělení, kde se vyráběly řidičské průkazy. Tam jsem dostala příležitost si udělat řidičské oprávnění za velmi příznivých finanč

Chce se mi těžko věřit vzpomínkám. Prožili jsme si s bratrem peklo. A nejhůře na tom byla matka. Přesto jsem našla v sobě sílu odpustit. Násilí a strach, to bylo mé dětství. Otec musel mít vše pod kontrolou a jakmile bylo něco jinak, přišel krutý trest. Maminka byla plná modřin a bratr se neučil moc dobře. Pamatuji si, jak nad ním otec stál, v ruce držel jeho žákovskou knížku a pravítkem bratra

Byla jsem přesvědčená, že dítě nikdy chtít nebudu. Moje nejlepší kamarádka zase nemohla otěhotnět. A tak jsme jednou dostaly nápad… Dá se říct, že jsme se kamarádily od školky. Říkaly jsme si všechno. Když ale Mirka po své svatbě pořád mluvila o tom, jak se s manželem marně snaží o dítě, už mě to nebavilo poslouchat. Lékaři tvrdili, že není schopná dítě donosit. Nepodařilo se jí to ani po op

Když mi tak nečekaně zemřela, byla jsem nešťastná. Hned vzápětí mi ale poslal osud náhradu. Věříte na převtělování duší? Na to, že když někdo zemře, tak se k vám v jiné podobě vrátí? Já až do nedávné doby nikoli. Ale na jaře tohoto roku jsem musela změnit názor. Pejsci jsou můj život Ani nevím, jak začít s mým příběhem, který se mi nedávno stal. Miluji pejsky. Celý život jsem nějakého měl

Mám o ni vážně velký strach. I když jde o mého synovce, nechci, aby dál svou matku tak sprostě využíval. Jen nevím, jak ho k tomu přimět. Moje sestra Lída sedí ve svém oblíbeném křesílku a luští křížovky. Má na ně teď chvíli času. Pak bude muset jít uvařit Liborkovi večeři. Její nepovedený syn Libor se zatím rozvaluje na sedačce a kouká na televizi se sluchátky na uších. Cpe se přitom brambů