Svého prvního manžela jsem vyměnila za mladšího. Prostě jsem se zamilovala, a i když byl můj první muž velký dobrák, ublížila jsem mu a šla za láskou. Ani jsem neměla tehdy výčitky, protože jsem si vše omluvila tím, že náš svazek už byl delší dobu spíš kamarádský než partnerský. Chtěla jsem věřit, že mezi námi je nepsaná dohoda, že si každý můžeme dělat, co chceme, když neohrozíme chod naší jin

Přítel koupil nemovitost, abychom si měli kde odpočinout od městského ruchu. Jenže hned první noc ukázala, že se klidu nedočkáme. Když si Hynek pořídil starou chalupu, těšila jsem se, že budeme mít místo na relaxaci. Jenže už během několika návštěv vyšlo najevo, že chalupa je plná duchů. Odpočinek od velkoměsta S Hynkem bydlíme v malém bytě uprostřed města. Ráno nás budí zvuk tramvaje a k

Když jsem se potkala se zatajovaným synem svého muže, myslela jsem, že to je konec. Nakonec jsem se s překvapením vyrovnala. Byla jsem roky rozvedená. Z manželství, které trvalo přes dvacet let, zůstaly jen trosky a šrámy na duši. Jedinou naší chloubou, na kterou mohu být jako matka skutečně pyšná, je naše skvělá dcera Magda. Jako jediné z naší rodiny se jí podařilo dokončit vysokou školu. P

Zavolal a dramaticky mi sdělil, že se mnou musí okamžitě mluvit. Nějakou dobu jsem na telefonní sluchátko nechápavě zírala. Ničemu jsem v tu chvíli nerozuměla. Po skončení hovoru jsem si telefon nechápavě prohlížela. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Neviděli jsme se osmnáct let. A on mi najednou zavolá a řekne: „Musím s tebou okamžitě mluvit.“ Z toho jsem byla celá vyjevená. Po osmnácti letech? A pr

Svátky zesnulých jsme vždycky slavili rádi. Bavilo mě vydlabávat s vnoučaty dýně. Před několika lety se nám ale stalo něco nepochopitelného. Celý rok jsme se s vnoučaty těšili, jak budeme vytvářet z dýní, které jsem vypěstovala na zahradě, obličeje, a ty pak budou kralovat kolem našeho domečku a po zahradě. Vypadá jako ona Dělávali jsme to tak každý rok o víkendu před Halloweenem. Dlabání

Díky své povaze jsem přišla nejen o nejlepšího chlapa svého života, ale také o kamarádku a sestru. Bylo to ale tenkrát silnější než já. Dnes už mi zbývají jen oči pro pláč. Mládí uteklo jako ta voda. Byla jsem zlá, sobecká a nevděčná. Vím to a ráda bych vrátila čas. Kvůli své povaze jsem přišla o lidi, které bych dnes tolik potřebovala. Nemám rodinu, nemám děti, a i když je moje sestra obklo

Elišku jsme nadevše milovali. Její smrt byla pro nás těžkou ranou. Poté jsme ale začali věřit na zázraky, její duše se do naší rodiny vrátila, hned dvakrát. Byli jsme typičtí obyvatelé průmyslového severu Čech. Vychováni racionálně, žili jsme tady a teď. Franta byl knihovník, já kuchařka ve školní jídelně. Každou korunku jsme třikrát obrátili, než jsme ji za něco vydali. Naše dcerka Eliška se n

Byl pochmurný podzim a přesně taková byla i má nálada. Měla jsem za sebou čerstvý rozchod a jedinou mou radostí zůstal můj pes. Potom jsem ale v parku potkala toho pána... Nezbývalo mi nic jiného než jít s Andym ven sama, mermomocí vyžadoval venčení. Vydala jsem se na obvyklou venčící trasu, kterou jsme vždy absolvovali i s Honzou, tím pro mě byl náš nedávný rozchod ještě bolestnější. Bylo poch

Jako dítě jsem vždy před Vánoci s mojí mamkou navštěvovala její kamarádku v horském městečku v Německu. Vždy tam s námi jel i můj kamarád Zdeněk. Svátky začínaly jako pohádka. Se Zdeňkem nám bylo tak sedm osm let, když nás moje máma vzala na výlet do Německa. Moc jsme se vždy těšili. Dospělí si povídali, my dostali drobné a běželi si koupit něco dobrého do místního obchůdku. Zatímco jsme venku

Zoufalý člověk dělá zoufalé věci, a žena zřejmě dvojnásobně. Ve strachu, že mi ujíždí vlak, jsem se chovala jako malá holka. Blížila se padesátka a já jsem propadla panice. Všechny vztahy se mi zhroutily. Jako mladá jsem čekala na svého prince z pohádky, a ten stále nepřicházel. Pak jsem si našla rozvedeného kolegu. S ním jsem strávila dlouhých osm let slibů, že si mě vezme. Nakonec se vrátil k