Těžký životní osud zkomplikovaly ještě nadpřirozené síly! Sestru pravidelně straší duch jejího zemřelého dítěte! Jako by nestačila krutá životní tragédie, která občas člověka v životě potká. Moje mladší sestra Bára si následky oné tragické události, ke které před několika lety došlo, nese doteď. Bojím se, že už nikdy nebude taková jako kdysi. Milovaná mladší sestřička Neznala jsem na svět

Stará studánka v kapradí přitahovala bylinkářky. Všichni léčitelé z okolí tu živou vodu znali. Tato studánka je dobře skrytá lidským očím a je kouzelná. Jen málokdo ví, kde ji hledat. Nachází se poblíž Vřesové studánky v Jeseníkách. Ráda na ni vzpomínám, nacházela se totiž nedaleko mého rodného domu. Pramen mládí? Jako dítě jsem si k ní chodívala omývat obličej. Takové studánky totiž přin

Byl nádherný májový den. Nebylo mi ještě ani sedmnáct let, když se začal psát příběh o největší lásce mého života. Jakýmsi zázrakem mě rodiče pustili s kamarádkou na chatu. Nejspíš uvěřili mé báchorce, že tam budou kamarádčini rodiče. Ve skutečnosti jsme tam přes víkend „hospodařily“ jen my dvě holky. Žily jsme si krásně, hned v sobotu ráno jsme si uspořádaly úžasnou snídani v trávě. Byl to pik

S mužskými jsem to nějak neuměla. Když se vám tohle stane, v životě tak nějak plavete, a když už najdete přístav, zjistíte, že jste ztroskotali. Dneska už jsem v klidu, ale byly doby, kdy mě to fakt dost trápilo. Kamarádky vesele randily, a na mě zbývaly paběrky. „Musíš se snažit,“ říkala mi kamarádka Míla. Ale sama si moc vybrat nedokázala. Její láska ji po svatbě začala mlátit, že byla samá m

Nikdy jsem nezapomněla na mladíka, s nímž jsem v tanečních kdysi brázdila parket. V životě by mě ale nenapadlo, že ho ještě někdy uvidím. A co víc, že se stane mým manželem. Když mi bylo sedmnáct let, tak mě maminka přihlásila do tanečních. Hned první den jsem se tam seznámila s chlapcem, který se jmenoval Břéťa. Milý kluk. Sedli jsme si nejen tanečně, ale i lidsky. Stal se mým kamarádem. Víc m

Žiji minulostí, i když to prý psychologové důrazně nedoporučují. Je mi to jedno. Mluvím se svým zesnulým manželem, chodím v jeho oblečení, čtu jeho knihy... U zrcadla v ložnici jsem si česala vlasy, na sobě pyžamo po mrtvém a jeho župan. Kdyby to nebylo tak smutné, byla by to nejspíš docela psina, jenže můj smysl pro humor si vystrojil pohřeb spolu s tím manželovým. Moc jsme se spolu nasmáli

Ten muž na internetu mě zaujal, musela jsem se s ním sejít za každou cenu. Na památku jsem dostala vzácný dar. Brouzdala jsem ten den po internetu, pročítala různé diskuse, a najednou mi před očima vyplul jeho obličej. Oči toho muže mě doslova uhranuly. Musela jsem se s ním sejít, i když jsem byla šťastně vdaná a měla dvě malé děti. Vyrazila jsem na rande. Sešli jsme se ve vinárně. Čekal mě

Nejen o půlnoci, ale také v pravé poledne není zřejmě radno chodit na hřbitov. To jsem tehdy netušila. Najednou jsem byla malátná a bez energie. Myslela jsem si vždycky, že je riskantní chodit na hřbitov v noci, před několika lety se mi ale stalo něco, co mě přesvědčilo o tom, že stejně nebezpečné může být i pravé poledne. Tehdy jsem přijela do rodné vísky až pozdě večer, přespala u sestry, a d

Už jsem lásku nehledala. Můj život byl stereotyp. Vůbec by mě nenapadlo, že se najednou objeví nový vztah. A navíc s o tolik mladším mužem. Na muže jsem štěstí nikdy neměla. Manžel mě opustil, když bylo dceři Karolíně osm let. Našel si mladší, hezčí a bezdětnou. Byla jsem z toho tak špatná, že jsem nový vztah nehledala. O to větší kamarádky jsme byly s dcerou. Užívaly jsme si její dětství. C

Nepovažovala jsem ho za svého osudového muže, spíše za zoufalou šanci, něco ve svém životě změnit. Kruté rány osudu nám ale nakonec ukázaly, že patříme k sobě. První lásku jsem prožívala s velkým nasazením. Když mě tehdejší chlapec opustil, myslela jsem, že se zblázním. Utápěla jsem žal v alkoholu. Josefa jsem potkala v nádražní restauraci. I když se mi vůbec nelíbil, měli jsme plno společných