Jak dlouho po smrti ještě existuje lidská duše? A čeho všeho je schopná? Na jedno tajemné volání už nikdy nezapomenu! Stalo se to před sedmi lety. Byl večer a byla jsem sama doma. Neměla jsem co na práci a tak jsem sledovala televizi. Běžel tam zrovna nějaký film, od kterého mě náhle vyrušilo zazvonění mobilu. Neznámé číslo Podívala jsem se na displej. Bylo tam jen nějaké číslo. Většinou

Věci, které dlouhá léta považujeme za normální, mohou skrývat svá tajemství! Svým blízkým jsem o tom nechtěla nic říkat, aby se mi nesmáli. am až mi paměť sahá, to zrcadlo nám viselo v předsíni celá léta. Nikdy se kolem něj nic zvláštního nedělo, zkrátka jen takové ty obvyklé věci. Odcházíte z bytu a podíváte se, jak vypadáte. Občas se na sebe pousmějete, jindy se na sebe zase zašklebíte. Jedno

Toužila jsem vědět, zda si mě můj milovaný vezme. Kartářka mě potěšila jen částečně. Její věštba se mi nelíbila, přesto se naplnila. Když jsem jako mladá chodila se svým přítelem, samozřejmě mě zajímalo, jestli si mě vezme. S kamarádkou jsem tedy vyhledala kartářku. Nebylo to tenkrát nijak snadné. Už ani nevím, jak vypadala, byla to starší žena a bydlela v domě, kde pak dlouho byla vinárna.

Když už jsem se konečně smířila s tím, že se mi život prostě nepovedl, nastal v něm dost neuvěřitelný obrat. Na tuto dovolenou jsem se vážně moc a moc těšila. Hanička s Péťou pobíhají po pláži a jsou evidentně spokojení. Jsem hlavně šťastná kvůli tomu, že jsem jim ten výlet k moři mohla dopřát. A sobě samozřejmě taky. Padla na to velká část mých úspor, ale co? Do hrobu si peníze nevezmu. A ten

Lidi doopravdy poznáte až v kritických situacích. Už nikdy nikoho nebudu soudit jen podle prvního dojmu. Konečně řemeslníci vynášejí tu šílenou vanu. Nemůžu se na ni ani podívat. Už mnohokrát jsem ji chtěla vyměnit za sprchový kout. Tak teď k tomu konečně dojde. Ale za jakou cenu! Málem jsem umřela. Nebýt toho podivína souseda. Dobré vztahy jsou důležité Když se moji dlouholetí sousedé ro

Nejistota ve vztahu člověka neuvěřitelně ničí. Když jste ale beznadějně zamilovaní, snadno uvěříte lžím, protože je vlastně slyšet chcete. Pavel mi zase nebere telefon. Určitě je s ní. Se Zuzankou. Se svou exmanželkou. Nechápu to, protože pak zase přijde a bude mi tvrdit, že mě hrozně miluje, jen mě jedinou. A prý navždy. Takové lži! Konečně! Zvedl telefon. Prý měl poradu v práci a jede hned do

Organizovala jsem třídní sraz po pětačtyřiceti letech, na který přišel pohledný muž, kterého jsem nepoznala. Málem jsem jej vyhodila. Naštěstí neodešel, už se mnou zůstal. Tolik jsem se na setkání s bývalými spolužáky těšila, a když se řadu let nikdo neměl k tomu, aby zorganizoval náš sraz, pustila jsem se do toho sama. A teď jsme byli tady, po tolika letech jsme se začali scházet v salonku jed

Po mámině smrti táta zahořkl. V jeho domě panoval pekelný nepořádek. Nedovolil, abych uklidila, a tak to tam vypadalo děsivě. Táta byl starý, nabručený vdovec a dělal mi trochu starosti. Byl zatrpklý, mluvil o tom, že nejlepší by bylo, kdyby konečně umřel. Málo se podobal veselému chlapíkovi, jakým byl, když ještě žila máma. Po její smrti zpustl a zahořkl. V baráku panoval neskutečný nepořádek.

Tvrdila, že žádné nadpřirozené schopnosti nemá. Prý pro tyto věci nemá cit. Ukázalo se však, že své nadání pouze neumí využívat. S kolegyní Simonou jsme se potkaly v zaměstnání před několika lety. Já se zajímala nadšeně o vše tajemné, ona jen přihlížela, nevěděla, co si o tom má myslet. Trochu s lítostí říkala, jak ji mrzí, že je k těmto věcem úplný antitalent. „Nikdy jsem nevnímala úplňky a

Tu noc mě zastihla bouře a déšť. Musela jsem se skrýt v poustevně na okraji lesa. A tam jsem ho najednou uviděla. Podivného jezdce, který mířil přímo ke mně! Nebe nad mojí hlavou hnalo šedé mraky do útoku. Přidala jsem instinktivně do pedálů. Vypadalo to na pořádnou bouři. Byla jsem na horském kole na každotýdenním výletě. Nebylo nic víc osvobozujícího, než sednout o víkendu na kolo a několi