Žili jsme v rodinném domě pohromadě s mými rodiči, synem a pak i jeho novou ženou. Naše rodina vždy táhla za jeden provaz. Ona vše změnila. Dům postavili moji rodiče. Mám ještě bratra a ten tu bydlel s námi do vojny. Tam si ale našel ženu, oženil se a přestěhoval se za ní na druhou stranu republiky. Dohodli jsme se a já od něho jeho polovinu odkoupila a napsala ji na syna. Popravdě jsme tím s m

Bylo to jen náhodné setkání, prchavý okamžik v mém životě na docela dost bujarém večírku. Jenže se to zamotalo. Netušila jsem, že to setkání ovlivní moji budoucnost víc, než bych chtěla. S manželem Tondou jsme byli v té době spolu už asi deset let a stále jsme neměli dítě. Večírek byl skvělý V té době ještě nebyla medicína tak daleko, jako je dnes. A tak jsme se prostě snažili a doufali,

Můj život nebyl zrovna růžový. Už to bylo pár let, co jsem se rozešla s partnerem, se kterým jsem byla deset let. On chtěl ještě děti, ale já už ne. Nejsem fanouškem umělých oplodnění ani toho, když si ženy, které by už mohly být babičky, pořizují děti. Přijde mi to proti přírodě. S prvním manželem jsem kdysi miminko čekala. Byl to ale agresivní alkoholik a v těhotenství mě zbil tak, že jsem po

Cizí muž na ulici, po které jsem šla domů, naléhal, abych přešla na druhou stranu. Nakonec jsem ho poslechla, a to mi zachránilo život. Někdy se staneme součástí situace, pro kterou nemáme vysvětlení. Třeba já. Před sedmi lety mi naprosto cizí muž na ulici zachránil život. Byl krásný letní den a já se rozhodla, že domů z práce půjdu pěšky. Čekala jsem, až padne čtvrtá hodina, zabalím si věci a 

Během své projížďky na kole jsem si udělala přestávku na posilněnou. Nedaleko jsem zahlédla opuštěné stavení, které mě zaujalo. Dřevěná studna se stříškou, vědrem a klikou. Stála tam už desítky let. Jednoho dne toto staré dílo nacházející se u opuštěného stavení přilákalo i mě. Když jsem se ale ke studni přiblížila, uslyšela jsem ze dna podivné chroptění, které ještě zesílilo poté, co jsem nahl

S oblibou vyrážím na pěší túry i sama. Za poslední měsíce jsem však během výletů zažila chvíle, které mě pořádně vyděsily. Jsem typ, který před jízdou autem nebo šlapáním na kole upřednostňuje chůzi. Mám moc ráda pěší turistiku, ideálně tam, kde se můžu kochat krajinou. Už čtyři roky mám partnera Honzu, takže občas se vypravím někam s ním, ale také si ráda vyjdu sama. Pustím si třeba dobrou hud

Věděla jsem, že děti dokážou být kruté a ubližovat si. Střet se skutečnou šikanou však pro mě byl velmi dramatický. Nakoukla jsem potichu do nemocničního pokoje. U Zorčiny postele seděli její rodiče a tvářili se dost nešťastně. Chtěla jsem rychle raději zmizet, ale všimli si mě. „Jen pojďte dál, paní učitelko,“ pokynula mi matka Zorky. A já se až lekla jejího vlídného hlasu. Copak nikdo neví, j

Možná mi ten dopis mohl změnit život k lepšímu. Jeho pisatel se do mě zamiloval a chtěl mě lépe poznat. Bohužel mu k tomu chyběla kuráž. Ráda bych tímto apelovala na muže, aby, napíší-li milostné psaníčko dámě svého srdce, nezapomněli na podpis. Ono to potom dělá neplechu, ty nepodepsané milostné listy. Kdysi strašně dávno jsem jeden takový, napsaný na stroji, našla ve schránce. Na obálce chybě

Názory na tyto sny se různí. Moje létající sny mi ale dávaly jasně najevo cestu za štěstím. Nepřišly v době, kdy jsem dospívala. V pubertě mě pronásledovaly spíše děsivé noční můry, ve kterých mě honili různí predátoři. Většinou jsem se budila zbrocená potem a někdy i křičela hrůzou ze spaní. Maminka se mnou byla dokonce dvakrát u psychologa. V tu chvíli ale zasáhl otec a zakázal matce k psycho

Myslel jsem na ten ďábelský hlavolam, kudy jsem chodil. Až jsem se jednou v noci probudil a složil ji. Nikdy jsem nepochopil, jak se mi to povedlo? Ten propadený hlavolam jsem poprvé viděl na Slovensku, v Nových Zámcích, kousek od jeho mateřské země – Maďarska. Nudící se prodavačka držela v rukou kostku se šesti barvami a otáčela jimi. Má teta bydlela poblíž maďarských hranic, a tak se jednou h