Můj bratr Standa byl vždy tak trochu „do větru“. S ničím si nelámal hlavu. Na vše měl dost času, i na ženění. Když se konečně oženil, byla to sláva. Ale jen do první facky! Když se mi narodil mladší bratr, chodila jsem už do školy. Jak jsem byla šťastná, když mi rodiče konečně sdělili, že budu mít sourozence! Do ženění se nehnal Dlouho jsme se Standou měli prima vztah. Já ho ochraňovala a

Svého manžela jsem si prosadila i proti vůli rodičů. Byl o dvacet let starší a nikomu kromě mě se nelíbil. Já ale byla zamilovaná k zbláznění. Ondřej už byl přede mnou jednou ženatý. Z prvního manželství měl dvě děti a musím říci, že trvalo opravdu dlouho, než mě trochu přijali. Bydleli jsme totiž v jednom činžovním domě, který Ondřejova rodina získala zpět v restituci. Vydělávala jsem jen j

Naše dcera se se svým současným manželem znala už od školy. A zdálo se, že jejich vztah je ideální. Že se prostě opravdu našli! Dítě ale vše změnilo! Když se naše Magda po několikaletém harmonickém vztahu vdala za Petra, vypadalo to, že jejich láska vydrží na věky. Po narození syna Matěje se však zeť změnil. Většinu času proseděl u počítače a rodině se přestal věnovat. Moc chlapů neměla N

Nemohla jsem v noci spát. Zírala jsem z okna a najednou se to objevilo. Když jsem si ale nasadila brýle, bylo to pryč. Nerada čtu články o záhadách a tajemných jevech, protože se těchto věcí bojím. Jednou jsem ale viděla na vlastní oči úkaz, který se mi zdál neuvěřitelný. Nikdy jsem pro něj nenašla uspokojivé vysvětlení. Dívala jsem se na Měsíc Bylo to před několika lety v noci ze soboty

Ve starém domě mě ničila tísnivá atmosféra. Cítila jsem přítomnost zla a nedokázala jsem kvůli tomu usnout. Některé příhody z dávné minulosti nás dokážou zneklidňovat i po letech, kdy už žádné nebezpečí nehrozí. Mně se jedna taková příhoda před několika lety stala a dodnes jsem na ni nezapomněla. Děsivé vzpomínky Patřím už ke starší generaci, ale pořád si ji v sobě nosím jako živé vzpomín

Jsem asi vážně moc důvěřivý a naivní člověk. Jenže ta paní vypadala tak mile a sympaticky. Policisté právě dokončili svou práci. Prohlédli celý náš byt, odebrali otisky a sepsali, co všechno nám chybí. Chybí toho dost. Ale ze všeho nejvíc mě mrzí několik zlatých šperků, které jsem měla po mamince. Jejich hodnota není ve skutečnosti velká, ale čert vzal peníze. Pro mě je to ztráta nenahraditelná

Nikdy jsem proti Zuzaně nic neměla. Pak ale na mě udělala dost ošklivý podraz. Rozhodla jsem se jí to vrátit. Bylo to hodně špatné rozhodnutí. Manžel zabouchl vrátka a nasedl do auta. Odjíždí, definitivně. Ani vlastně nevím, kam. Kde bude žít? Jak bude žít? Už mi prostě do jeho dalšího života nesmí nic být. Zavinila jsem si to sama, přesto cítím velkou hořkost a nespravedlnost. Vždyť to celé pe

Je to už mnoho let, ale já na to nemůžu pořád zapomenout. Nezapomenu asi nikdy. A hlavně nedokážu odpustit. Bylo mi devatenáct, když nám bratr Josef přivedl ukázat svou dívku Milenu. Byla jen o tři roky starší a hned jsme se dost skamarádili. To ona mě naučila dobře se oblékat, líčit se, nebát se lidí a věřit si. Než jsem Milenu poznala, byla jsem dost plachá, taková šedá myška bez sebedůvěry a

Teprve až v té podhorské vesničce se mi osud rozhodl ukázat laskavější tvář. Předtím jsem znala jen ústrky a trápení. Táta byl politický vězeň, zemřel po tříletém pobytu v kriminále, maminka se utrápila, odešla krátce po něm. Mladší sestřičku adoptovali bezdětní manželé, já však byla v pubertě a nikdo mě nechtěl. Skončila jsem v dětském domově, na nějž mám ty nejhorší vzpomínky, ponižovali m

Podivný africký šperk z bazaru a staré fotky ve mně vzbudily vzpomínky na mého černošského bratra a kmen, kde jsem žila. Jako vesnické dítě jsem byla úplně posedlá tím, když dědeček shrabal seno do vysoké hromady. Neskákala jsem na ni jako jiné děti, já jsem se podhrabala dovnitř jako by to byl nějaký příbytek. Když mě nemo­hla maminka najít, bylo jasné, že jsem zahrabaná na seníku. Nikdo ne