Při zahraniční pěší túře se mi stala neuvěřitelná věc. Nedokázala jsem najít zpáteční cestu a musela jsem v horách přespat. Přírodu a turistiku jsem vždycky milovala. Udržovala jsem se cvičením ve formě, a tak jsem ještě dlouho po padesátce byla zdatnou turistkou, která se ráda vydávala na dlouhé pěší trasy. Byla jsem rozvedená a žila s přítelem, ale ten měl problémy s koleny, takže na túry jse

Stačilo málo a udělala bych osudovou chybu. Kdyby nebylo mého dobrého anděla, naletěla bych podvodnému švagrovi. Celý svůj život jsem byla poměrně důvěřivá. Mojí slabostí bylo, že jsem v lidech neviděla nic zlého a věřila jsem jim. Netušila jsem, jaké nebezpečí na mě číhá v podobě špatných lidí. Naštěstí se objevila záchrana. Můj strážný anděl měl podobu dávné kamarádky z dětství. Manžel byl

Na první pohled to byl obyčejný dům, jako kterýkoli jiný. Pod jeho střechou se však odehrávaly podivné a děsivé věci. V přízemí toho stavení bydlela moje spolužačka Míla. Všechny nás ve škole strašila příběhy ze svého domu. Ten starý a neklidný dům stával v našem malém městě na západě Čech, bydlela v něm moje spolužačka Míla a často mi o něm vyprávěla tak strašlivé historky, že jsem zapomněla,

Nezavolala, nepřišla a doma také nebyla. Naše rodinná kamarádka, vždy spolehlivá a dochvilná, se ztratila. Jako kdyby se po ní slehla zem! Nikdo nám nevěřil, že se muselo stát něco špatného. Museli jsme ji s manželem začít hledat samotní! Bylo to skoro jako v nějaké detektivce. Byla vlastně sama Naše sestřenice Tonička jednoho dne nepřišla na nedělní oběd. Byla to tradice už spoustu let a

Tak výjimečný muž a vzal si takovou čůzu! To mi letělo hlavou, když jsem se vracela po třetí, čtvrté schůzce s Michalem k sobě domů. Jak to, že ty mrchy mají štěstí? Je takové klišé: „Moje žena mi nerozumí.“ Kdyby něco takového řekl, vysmála bych se mu, ale on to neřekl. Až mnohem později mi začal po malých dávkách „svěřovat“, jak mu žena „ubližuje“ a on je nešťastný! Prý nevěděl, že si ve skut

Na některé vztahy, které se vám hluboce vryjí do srdce, nikdy nezapomenete, i když trvaly jen krátce. Vdala jsem se v životě pouze jednou. Nyní, i po mnoha letech v manželském svazku, jsem stále šťastná a spokojená, ale myšlenky se mi často vracejí do mého mládí. Tehdy jsem prožila cit, který neměl budoucnost, o to více byl však intenzivní. Vzájemné sympatie To, že se mladá žena zamiluje

Když šel syn Honzík do první třídy, nebylo to zrovna jednoduché období. Byla jsem na něho sama, pracovala jsem do úmoru, aby měl všechno. Bláhově jsem se domnívala, že mu fakt, že nejsme úplná rodina, dokážu uspokojivě vynahradit. Naivně jsem si předsevzala, že budu-li pracovat za dva, vydělám dost na to, abychom v ničem netrpěli nedostatkem. Byl to absolutní nesmysl. Dřepěla jsem v kanceláři n

Manžel mi tvrdí, že jsem intrikánka, ale myslí to dobře, proto se na něho nezlobím. A co jsem tedy vyvedla? Zabránila jsem synovi, aby si vzal zlatokopku. Kolikrát za život asi tak můžete ženit syna... Když si to sedne, tak to může vyjít jenom jednou. Ne že bych mu přála nějaké turbulence v životě, které znamenají rozvody a sňatky, ale byla jsem nastražená, aby to jednou bylo. Chráním syna

Už se mi nechtělo žít. I kdybych se z nemocnice nějakým zázrakem vrátila domů, nikdo tam na mě nečekal. Bylo mi smutno. Ležela jsem ve špitále s moc ošklivou diagnózou. Moc ošklivou. Bylo velmi pravděpodobné, že se už domů nevrátím. Útočily na mě myšlenky černé jako noc a nebylo v mých silách je odehnat. Protože i kdybych se odtud náhodou nebo spíš zázrakem odbelhala na vlastních nohou, kam

Slyšeli jsme o tom, ale nevěřili. Museli jsme si to vyzkoušet na vlastní kůži. S manželem jsme se ubytovali v zámeckém pokoji a v noci jsme skutečně strachy nespali. Když za mnou přišel Milan s nápadem, abychom na víkend někam vyrazili, byla jsem nadšená. A když z něho navíc vypadlo, že zkusíme zámeček v Letovicích, o kterém se tvrdí, že noci na tomto panství jsou dobrodružné, chtěla jsme to zk