Pracovala jsem jako barmanka, k nám do podniku chodil mladík, který se mi líbil, ale byl zadaný. Přicházel s děvčetem. Ne že bych z toho měla radost, ale co jsem mohla dělat? Usmívala jsem se na oba. Ona mi usměvavá nepřipadala. Byla zamračená a nesympatická, neuměla ani poděkovat. On se na ni díval jako na svatý obrázek. Seděl na baru Jednoho dne přišel sám a chodil sám i dál. Vypadal zo

Měla jsem platit pokutu, a tak jsem použila jednu z nejosvědčenějších ženských zbraní. I v mém věku! Rozplakala jsem se a to ho obměkčilo. Toho dne jsem měla napilno. Dlouhý seznam úkolů, které byly přede mnou, začínal koupí kytice pro kolegyni. Slavila padesátku, a tak jsem k dárku, který mi naštěstí přišel poštou, musela koupit už jenom nějakou velkou a hezkou kytku. Představovala jsem si růž

Tak dlouho toužila po rodině, až se rozhodla mít dítě bez partnera. Krátce po porodu vypadala spokojeně, ale nadšení jí dlouho nevydrželo. Pyšná jsem na dceru nebyla, ale její nápadníci se u nás střídali jako den a noc. Každý byl úplně jiný. Nejen vzhledem a věkem, ale i intelektem. Učitel, student, řidič kamionu, a dokonce i dlouhodobě nezaměstnaný. Tomu se u nás zalíbilo natolik, že jsme se h

Nikdy si nevzal ani acylpyrin a nemoci léčil bylinkami. Až po úrazu se změnil a polykal prášky po hrstech. Z manžela se stal feťák a přede všemi svoji závislost na lécích tajil! Cílem našich procházek byly vždycky nějaké bylinky. Sbírali jsme květy, listy, občas i nějaké ty kořeny. Časem se ze mě stal díky manželovým přednáškám úplný znalec. Bylinky zajímaly i naše děti. Třeba žebříček jsme suš

Zkrátila jsem si k večeru cestu přes les kolem rybníka. Co jsem tam ale uviděla, mě vyděsilo. Byla jsem to já, nebo duch mých předků? Stalo se to tak před dvaceti lety. Bylo léto. Jeli jsme s rodinou – já, manžel a dcerka, na dovolenou pod stan. Spali jsme v kempu blízko rybníka. Zaujal mě tam plakát, kde jsem se dočetla, že budou během našeho pobytu promítat v místním kině v blízké vesnici nov

Následky některých činů si neseme dlouho, i když jsme za ně vlastně nemohli. Mého bratra chodil strašit přejetý chlapec. S Romanem, mým starším bratrem, jsem měla vždycky vřelý a hezký vztah. Byl o tři roky starší, ale nikdy mezi námi nevznikala sourozenecká řevnivost, dokonce ani v raném dětství ne. Vždycky jsme spíše táhli za jeden provaz, jak se říká, než abychom spolu soupeřili nebo na sebe

I když bylo jasné, že nepůjde o příběh s dobrým koncem, chtěla jsem poznat své biologické rodiče. Prostě jsem to musela zkusit. Dívám se na muže, kterému bych za šťastnějších okolností mohla říkat táto. Po tom všem, co jsem za poslední dva roky vypátrala, se vlastně divím, co tu teď vůbec dělám. Je to tak trochu takové sebemrskačství, chtít poznat osobně strůjce všeho zla ve vašem životě. Věděl

Málem mě zabil. Ale nejhorší je, že mi sebral Žeryka. Ten roztomilý pejsek byl můj nejlepší kamarád. Otevřela jsem oči a pokusila jsem se otočit, abych zjistila, kde to jsem. „Nehýbejte se,“ naklání se nade mnou doktor. Víte, co se vám stalo?“ Už mi svítá. Jsem v sanitce. Předtím mě někdo praštil do hlavy a… „Kde je Žeryk?!“ vykřikla jsem tak hlasitě, až doktor nadskočil leknutím. Ano, Žeryk, m

Po rozvodu jsem byla nějakou dobu sama, než jsem zase našla lásku. Marek je úžasný chlap, se kterým bych chtěla žít. Náš vztah ale ohrožuje jeho matka. Markova matka nás sjela přísným pohledem hned ve dveřích. Neupřímně se na mě zašklebila a jen tak, jako by mezi řečí, pronesla. „Měla sis koupit větší číslo, ty šaty jsou ti nějak moc těsné. To se v tvém věku už nehodí.“ A odfrčela do kuchyně. V

Skoro všechny spolužačky už s někým dávno chodily, jen já byla pořád sama. Doufala jsem, že muž, kterého tajně miluji, si mě jednou všimne. Bylo mi tehdy devatenáct let, čerstvě jsem odmaturovala a byla jsem k smrti zamilovaná. Ale cítila jsem se tak trapně! Ani jsem to nemohla nikomu říct, svěřila jsem se jen nejlepší kamarádce Líze, a ta nad mou naivitou plakala smíchy. „To snad není možné! J