Bylo to nečekané překvapení. Když jsme v tom městě zabloudili, objevila se žena, která se podobala mé tetě, která se do Itálie kdysi provdala. voji tetu Jarku si příliš nepamatuji. Bylo to ještě v mém dětství, když se tetička vdala do Itálie a celý život pak prožila v Benátkách. Potkala jsem se s ní dohromady jen třikrát. Jako mladou jsem ji viděla na pohřbu babičky, pak během svatební veselky,

Když mi matka řekla, že za ní naše Lucka ve snu chodí, říkala jsem si, že se už zbláznila. Pak mi to ale po letech dcera potvrdila. V rodině jsem nikdy nezažila moc dobré vztahy. Zejména s matkou jsem si rozuměla docela špatně. Štvalo mě, jak mi do všeho mluví a jak je přehnaně emotivní, někdy téměř až hysterická. Kdykoliv jsme se jen trochu pohádaly, řešila to dlouhé hodiny, než jsem jí odkýva

Se svojí matkou jsem se vždy strašně hádala, a nejvíc, když jsem měla malé děti. Měla jsem pocit, že vůbec nerespektuje moji výchovu a ta její se mi zdála příšerná! Teď je už pozdě si to vyříkat. Moje máma ke mně nikdy neměla respekt, a tak se člověk vlastně ani nemohl divit, když ho neměla ani tehdy. Nad mými výchovnými metodami a názory jen ledabyle mávla rukou a cpala moje děti sladkostmi ne

Po letech jsem jela vlakem. Hned při první jízdě jsem přejela stanici, ve které jsem měla vystupovat, což se mi stalo osudným. Když jsme se s Vladimírem rozvedli, prosadil si, že si auto ponechá. Naštěstí jsem to měla jak do práce, tak i do obchodu jen kousek, takže jsem žádný hromadný dopravní prostředek nemusela zatím použít. Jednoho dne jsem v supermarketu potkala svoji spolužačku a zároveň

Ještě že mám vedle sebe moji nejlepší kamarádku Zdenku. Jsme taková nerozlučná dvojka, která si vždy poradí. Můžu se na ni ve všem spolehnout. Jen občas jsem v úzkých, to když Zdena někam vyrazí. Ona strašně ráda cestuje, nalévá si do duše úžasné zážitky, jak sama říká. No jo, ale pak ji potřebuji a ona si nalévá. Zrovna jsem byla na vážkách, jestli si mám něco začít s Romanem, tím chlapíkem, k

Když stavíte dům vlastníma rukama, samozřejmě průběžně docházejí peníze, síly i trpělivost. Manželé se hádají a někdy i rozvádějí... Stavěli jsme dům. Nikomu bych to nepřála. Za mých mladých let se stavělo svépomocí, prostě kdo měl nohy, ruce a dobré srdce, tak pomáhal. Samozřejmě po práci, o víkendech, o svátcích. Táhlo se to roky. To hlavní dělali manžel se švagrem, najímali si řemeslníky

Matka mě opustila, když jsem byla ještě maličká. To člověka těžce poznamená. Naštěstí jsem měla báječného tatínka, který se o mě dojemně staral. Máma od nás odešla, když mi byly čtyři. Nic jsem pro ni neznamenala. Jak by jinak mohla proboha opustit čtyřletou holčičku? Táta se mi to chudák snažil nějak vysvětlil, mumlal omluvně: „No asi neměla mateřské instinkty…“ Nikdy jsem jí neodpustila. Žila

To kvílení v noci mi nedalo spát, musela jsem zjistit, co se ve starém domě stalo. Kronika mi odhalila příběh tří nešťastných dívek, které neměly ani po smrti klid. Tehdy jsem jela na služební cestu do západních Čech. Pracovní jednání včetně setkání s německými kolegy se mělo uskutečnit během tří dnů a já našla ubytování v malém penzionu na samotě. Vypadal jako bývalá pila. Prošla jsem si nejbl

Myslel jsem, že blázním. Na tom muži jsem mohl oči nechat. Byl stejný jako já. Dokonce i oblečení jsme měli shodné. Když jsem se ho odvážil oslovit, rozplynul se. Do téhle kavárny jsem chodil nejraději. Vždy v pátek po vyučování. Od čtvrté do pěti jsem trávil každé páteční odpoledne na svém obvyklém rezervovaném místě. Dal jsem si vídeňskou kávu se zákuskem. Zde u kulatého stolu jsem pozorov

Byl to krásný šperk a já z něj byla nadšená. Od té chvíle to ale se mnou šlo z kopce. Musela jsem ty náušnice proto darovat své nepřítelkyni. Kolem starožitnictví jsem chodila často, občas jsem nahlédla, co tam mají pěkného. Na šperky jsem nikdy moc nebyla, proto vůbec nemohu pochopit, že mě ty náušnice tak ohromily. Zírala jsem na ně a zasnila se. Viděla jsem se na plese, jak tančím a muži mě