Starala jsem se o mou dceru ze všech sil, přitom jsem byla na vše sama. Dřela jsem, aby měla vzdělání, sama jsem se odbývala, jen aby vyrostla do krásy. A vděk nikde... Jsem z toho všeho smutná. Někde jsem si nedávno přečetla, že energie se člověku vrací v takové kvalitě a množství, jako ji sám někam poslal, do něčeho vložil. Jenomže tohle zní sice zajímavě a logicky, ale nemohu s tím souhlasit

Když jsem ztratila oba rodiče, rozhodla jsem se sbalit svých pět švestek, jít o dům dál a snažit se zapomínat na dětství. Nebylo totiž šťastné. Desítky let jsem bojovala o lásku, ale marně. Už jako maličká jsem si uvědomovala, jak moc potřebuji, aby mě nejbližší měli rádi, ale něco tam skřípalo. Matka se pokoušela hrát si na harmonický domov, ale zdaleka ne vždy se jí to dařilo. Byli jsme čt

S manželem jsme vychovávali Markétu a Michala. Ten byl o osm let mladší než sestra, vymodlený, byl skoro zázrak, že se narodil. Někde jsem udělala chybu. Uvědomila jsem si to však pozdě. Abych řekla pravdu, vlastně se mi nelíbilo, když Karel hlídal dospívající Markétu div ne s flintou v ruce. „Karle,“ úpěla jsem. „Vždyť se ta holka nakonec nevdá. Musíme jí přece nechat aspoň nějakou svobodu,

Díky manželovi jsem začala věřit na duchy i různé zázraky. Na minulé životy jsem ale nevěřila nikdy. Až můj vnuk Matyáš mi dal brouka do hlavy... Provdala jsem se za muže, který pocházel z horského městečka v Jeseníkách. Dlouho jsem si nemohla zvyknout na jeho příbuzné. Byli trochu blázni, pokud to tak mohu říct. Milovali tajemno, žádná rodinná událost se tam neobešla bez rady duchů, bez vyk

V těch překrásných zlatých špercích se usídlilo strašné zlo, které trýznilo celou naši rodinu. Začalo nám ničit život a šířilo strach z toho, co bude! Rány osudu udeří asi v každé rodině, tak už to v životě chodí. Po dlouhém a klidném období přišla studená sprcha. Jenže posléze se z ní stala hotová průtrž mračen a neštěstí se na nás valila ze všech stran. Naše šťastná rodina se proměnila v d

Zničehonic se nad jejich autem objevila světla, která je provázela až domů, a pak se usadila na jejich zahradě! Teta a bratranec si prožili chvíle hrůzy. Na ten den moje teta nikdy nezapomněla, vyprávěla mi o té události několikrát a její syn, můj bratranec, mi to vždy znovu a znovu potvrdil. Tehdy se vraceli domů pozdě, bylo kolem půlnoci. Bydlela v malé vísce nedaleko Prahy. Jeli po dálnic

Blesk tehdy udeřil přímo do kostela. Stalo se to přesně ve chvíli, kdy novomanželé vycházeli. Jejich svazek pak provázely tragédie a dramata. Bylo to už dávno, v padesátých letech. I mně o tom vyprávěla maminka, protože se to stalo v naší vsi, když jsem byla ještě malá. Studentka místního gymnázia si tehdy brala svého učitele fyziky. Fyzikář byl tenkrát idolem mnoha dívčích srdcí, pohledný c

Nikdy jsem nebyla jako kamarádky, které chodily ke kartářkám. Pak mě ale jedna z nich vzala k věštci... Brala jsem to jako zajímavou zkušenost. Říkala jsem si, že uvidím, co bude. Co mi řekne onen věštec a co uvidí v kartách. Brala jsem to jako legraci. Kamarádka mi řekla, že když mi je 55 let, jsem rozvedená, děti už jsou z hnízda venku, měla bych vědět, jak dál. Kartář mi měl napovědět, kam s

V mládí jsem si nemohla stěžovat na nezájem mužů. Nečekala jsem tedy, že zrovna právě já budu mít trable s láskou. A nejen s ní. Nechci se chlubit, ale v mládí jsem si opravdu nemohla stěžovat na nezájem chlapů. Už v pubertě jsem byla vyspělá, takže o nápadníky jsem nouzi neměla. I proto jsem možná nabyla dojmu, že chlapů je dost, takže nemá cenu se brzy upnout jen na toho jednoho. Láska, kt

Obě jsme prožily velkou ztrátu. Přišly jsme o Erika. Jenže mé snaše Kláře alespoň zbyla Emilka. Jediné mé vnouče. Klára má ji. Já už nikoho. Na své jediné vnouče jsem si musela dlouho počkat. Když už se zadařilo, byli jsme všichni štěstím bez sebe. Bohužel netrvaly dlouho ty radostné chvíle. Stačil jeden okamžik, nešťastná náhoda. A život se mi obrátil vzhůru nohama. Chtěla jsem velkou rodin