Ve chvíli, kdy jsem se topila a bylo téměř jisté, že zemřu, se objevila zářící bytost z hlubin a zachránila mě. O tom, že každý z nás máme svého anděla strážného, jsem sice četla, ale nevěřila jsem tomu. Představa, že je mi neustále nablízku někdo neviditelný, kdo mě ochraňuje, mi přišla absurdní. Až v momentě, kdy jsem hleděla tváří v tvář smrti, se stalo něco, co bych označila za zázrak.

Vnučka Eva byla až po uši zavrtaná do svých knih a studia na vysoké škole. Bála jsem se, že se už ve svých pětadvaceti letech nevdá. Naše Evička bývala poslušná holčička. Nosila šatičky, mašličky, ráda se točila na kolotoči a líbil se jí sousedovic Honzík. V osmé třídě se ale něco pokazilo, naše Eva najednou prohlásila, že půjde na vojenskou školu a bude lítat se stíhačkou. Celá rodina se lekla

Nikam jsme nechodili a s nikým se nestýkali. Náš život byl jedna velká otrava. Potom se stalo něco, co už jsme nečekali ani ve snu. Začali jsme žít! Nikdy jsem nemarodila, nikdy jsem neměla neschopenku. Občas nějakou tu rýmičku jsem přechodila a kvůli chřipce si vybrala vždy jen pár dnů dovolené. Manžel na tom byl ještě lépe. Ten neměl ani ty chřipky. Zdraví nám přestalo sloužit Překvapil

Často jsme se hádali kvůli každé maličkosti. Možná jsme měli vyhledat manželskou poradnu, ale Vladimír byl proti. Moje matka úzkostlivě pečuje o rodinné hroby, dbá, aby byly v každém ročním období ve vzorném pořádku. Někdy to až hraničí s terorem. „Měla jsem sen,“ řekla třeba, „že hrob ve Lhotě není v pořádku. Že popraskal náhrobek. Musíme se tam okamžitě zajet podívat.“ Jelo se tudíž ihned

Když jsem se rozvedla, zůstala jsem sama s tříletou dcerkou. Bylo to dost složité. Řešila jsem finanční problémy a neměla jsem nikoho, kdo by mě podržel. Změnilo se to až po roce, kdy jsem si našla práci a do mého života vstoupil nový muž. Pomáhal mi s dcerou a i s domem, který mi naši odkázali. Zastal nějakou práci, a to sám od sebe. Po šestiměsíční známosti se ke mně Adam nastěhoval a vše

Bylo mi sotva jedenáct a představy o šťastné a milující rodině jsem se postupně vzdávala se stupňujícími se rodičovskými hádkami. Myslela jsem si, že rozpad rodiny bude pro mě v životě to nejtěžší, ale to jsem ještě netušila, co všechno mě čeká. Bylo těsně před Vánocemi, když se moji rodiče rozvedli. Bylo mi sotva jedenáct a představy o šťastné a milující rodině se postupně rozplývaly. Hádky ro

Byla jsem mladá a důvěřivá. Sedla jsem na lep svému šéfovi. Moje matka mu ale jeho úmysly překazila a mně otevřela oči. V tehdejším zaměstnání jsem trávila spoutu času. Prostě od rána do večera. Jednoho dne ke mně přišel šéf a povídá: „Všiml jsem si, že tu skoro každý den pracuješ přesčas. Nemáš hlad?“ zeptal se. První rande „Strašný!“ vydechla jsem. „Tak toho nech, zvu tě na večeři!“ Byl

Naše malá Sonička měla ve škole veliké trápení. Nevěděla jsem, jak jí pomoct. Nakonec mi z té situace pomohl jeden bláznivý nápad. Vycházka s vnučkou Soničkou se tentokráte nepovedla. Místo nadšeného vyprávění, co se v její škole událo, jsem si vyslechla smutný příběh o tom, co musí všechno od třídní učitelky snášet. Ráda pomáhá Sonička chodila do čtvrté třídy, o všechno měla zájem, všech

Byl to moc hodný chlap, ale líný jako veš. Já byla tím, kdo o všem rozhodoval. Po narození našeho dítěte jsem řekla konečně: Dost! Když jsem byla mladá, bláznivě jsem se zamilovala do řidiče traktoru u nás na vesnici. Byl ženatý a měl tři děti. Mně to ale bylo jedno, láska je prostě slepá. Pak se moje hormony uklidnily a já celkem v pohodě dostudovala a odmaturovala. Našla jsem si místo a po

Byla jsem v životě moc šťastná a spokojená, až do toho osudného dne. Do svízelné situace se člověk dostane docela lehce. Jako každý den, i během onoho rána jsem se s manželem normálně rozloučila. On nasedl do auta a odjel do města. Já se vrátila domů a šla jsem uklízet. Tou cestou jel muž nejméně stokrát, tak ji znal dobře a téměř zpaměti. Náhle mu zazvonil mobil a on se rozhodl hovor přijmout.