Ač jsem se toužila od útlého mládí vdát, nepovedlo se to. Viktor, moje životní láska, mě opustil. Myslela jsem, že už ho neuvidím. Nevdala jsem se, zůstala jsem sama. Mou životní láskou byl Viktor, ale nevyšlo to. Seznámili jsme se, když nám bylo stěží osmnáct. Škoda, možná kdyby nás dal osud dohromady později, mohlo to klapnout. Takhle jsme se po třech letech rozešli. Viktor si připadal příliš

Problémy dorazily nečekaně a srazily mě na kolena. Pomohl mi člověk, od kterého bych to nečekala. Díky němu jsem nakonec zvítězila nad nemocí. Ještě v pětašedesáti jsem si říkala, jak jsem zdravá! Byla jsem na to pyšná! Říkala jsem si, že za to vděčím zdravé životosprávě a tomu, že jsem celý život sportovala. Jenže pýcha předchází pád, jak se říká. Po covidu, který mě zasáhl, se na mě začaly le

Bolest dokáže změnit život k nepoznání. Když vás navštěvuje pravidelně, jako nezvaný host, který se ne a ne zvednout k odchodu, začnete ztrácet naději. Příběh Lucie ukazuje, že i v takových chvílích existuje světlo na konci tunelu. Patnáct dní v měsíci jako věčnost "Představte si, že žijete polovinu svého života v mlze bolesti," začíná své vyprávění Lucie, když se setkáváme v tiché kavárně na ok

Byl to chytrý a milý psík. Pobíhal od domu k domu a všude něco dostal. Rád každého doprovázel a nechal se za to drbat za ušima. Ferdu si pamatuju od svého nejútlejšího dětství. Pobíhal nejen po naší vesnici, ale stíhal i samoty v lesích. Všude dostal něco dobrého na zub, protože to byl velký psí dobrák. Nikdo už dávno nevěděl, komu ten pes kdysi patřil, možností bylo několik. Byl doma všude a j

Pro své dítě jsem chtěla jen to nejlepší. Podle jejího otce jsem ji držela příliš zkrátka. Pozdě jsem se snažila vše napravit, a přišla tak nejen o ni. Nikdy v životě jsem neměla tak vysoké ambice, jako u svých dětí. Chtěla jsem pro ně jen to nejlepší, a podle mého manžela jsem to přeháněla. Byla jsem na ně přísná, nikdy jsem jim neomluvila školu, pokud nebyly opravdu nemocné. Taky jsem je zaps

Viděla jsem to u svého táty a pak i u tchána. Byli to chlapi plní života, ale s důchodem jako by jim život skončil. To jsem nemohla u svého Oty dopustit. Když jde do důchodu žena, většinou se raduje, kolik času bude pak mít na své vnuky a na kamarádky, se kterými si občas zajde na kávu. Muži to mají ale jinak. To jsem pochopila už před mnoha lety. Nejprve šel do předčasného důchodu můj táta. By

Rozvod rodičů mě šokoval. Zůstala jsem u táty, máma si budovala nový život s milencem. Bylo toho na mě opravdu moc. Když se naši rozvedli, bylo mi třináct. Máma odešla k milenci, pustila se s ním do budování nového života a já zůstala s tátou. Tolik nocí jsem proplakala! Táta se pokoušel všechno mi nějak vysvětlit, jenomže jak vysvětlíte malé holce, že ji opustila máma? Tátovi to moc nešlo, ste

Když je námraza, spěchat se nevyplácí. Jela jsem neopatrně, a kdyby nebylo té mlžné postavy v zatáčce, co mě zabrzdila, dopadla bych asi zle. Ten den jsem už od rána měla skluz, na který se nabalovalo další a další zpoždění. Jednu schůzku jsem musela vynechat, a stále se mi nedařilo dohnat čas. Ten den jsem asi neměla vůbec vylézt z domu, natož sedat za volant. Po práci, kde jsem se opět zdržel

Stalo se to v dětství, když jsme byli se školou na lyžařském výcviku. Kolem chaty chodila po setmění divná bytost. Bylo to zvíře, nebo člověk? Tento příběh se stal v mém mládí, konkrétně v sedmé třídě, když se jezdilo na povinné lyžařské výcviky. Jako třída jsme byli skvělá parta a moc jsme se těšili na týden strávený na horské chatě, kde budeme od rána do večera jezdit na běžkách, na lyžích ne

Nikdy jsem se o horoskopy moc nezajímala, četla jsem je jen pro zábavu a nebrala je vážně. Pak se ale stalo něco, co mě přesvědčilo, že fungují. Narodila jsem se v rodině, kde otec byl vojákem z povolání. Výchova byla drsná, neměl za mák empatie a my s ním zažívali chvíle hrůzy. Byla jsem ráda, když jsem v osmnácti vypadla z domu a našla si partnera Jardu. Zdál se mi milý a pozorný, ani ve snu