Můžete být svědomitý řidič a stejně se vám to může stát! Strhla jsem volant proto, abych to zvíře nepřejela. Jen zázrakem to tehdy dopadlo dobře. Jako malá jsem ráda jezdila na kole a nebála se vyrazit na silnici do provozu. Už v osmnácti jsem si udělala řidičský průkaz a auta byla mou vášní. Řídila jsem ráda a často. A jezdila jsem bez nehod. Až před několika lety se mi stala ošklivá věc. Jela

Moje kulinářské umění je vyhlášené. Těším se pověsti nejlepší kuchařky široko daleko. Nemohu připustit, aby byla moje snacha lepší! Tohle je moje parketa. A tu si nenechám vzít! Myslím, že si kaž­dý zakládá na tom, co umí nejlépe. V mém případě to je vaření. Toto umění jsem určitě podědila po své babičce, která byla vyhlášená kuchařka. Také moje teta vařila ve školní jídelně, a dodnes si pamatu

Do Milanovy chaty jsem s ním jezdla potají, přikrytá dekou na zadním sedadle auta. Byla to úleva, když jsem konečně z milenky povýšila na jeho oficiální přítelkyni. Vyhráno jsme ale neměli. Roky jsme se skrývali jako dva vězni na útěku. Když už jsme jeli jednou za uherský rok na chatu, působilo to, pokud by nás někdo pozorně sledoval, komicky. Schovávala jsem se na zadním sedadle auta, ležel

Milovala jsem Rudlu z páté lavice u okna od školních let. Vědělo se však, že je blázen do krásné, černovlasé Katky a že se jí nikdy nevzdá. V jeho osudu jsem však byla vepsaná já. Odjakživa jsem byla zamilovaná do Rudly z páté lavice u okna. Jenomže všichni věděli, že Rudla je zamilovaný do Katky. Byla totiž zajímavá a měla dobrodružnou povahu. Každá jiná byla proti ní nudná, já dvojnásob. Katk

Byli jsme šťastní, že nám v našem starém domě udělal majitel konečně výtah. Nikdo z nás ovšem netušil, že se nebude líbit jenom nám – živým. Když nám pan domácí na domovní schůzi řekl, že budeme mít výtah, nemohli jsme tomu uvěřit. Hlavně my ve vyšších patrech jsme se nemohli dočkat. Bydlela jsem ve čtvrtém patře a každodenní výšlap tam byl pro mě očistec. V té době jsem navíc čekala dítě, tak

Týdny mě mučila děsivá noční můra, útočily na mě dravé ryby a já jim unikala. Bála jsem se, že je to znamení, že se blíží strašné nebezpečí. Bylo to v době, kdy se mi narodila dvojčátka a já byla na mateřské. Kromě obrovského štěstí jsem tehdy prožívala i velký smutek, zemřela mi totiž maminka. Byla jsem smutná a vyčerpaná, což se odráželo i na mém vztahu s manželem. A přesně v tu dobu se dosta

Když ten šperk uviděla, doslova ji uhranul. Od té chvíle se nás štěstí drželo, ale jen do té doby, než se dcera rozhodla prsten prodat. Bylo to v dobách, kdy se hranice otevřely a my se začali hrnout do světa. U nás doma jsme nebyli výjimkou. První cesta vedla do Vídně. Možná si pamětníci vzpomenou na ty slevové kupony, co u nás vycházely v novinách. Když o tom přemýšlím dnes, byl to skvělý obc

Táta na svého bratra často vzpomínal a říkal, že jednou budou zase spolu. Když umíral, zjevila se náhle u jeho postele průsvitná postava muže... Můj táta pracoval léta v uranových dolech, což se na něm krutě podepsalo. Rakovina, která tamní horníky kosila, udeřila, když mu bylo jen pětačtyřicet. Doly se staly osudným i pro jeho mladšího bratra Lumíra. Toho já jsem bohužel nepoznala, odešel ješt

Na muže jsem štěstí neměla, a tak jsem se spíše ze zvědavosti přihlásila na seznamku. Lásku jsem ani nehledala, ale ona si mě stejně našla. Mnoho z nás dá na první dojem a věří v lásku na první pohled. V případě mě a Tondy byl průběh seznámení, vztahu i hledání společné cesty úplně jiný. Dá se říct, že opačný. Od rozčarování a neporozumění jsme se nakonec dostali až k lásce, která stále trvá. U

Bylo mi devatenáct, pracovala jsem jako sekretářka v podnikovém časopise v našem městě a těšila jsem se z vážné známosti. S Milošem jsme spolu už bydleli. Všechno nasvědčovalo tomu, že mě brzy požádá o ruku. Skutečnost, že koupil zájezd do Jugoslávie, jsem uvítala. Bylo pravděpodobné, že Miloš mě na horké pláži při západu slunce požádá o ruku. Anebo to udělá v romantické hospůdce na břehu moře.