Zamilovala jsem se do kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. Jenomže tu byl problém − měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Celé roky jsem snila, ale zbytečně. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí mužové zpravidla neradi slyší. Záviděla jsem svým spolužačkám ze základní školy. Nebyla jsem o

Na pionýrský tábor se mi nechtělo, nebyla jsem zrovna společenský typ. Plánovala jsem útěk, ale dnes jsem moc ráda, že se mi nepodařil. Ještě ráda jsem zůstala. Začalo léto, naši mě poslali na pionýrský tábor. Brečela jsem kvůli tomu. Bylo mi čtrnáct a byla jsem hodně samotářská, rodiče to nerespektovali a stále se mě snažili zapojovat do nejrůznějších kolektivů. Táta se bál, že kdo má rád samo

Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo, pomlouvala mě a intrikovala. Dnes se jí to vrací vrchovatou měrou. Karta se obrátila! Se svojí exmanželkou Milenou se můj muž nerozešel v dobrém, a byla jsem to já, kdo to odnášel. Milena zašla tak daleko, že na mě psala i anonymní stížnosti. Pracovala jsem na úřadě a nebylo týdne, aby na mě něco nepřišlo. Když jsem odešla se synkem na mateřskou,

Jsou vzpomínky, které zůstanou navždy. Asi každý si pamatuje svou nejmilejší učitelku nebo učitele, na kterého vzpomíná s láskou. Mně ta tajná láska přinesla zázrak. Neměla jsem hezké dětství. Maminka zemřela brzy, babička byla už hodně nemocná a otec byl tyran. Byly jsme tři holky a on si z nás udělal služky. V deseti letech jsem musela prát, vařit, uklízet. Na učení jsem neměla čas. A to se p

Byla to naše oblíbená dětská hra. Nikdo tehdy netušil, že se může snadno proměnit v krvavý horor. Z hračky zkrátka bývají velmi často plačky! Jistě to zažil každý z mé generace. Žili jsme Vinnetouem, protože to byl tehdy hit. V kině jsem byla na všech dílech. A pak jsme si hráli na indiány, vyráběli si různé zbraně a bojovali na život a na smrt s padouchy. Já dokonce jako Ribanna zápasila s med

Každý rok, když jsme se vrátili z letní dovolené, jsme našli naši zahradu dokonale očesanou. Odhalená pravda nás šokovala. Kradli všichni! Nemohli jsme dlouho pochopit, jak nám může někdo během každé letní dovolené tak dokonale vyplenit zahradu. Jak se to může zloději povést, když nebydlíme nikde na samotě, ale v samém srdci vesnice, kde si každý vidí do talíře? Místním drbnám neunikde přece ni

Nevím, proč jsem si toho světélkujícího kostlivce koupil. Pověsil jsem si ho na zpětné zrcátko přes odpor svých dětí. Vzápětí jsme havarovali. Kostlivce z hmoty, která když se nasvítí, nazelenale světélkuje, jsem pořídil na benzince. Bude dobrý jako tretka, zavěšená na zpětném zrcátku, říkal jsem si. Jeli jsme na návštěvu k mé tchyni přes polovinu republiky. Už chudák nemohla na nohy, a tak jsm

Tentokráte jsme si chtěly natrhat léčivé bylinky samy. Najednou jsme ale uslyšely v lese tichý zpěv. Nad pasekou se vznášela mlžná zjevení. Bylo to před mnoha lety. Tehdy jsme se vypravily s dcerou a vnučkou na chalupu, protože svatojánská noc vycházela na víkend, a navíc byl přesně v ten den úplněk. Kdy se tohle poštěstí? Aby úplněk vyšel přesně na tuto magickou noc, kdy se dějí zázraky? Ch

Ten kluk byl tak nesmělý! Snažil se ke mně hovořit květinami, já ho ale nepochopila. Pozdě mi došlo, co chtěl říct. Jako mladá jsem měla kolem sebe nápadníků hodně, já si ale nevybrala dobře. Zvítězil Jarda. S ním jsem si pořídila děti a trpce toho litovala. Byl to opilec. Jak čas šel, čím dál víc jsem myslela na tichého kluka ze sousedství, který se kolem mě kdysi motal. Jmenoval se Vašek. I k

V chůvičce se ozval nejdříve pláč a pak tichý hlas. Když jsem doběhla k mému dítěti do pokoje, spatřila jsem dvě tajemné postavy. Posadila jsem se na posteli a řekla manželovi ospale: „Matýsek pláče!“ Z reproduktoru zvaného chůvička jsem slyšela vzlyky našeho syna. „Já tam jdu!“ řekl manžel rovněž ospale a s nekonečně dlouhým zívnutím vstal. Pak zamířil rychlým krokem do patra našeho domku, kde