Zničehonic se nad jejich autem objevila světla, která je provázela až domů, a pak se usadila na jejich zahradě! Teta a bratranec si prožili chvíle hrůzy. Na ten den moje teta nikdy nezapomněla, vyprávěla mi o té události několikrát a její syn, můj bratranec, mi to vždy znovu a znovu potvrdil. Tehdy se vraceli domů pozdě, bylo kolem půlnoci. Bydlela v malé vísce nedaleko Prahy. Jeli po dálnic

Blesk tehdy udeřil přímo do kostela. Stalo se to přesně ve chvíli, kdy novomanželé vycházeli. Jejich svazek pak provázely tragédie a dramata. Bylo to už dávno, v padesátých letech. I mně o tom vyprávěla maminka, protože se to stalo v naší vsi, když jsem byla ještě malá. Studentka místního gymnázia si tehdy brala svého učitele fyziky. Fyzikář byl tenkrát idolem mnoha dívčích srdcí, pohledný c

Když jsem byla u své babičky, necítila jsem se tam dobře. Držel se mě temný stín. V noci mě budil a přes den děsil. I když jsem babičku Annu měla moc ráda, od jisté doby mi vadil dům, ve kterém bydlela. Byl veliký, studený a žilo v něm něco mrazivého. Vždycky, když jsem vstoupila do chodby, na mě padl temný stín. A ten se mnou byl po celou dobu mé návštěvy. Svěřila jsem se babičce Dlouho

Jako dítě jsem ty problémy neměla. Až když jsme se přestěhovali do strašidelného domu, začali mě nejspíš ovládat zdejší duchové. Moje dětství bylo klidné. Byla jsem dítě, které večer zalehlo do postele. Spala jsem celou noc jako dudek. Bylo velké překvapení pro všechny, když jsem se, po našem přestěhování do krásného starého domu s velkou zahradou, začala chovat jinak. Bloudila jsem v noci p

Blížila se mi sedmdesátka. Síly a radost ze života mi ubývaly. A pak moje vnoučata pomalovala manželovu pracovnu veselými obrázky. Nikdy bych nevěřila, že mně a mým kamarádkám ty veselé kresby mohou tak moc pomoci. Moje malá vnoučata do nich vložila svou velkou radost do života a něco z té energie zbylo i pro mě. Zjistila jsem tak, že některé předměty mohou skutečně nabíjet druhé energií a uzdr

Nikdy jsem nevěřila na pověry ani na zázraky. Přesto jsem jeden zažila na vlastní kůži. To když mi po těžkém úrazu pomohla tajemná energie svatého místa. Mám tetu, která je velmi zbožná. Celý život chodí do kostela a modlí se. Věří na zázraky a za všechno, co se jí v životě povedlo, děkuje Bohu a andělům. Já se tomu vždy posmívala a říkala jsem jí, že je blázínek. Teta Anežka ale pokaždé zdvihl

Tajně jsme se chodili dívat do márnice. Tolik jsme toužili po dobrodružství, že jsme vymysleli sázku. Když padla noc, sešli jsme se na hřbitově... Když jsem byla malá, hřbitov v naší vesnici měl úžasné kouzlo. Patřil mezi staré sudetské hřbitovy, a tak byly jeho součástí i opuštěné polorozpadlé hrobky. Nás děti to místo děsilo a fascinovalo zároveň. Dveře do staré márnice byly rozbité, jako

Byl to žertík, kterým jsem všechny zaskočila. Nakonec jsem ale byla překvapená hlavně já. Vyplnil snad kamínek, který jsem nosila na krku, to, co jsem si tolik přála? Ten přívěsek jsem si koupila na jarmarku. Okouzlil mě na první pohled. Miluju modrou barvu a tahle, kterou měl zvláštní kamínek zasazený v přívěsku, byla pro mě jako dělaná. V obci, kde se jarmark konal, jsme se ocitli s přítelem

Když jsem se narodila, děda vysadil břízku. Byla to moje ochránkyně. Jednoho dne jsem poznala, jak velké spojení mezi námi bylo. Nejen mezi zvířaty a lidmi existuje zvláštní spojení. Podobnou moc mají také stromy a jiné rostliny. Možná tomu nevěříte, ale já vím, o čem mluvím, protože jsem před lety prožila na vlastní kůži něco neuvěřitelného. Chránila mě už od dětství Přitažlivost mezi na

Babička Jarmila mi vždycky říkala, že jsem jako ona. Význam těchto slov jsem pochopila až ve chvíli, kdy zemřela. Když jsem byla malá, babička Jarmila mi často opakovala, že jsem jako ona. Tehdy jsem to nechápala. Dneska mi to už dává větší smysl. Vnitřní hlas Po smrti milované babičky jsem totiž okamžitě poznala, že se něco změnilo. Když babička zemřela, pocítila jsem, že ve svém těle ne